|
| ||||
| ||||
|
prostředkem postní doby. Není pochyby, že pan Zbožný to myslí dobře. Chce,. aby celá obec světila církevní rok v duchu církve. Ale na to nemyslí, že jeho prakse, vytáhnouti chorál jen v čase adventním a postním, vyvolává ve věřících dojem, jako by chorál byl jediným hudebním výrazem pokání. A možná, že on sám ani opravdu nevycítil, že s láskou a zbožností vzletně zazpívaný a dobře nacvičený chorál vykoná skvělé služby i při nejslavnějších bohoslužbách.
V jiné osadě fřímá taktovku pan Veselý. Nevede pouze kůr, stojí též včele mužského zpěváckého spolku „Bujarost”. Na základě své velké ochoty cvičí též v tělocvičné jednotě zábavné písně i kuplety pro společenské večírky. Vůbec má mnoho práce se sestavováním zábavných programů. Tato bezstarostná veselost má vliv i na jeho povahu. Tam ve zkouškách si může podle libsti popustit uzdu a častěji si i zchladiti hrdlo hltem dobrého moku. Jaký div, že mistr Veselý, zpívají-li na kůru chorální nápěvy, taktuje v řízném tempu, jako by se jednalo o veselou národní písničku. I on to myslí dobře. Ale že chorál a zábav ný popěvek není Totéž, to snad ani jeho živá letora nevycítí. Snad mimovolně. nechápe, že chorál má býti modlitbou a mluviti z duše k duši, má míti odstínv, hloubky a výšky, jež se musí projevovati v dynamice i v přednesu. Že tomu tak u pana Veselého není, nezavinil on, ale společenské poměry a běžná konvenience. V další farnosti panuje na kůru pan Domýšlivý. Je hudebně vzdělán, vždyt seděl několik semestrů v konservatoři, všemu rozumí a varhany dovede rukama i nohama honiti až hrůza — hlavně ve ff. Vždyt je to tak efektní; má též rád, přihlíží-li někdo jeho hře a obdivuje jej. Jeho čelo vroubí dlouhý vlas a v celém jeho vzezření obráží se — nesmrtelnost. Nejraději by dirigoval sklad-by z 18karatového zlata — i sfříbro zavrhuje, protože prý je zlata dost, a sám je píše — ba i velké oratorium. Jest umělcem „každým coulem”, rozumí všemu lépe než Řím, nebot ví, že církevně-hudební předpisy nejsou neomylné ustanovení, nýbrž jen disciplinární direktivy, podle nichž se nemusí řídit ten, který je považuje za nesmysl. A nesmyslem jsou, nebot kdo by chtěl míti tak špatný vkus, aby zahájil slavnou mši néjapným chorálním infroifem, anebo dojemné „Dona nobis pacem” zkazil koktáním chorálního communia. Pryč tedy s chorálem, tímto nečasovým pozůstatkem někdejší, ještě nevyvinuté hudební epochy. Má-li býti zachována slohovost, musí se začínati s „Kyrie eleison” a končiti „Dona nobis pacem” — a dosti Nuže, snad to mistr Domýšlivý myslí dobře,. anebo aspoň se domnívá, že má tomu tak býti. Ale nedělá tím vlastně své učenosti čest, nebot mohl přece pozorovati, že kněz při mši sv. též zpívá, a sice pouze chorálně. Chtěl-li by svůj požadavek slohovosti hnáti do krajnosti, musila by nutně zmizeti všechna polyfonní či moderní církevní hudba, protože tato také nepřiléhá ke zpěvům kněze u oltáře. Ale tak rigorosními nejsme? Byli bychom rádi, kdyby mistr Domýšlivý si chtěl dáti práci a zahloubal se do krás chorálních nápěvů; vždyt by žasl, jaké perly zpěvnosti se zde vyskytují a s jak vel-kým nadáním dovedli staří neznámí skladatelé chorálních versí využíti jednoduchými prostředky svého umění. Ale pokud dirigent neví, co si má s chorálem. počíti, nesmíme ani na pěvcích žádati opravdového zanícení pro chorál? A naposled je tu mistr Povrchní. Že matné pohyby jeho taktovky nestrhnou ni-koho k ohnivému přednesu, je samozřejmé. Jeho sbor je bezduchý, bez vzletu a nadšení, a to hlavně zpívá-li se chorál. A právě chorální melodie mají plynouti jako na lehkých perutích a zvedati se vznešeně k nebesům. Avšak takové správné zpívání nezdaří se tomu, kdo nedovede rozpoznati, kdy by se mělo zpívati volněji a klidně a kdy zase radostně jásati. Mělo by býti naší snahou po-znati obsah a náladu textu a pak vložiti do absolutně hudební části všechno své procítění; potom vše to, co je vskutku krásné, mimovolně i krásně zazpíváme.. Kdo se domnívá, že zazpívá chorál, aniž by mu věnoval všechnu svou pozornost a hluboký cit, mýlí se a nesmí se diviti, že posluchači nenajdou radost v tom,. v čem pravděpodobně nemá ani kostelní zpěvák zalíbení. Chceš-li býti nápomocen, aby opovržlivá slova: „Ach, jenom chorál!” zmize la se světa, pomni trojnásobného pravidla: 1. Miluj chorál. 2. Modli se chorál. 3. Zpívej správně choráll V. Ř- 48 | ||||
|