|
| ||||
| ||||
|
:r.. T6 —
n Rorátech, totiž konec žaImu ,Coeli enarrant" má noty: -V - _~ Rovnčž tak i verš „Gloria Patri” končí notami : Také Hermesdorff má toto delší zakončení, jen vypouští notu e; nad notou předposlední (d) má pak neumu Quilisma, čímž se naznačuje, že na té notě má se vyvésti jakýsi trilek, aneb že se má zpívati tremolo. (Viz v jeho Gradualu Vorwort str. XIL) Také poslední tyto poznámky ukazuji, že ve věcech méně podstatných rozličné rukopisy chorální a rozmanitá vydání dosti od sebe se lišt. 0 Graduale Officielním mohli bychom na základě uvedeuých důvodů asi tento utvořiti si úsudek : a) Jeho nápěv podstatně shoduje se s nápěvy v jiných pramenech chorálních, jest ale misty dost značně zkrácen. b) Tato vIastnosE jelio a spojéná s tfm úspora času poměrům vašim dobře jest při-měřena. Bez přeháněni lze tvrditi, že zpívání jmenovaného Introitu dle vydáni IIermesdorffova dvakrát tolik času vyžaduje než tentýž Introit v officielnim Gradualu. Mát Hermesdorff jak svrchu uvedeno 73 noty, kde offic. Graduale má jen 51. Nad to u Hermesdorffa na čtyrech místech nalezá se neuma (,luilisma (trilek), čímž zpěv ještě vice by se prodloužil. Pak obyčejní zpěváci naši — až na ně-které čtenářům známé vyjfmky, chorál i zkrácený neobratně, hranatě zpívají; chorální melismy i uepřfliš dlouhé velikou obtíž jim působí. S chorálem u vydáni Hermesdorffově sotva by co svedli. Z těchto důvodů lze co nejdůrazněji raditi, aby prakticky pilná cvičení se děla v chorálu dle četby officielnibo Gradualu. Máti toto vydáni výnosem Svaté Stolice větší autoritu nad všecky jiné soukromné podniky. K studiím o dějinách chorálního zpěvu ovšem dobře se hodí také Graduale Ilermesdorffovo. (Pokračování.) Cyrillská slavnost vikariátní v Ústí nad Orlicí. Píše F. J. Leh)ier. — (Dokončení.) Má-li sbor Cyrillský i později pohotově takové mše jednohlasé, stávají se vítanými někdy, když pro nahodilé překážky nesešel se sbor, aby mohla provozovati se mše více blasá. fZiditel takovým způsobem snadno vyhne se nesnázím, když zpívati dá mši jednohlasou. A takovou možno zpívati všudy, hned na počátku. Jsou zároveň dobrou školou, aby mladistvý sbor seznámil se s textem liturgickým a osvojil si správnou výřečnost a deklamaci. Mohou se zpívati bud hlasy dětskými, nebo mnžskými, neb oběma unisono. Jest to zároveň přirozená příprava ku přednášeni 3. skladeb dvojhlasých již mnohem půvabnějších. Ve sboru jsou hlasy sopranové a altové, tenorové a bassové. Výtečným cvičením jsou skladby dvouhlasě. Nejlépe jest zvoliti si takové skladby dvouhlasě, které skladatel též pro 4 hlasy upravil, protože při jedné práci později, když sbor ostatními hlasy dopiněn bývá, mohou čtverhlasně pro-vozovány býti. Takovou jest na př. Missa „Exultet”, která před „Stabat Mater” přednešena byla." Na ukázku zapěl pak sbor : „Benedictus” ze mše „Salve Regina” od Stehle. kterou dvou-, troj- a čtver- hlasně přednášeti lze. — Od dvouhlasých přechází se 4. ku skladbá~)i trojhlasým. Sopran a Alt prostě se dopiní mužským hlasem. Pro nedostatek tenorů téměř všeobecný bývají mše trojhlasé řiditelům kůrů velice vítané. Před-nesla se pak hned taková částka mešní skladby od mladistvého velenadaného krajana ústeckého, nynějšího varhaníka ve Staré Boleslavě, kterou ještě co žák varhanické školy pracoval: „ Credo” ze mše třihlasé od J. C. Sychry. Rozmnožením a přibráním čtvrtého blasu dospívá se 5. ku skladbám vícehlasým, které po-skytuji všemožné bobatstvi harmonické krásy a kombinac hlasů Nynf přednešeny ,jsou tři skladby, jedna stará a dvě od skladatelů současných: a) „Ave Dlaria” od Vittoria. b) „Christus factus est” od F. Z. Skuherského. c) „Assumpta est” od Jos. C. Sychry. Po krásně přednešených skladbách těchto došlo posléze 6. na chorál gregoriansl g, officielnf to zpěv Církve katolické. Zadná zpívaná mše sv. nemá býti bez chorálu. Tak jako kněz celebrající cborál u oltáře zpívá, a chorálně se | ||||
|