|
| ||||
| ||||
|
thaler: Ziel und Weg. CIkoly a cíle této odborné instituce. V. Goller: Der III. Kongress der Internationalen Musikgesellschaff in Wien, Mai 1909, und die Abfeilung fůr Kirchenmusik. Kongres tento nedal jen podnět ke zřízení této školy, byl ale východiskem onoho velkého hnutí, jež proniklo celým katolickým světem, pro správnost kostelní hudby. Dr. A. Weissenbáck: Werden und Wachsen. Dějinné studie o této instituci. Dr. H. Janák: Die Klosferneuburger Schule, H. Gassner: Klosterneuburger Erinnerungen. Dva články, osvětlující cíle této školy. Fr. Moissl: IInsere „Musica Divina”. Časopis má již od svého vzniku za úkol: znovuzrození liturgického života v lidu a jeho spolu-účastenství na zpěvech svaté liturgie. Ernst Tiffel: Eine Wiener Kirchenmusikschule im 19. Jahrhundert. Studie o spolcích, pěstujících hudbu církevní a jejich cíle a vývoj. Verzeiehnis der Absolventen der Abfeilung fůr Kirchenmusik (Kirchen- und Schulmusik). Ernst Tiffel: Musica sacra im ~ther. Účel přenosu mše sv. z kostela není snad umělecko-hudební, ale účel věřící povzbuditi. H. Janák: Die Festfeier anlásslich des 25jáhrigen, Besfandes der Abfeilung fůr Kirchen und Schulmusik. Popis slavností. Fr. Krieg: Mysterium, Legende, Laienspiel. Při příležitosti slavností vídeňských kostelních chórů provozována byla legendární hra „Der Spielmann” od R. Henze a Kriega, hudba od Lechthalera. H. Lemacher: Des Aschener Domchores Romfahrt. Popis druhé zahraniční cesty tohoto sboru řadou italských a jihoněmec-
kých měst. Fr. Krenn: Kirchenmusikverein auf dem Lande. Pokyny, kterými se musíme říditi, abychom zřídili na venkově spolek pro kostelní hudbu. Dr. Fr. Daniel: Hugo Wolfs geistliche Musik. Soupis a ocenění duchovních děl Huga Wolfa. Fr. Krieg: Das deufsche Kirchenlied. Kratičká retrospektivní studie o německé kostel-ní písni. Fr. Krieg: Kafholische Akfion und Kirchenmusik. Hudba jest neoddělitelnou součástí liturgie a nejvhodnější formou této hudby jest chorál, nebo^ vyjadřuje myšlenku oběti kolektiva, a ne jednotlivoe (skladatele). Die Heldenorgel von Kufstein. K uctění památky padlých vojínů ve světové válce povstal tento vskutku majestátní pomník. H. Singer: Gewissenser Forschung. Kostelní hudba slouží k velebení Nejvyššího a k povznesení věřících. Regenschoři musí však v prvé řadě zachovávati předpisy o hudbě, která jest částí bohoslužeb. Dr. Ernst Tiffel: Tonsystem und Kirchenfiine bei Johan-nes Tincforis. Tinctoris vydal v r. 1477 v Neapoli první hudební slovník a jednu rozpravu. Práce tato jest vědeckou studií Dr. L. Balmesa. Prof. H. Lemacher: 26. Generalversammlung des Allgemeinen Deutschen Cácilienvereins. Dr. Ernst Tiffel: Die Wiener Pastoralmesse. Celkový obraz vánočních mší s hlediska dějinného, liturgického i hudebního. Dr. Fritz Krull: Die Pflege des a-capelle-Gesanges durch mifflere und kleine Chiire. Vylíčení některých těžkostí, se kterými pracuje malý chór, a návod na je-jich odstranění. V každém čísle: recense nových knih, různé zprávy a lisfárna redakce. Různé zprávy Postní hudba. Jako loňského roku tak i letos bylo v augustiniánském kostele sv. Tomáše v Praze III. na Velký pátek provedeno „Stahat Mater” od Emanuela Astorgy. Autor, ačkoli hudební diletant, patří mezi nejlepší skladatele neapolské školy, jeho skladba překvapuje velice umírněnou, elegantní melodikou a hladce pracovanou polyfonií. — Provedení po stránce hudební dlužno označiti za velice zdařilé, jak ani jinak od tamějšího ředitele kůru JLIDra Hampejse by se nedalo domnívati. Týž provedl nejen s obvyklou virtuositou, ale také s neobyčejnou delikatesou orchestrální doprovod na varhany, poněvadž originálního orchestrálního doprovodu přirozeně na Velký pátek použito býti nemohlo. Tím se dotýkáme i liturgické stránky, která rovněž odpovídala hudebně-církevním předpisům, nebo^ provedení se připojovalo těsně k Temným hodinkám, bylo vyposlechnuto shromážděným konventem v choru a za-končeno potom pobožností u Božího hrobu. — Jinou skladbou se pochlubil ředitel kůru josef Kuchynka v hradčanské kapli loretánské. Ne-byla to sice práce skladatele jména světového, avšak, co zajisté tím vítanější, skladatele domácího, jenž dnes pro nás je téměř zapomenut, ačkoliv svého času byl považován za vážného konkurenta vídeňských klasiků. Jest to Jan Kř. V a ň h a l (nar. 1739 v Nechanicích, pak učitel hudby ve Vídni, kde i- 1813). Jeho S t a b a f m a t e r se ovšem podstatně liší od stejnojmenné práce Astorgovy, vždy^ jest o dobrých 60 let mladší; prozrazuje svoji příbuznost se školou neapolskou, již fím, že jest psáno pro 2 sólové hlasy s fříhlasým doprovodem smyčcových nástrojů (v jichž čele stál virtuos a konc. mistr Nár. divadla p. A. Miiller), a varhany (k.eré hrál p, v. rada Fr. Kohout). — Polyfonní práce je užito toliko v posledním čísle, pracovaném na způsob tříhlasé fugy. Sóla jsou proložena bohatými koloraturami, dueta jsou homofonní, po-nejvíce v paralelních Terciích. Skladba tato do-vedla pině i dnes zapůsobiti, nebo^ koloraturní party (přednesené osvědčenými pěvkyněmi, sl. V. Cernou a pí St. Kuchynkovou), nejen že na-lezly vhodné milieu v rokokové výzdobě loretánské kaple, ale tvořily jakési historické dozní-vání oné hudby, která v této kapli pod patronátem knížat Lobkowiczů po dobu 250 roků lákala tisíce a tisíce poutníků k návštěvě. Loreta o letošní Květné neděli do posledního místa na-piněná dokazovala, že snaha p. řed. Kuchynky vzkřísiti staré české hudební dílo setkala se s piným porozuměním. Dr. E. Trolda. • Církevní roucha a církevní hudba. Podle možnosti chodím v neděli jen na zpívanou mši sv. Je-li tato s hudbou liturgicky neúpinou, což se stává v některých pražských kostelích dosti čas-To, napadá mi porovnávati dvě důležité, ač velice rozdílné složky liturgické: církevní roucha a církevní hudbu. Kněz odívá se ke mši svaté vždy přesně v roucha předepsaných forem a barev; jinak by se k oltáři ani neodvážil. Mnohý farář, ač všecky povinnosti liturgické přesně piní, nereflektuje však na svoji pravomoc, roz- 54 | ||||
|