|
| ||||
| ||||
|
rnu oďpovfdá, má i kůr pokaždé alespoá jednotlivé částky: Introitus a Communio, Graduale a Offertorium chorálně zpívati, aby se povždy udržovala živá souvislost oltáře a kruchty liudebnf. Dobré přednášení chorálu gregoriánského musí býti chloubou každého sboru cyrillského. Co nejvážnější a nejsvětější forma hudby církevní odporoučí se sám sebou ku stálému pěstováni, nikoli však Lned za přechod od moderní a frivolní hudby neprávě cfrkevuí zvané, nýbrž po náležité teprv pří-pravě, když duch jeho právě pochopil se a způsob přednášky majetkem sboru se stal. V kostele zpívalo se gregoriauským chorálem „Pange lilzgua” a n,ynt přidáno jest ,Asperyes i~ic." Krásný a poučný program zaizončeu jest slavným „Regina coeli” od Jos. Toerslera. Nadšení účastnici vzdali hlučnou pochvalou díky zasloužená sboru statečnému. Napnutá a zbožná pozornost mohla přesvědčiti vele-zasloužilé pořadatele i líčinkujicf členy, na jak dobrou a úrodnou půdu padala slova a jak hluboce dojfinaly a přesvědčovaly zpěvy. Jedinou odměnou za ohromuou práci a neocenitelnou obětovnost budiž vědomi, že ne-pracovali na darmo. Símě ujalo se a vydá užitek desaterý, padesaterý, tisícerý. ,Jdí a čiň též l" bylo morálkou vzorná produkce. Většina přítomných navracela se potěšena a posilněna domů nazpět a učiní podobně, co viděli a slyšeli. Ústeckou slavnosti Cyrillskou zapustila v úrodnou půdu východních Čech hluboké kořeny Cyrillská Jedn. Vikariat Lanškrouuský slavně zaLájil činnost, smě~ujfcf na opravu a zvelebeni kleslé Ludby kostelní. Jiné budou následovati. Neskonalá díky oběma přátelům řídícím i šlechetnému sboru pěveckému 1
Kdo sám pěstuje hudbu chrámovou v témž smyslu, zná spravedlivě oceniti zásluhy jejich. Zvučné a piné hlasy, pevnost a určitost intonace, uhlazený a vyrovnaný tón, bezpečnost a spoleblivost přednášky — to vše ukázalo, s jakou svědomitostí, vytrvalostí, obezřetnosti, dovedností a virtaositou pan Hociau sbor cvičil a co drabého času věnoval práci zamilované. Důkladná přednáška, promyšlený a odůvodněný postup programu, věcné a případné vysvětlivlty, hojnost repertoiru vybraného a celá knihovna uct vlastnoručně opisovaných jsou svědectvím o úžasné pilnosti, obětovuosti, mravní síle, jemnocitu a hloubky hudební pana Mazánka. Takových skutků schopna jest jen vroucí láska a hluboké pře-svědčení. Ta láska divy tvoří ! Ta od obou řiditelů na sbor přešla a jej schopným a způsobilým učinila k tak četným a namáhavým zkouškám. A kde zpěvy doprovázeny jsou průvodem na varhany a harmonium, ten průvod byl srostlý s hlasy. Ústí na novoosvěd",ilo slavně hudební pověst svou. Cyríllský směr hudby posvátné s chloubou čítá ta jmena horlivých pi•ivrženců, jaká se objevila ve statečuóm sboru. Podotknouti dlužuo, že překrásné harmonium propůjeuje místní pan lékárník Alois Andres, který jest zároveň jeduím z nejhorlivějšicli pěvců a milovníků přesné hudby chrámové se stejně smýšlejícími pány učiteli ve sboru působícími i s jejich ředitelem včele. Zásluh}' všech ocenil v závěrečné řeči i vdp. vikář, poděkovav zejmena oběma ředitelům sboru s žádostí, aby podobué scliůze ku poučenf i povzbuzení často se opakovaly, i místní vclP. (lčkan vysloviv naději i přání, aby ku cti a chvále Boží všichni hudební živlové, jichž Ústí tak mnolio čitá, sjednotili se na vyvedeni díla tak vznešeného. Málo které město v Čechácli požívá tak znamenité pověsti Ludebnf, jako ústí, kde po celé půl století působí hudební jednota cecilianská. Slávě této nebude nikterak na úkor, nýbrž spíše k velikému užitku, když vedle hudby pěstovati se bude i zpěv směru církevního a vážného. Přátelskému splynutí jednoty cecilianské s cyrillsl.ou a slavné jejich budoucnosti přál Božího požehnání. Iru konci promluvil ku shromážděným píšící redaktor vzdávaje díky vdp. vikáři Tupcovi, na jehož pozvání četná, utěšená a zdařilá plavnost hudební se shromáždila, vdp. děkanu Cibulkovi, mocnému příteli a podporovateli hudby posvátné rázu církevního, oběma pořadatelům a ředitelům slavnosti, jakož i statečnému sboru pěveckému. Vidí v tom prst prozřetelnosti Božské, že první cyrillská slavnost vikariátuf shromáždila se v ústi n. Orl., městě to hudebním, jemuž málo rovnýcli po Čechách se zaclicvalo, ač dříve všeobecněji tak bývalo. Jest-li že za dvě leta docílilo se zde výsledků přímo úžasných, čeho lze naditi se, spojí-li se jednou veškeří živlové hudební k dílu jednomu? Budou-li Jednoty Cyrillské po vlastech českomoravských při stávajících poměrech odkázány vice neb méně na pčstováui lindby vokální, zde, kde pohotově jest celá legie výtečných instrumentalistů, bude možno odvážiti se na veliká a klassická díla vy-žadující velkého tělesa vokálního podporovaného rovněž mohútným tělesem instrumentálním. Zde bude možno ukazovati zvláštní vzory hudby r) ze církevní. Hudebnímu ústi nastává zvláště čestný úkol v český ch dějinách reformy hudby církevní. Ústí již nynější slavností Cyrillskou celému vůkoli hudebnímu zde přítomnému před oči postavilo vzor a ulzáázalo cestu, jakou kráčeti lze při opravě a zvelebeni kleslé a sesvětačenó lnadhy posvátn(-,. Fa~~2ízyri Jcdm)filziii, Cgrillsb~n?i lze dosíci | ||||
|