|
| ||||
| ||||
|
Z uvedeného pochopíme snáze, že již roku 1842 opěvuje F. V. Donnch v Moravii preláta Nappa jako vznešeného příznivce hudby.21
Když tedy mladý absolvovaný filosof Křížkovský vstupoval r. 1845 do augustiniánského kláštera na Starém Brně, měl prostředí vlivem prelátovým již při-praveno. Umělecký vývoj Křížkovského mohl zdárně pokračovati v teplých paprscích opatovy přízně. Z hluboké náklonnosti prelátovy k mladému umělci se vyvinulo intimní přátelství, které potrvalo až do Nappovy smrti. Opat Napp byl nejmocnější mravní oporou umělci. Křížkovský si přízně opatovy nadmíru vážil, zvláště v dobách zklamání, zneuznání s nepřízně. Z dochovaných dopisů Křížkovského vyzařuje nelíčená vděčnost k vynikajícímu prelátovi, jenž ho vy-znamenával přede všemi spolubratry. Životopisec Křížkovského, Dr. Karel Eichler, uvádí prelátovu přízeň k hudbě jako jednu z pohnutek, které vedly Křížkovského ke vstupu k augustiniánům.s-' Na podzim roku 1845 se stal Křížkovský novicem, a dostal ke svému křestní-mu jménu Karel klášterní jméno Pavel jméno vybíral novicovi vždy opat. Možno s určitostí říci, že slibnému umělci Křížkovskému bylo dáno opatem Nappem jméno po hudebním skladateli a členu řádu Pavlu Markovi, který zemřel v 53 letech, dne 22. února 1806. Dobu noviciátu počítal Křížkovský jistě k nejšfastnějším dnům svého života. Zjemnělému smyslu pro věčné statky dával výraz v uchvacujících akordech hudby, jejíhož požitku se mu dostávalo již v noviciátě, jak sám píše, „v míře nejbohatší”. Opravdu šfasten píše svému dobrodinci, učiteli Aloisu Urbánkovi do Neplachovic: „Můj noviciát je nejpříjemnějším životem, jaký jsem kdy poznal? Nebof víte, jen když mám hudbu, jsem se vším spokojen. A té se mi dostává v míře nejbohatší. Šest hodin ranních věnuji teoretickému studiu generalbasu, čtení partitur nebo skládání. Odpoledne mám fřikrát za týden smyčcový kvartet, při čemž hraji skvostná díla Haydna, Mozarta, Beethovena, Cherubiniho, Mendelssohna i Spohra s takovou přesností, jakou zřídka slyšeti. Jestliže Křížkovský oživil světskou hudbu vždy vděčným prvkem lidové písně, a tak ji přivedl k rozkvětu, připadlo také jemu, aby povznesl i chrámovou hudbu fím, že ji očistil od světských prvků. Zásady oprávce církevního zpěvu a hudby, papeže Pia IX., se potkaly u Křížkovského s piným porozuměním. Jal se je ihned prováděti. Při tom mu bylo ovšem překonávati velké obtíže. Stavěly se mu v cestu předsudky, zakořeněné zlozvyky a nedostatek výkonných sil.'1 Ale Křížkovský pevně překonával a odstraňoval všechny překážky. Prelát Napp podporoval ve všem jeho snahu. Hudebnin pro kůr bylo za-kupováno stále více k radosti Křížkovského, který je pilně studoval. Nedostatku sil hleděl Napp odpomoci tím, že počet fundatistů (hochů-klášterních zpěváků) zvýšil z deseti na třináct. Vúbec klášterní fundatisté byli jednou z jeho předních starostí, zajisté i z přízně ke Křížkovskému. Zvláště osudný pro fundaci byl rok 1848. Klášter ztratil různé výsady a příjmy terricht von dem in Briinn zu errichtenden Blindeninstitute nicht aus ieschlossen werden so11-te.” (Archiv prel. strb.) "I Báseň je nadepsána ,D e r n e u n f e M 3 r z", kdy se slavil svátek sv. Cyrila a Metoděje (až do roku 1863). Básník opěvá neiprve zemské patrony, sv. Cyrila a Metoděje, a na to (dosti nejapně) připojuje chvalořeč na N a p p a, ozdobeného řádem Leopoldovým: Jako dva květy bývají na jednom stonku, tak prý jeden květ jeho písně patří sv. Cyrilu a Metoději a druhý Nappovi. Báseň končí těmito slovy: .,Doch wird Er nimmer dem Gesanoe wehren, Weil er wie Wenie tief im Gemůte EmpfanŠen mild die herzenspross'ne Bliite, die schóne Kunst des Liedes h It in Ehren." (Moravia, r. V. (1842), č. 20.) = „K rozhodnutí tomu (vstoupiti do kláštera) jej pudila jistě láska k hudbě, nebot se jí mohl pině oddati v klášteře, který k tomu všechny podmínky poskytoval — preláta vědě i umění na-kloněného, členy řádu vzděláním vynikající, kur kostelní s fundací zpěváku a jiné pomucky.” (Dr. K. Eichler, P. Pavel Křížkovský, životopisný nástin, 4. V Brně 1904.) K. Eichler, 5. == Srovnej předmluvu u K. Eichlera k životopisu Křížkovského. 62 | ||||
|