|
| ||||
| ||||
|
— s .
cíle žádoucího bezpečně, rychle, trvale. Kolik far zde zastoupeno jest, `.olik ftrnich jednot cyrillských může povstati. Obtíži a ne,,iiází při zřizování není žádných. Lřiditi pršveckou školu f(r)-ní může každý bez průtahu. Dítek školnfch jest všudy hojnost. A jaká to radost dlíti ve středu takového sboru kostelního ! Stává se rozšířenou rodinou a přirůstá člověku k srdci. Po denních trampotácli živote uchyluje se člověk do toho milého kruhu dítek a dospělých přátel ušlechtilé zábavy. „Musica saera” jest nejušlechtilejší zábavou. A jako ku pěstováni zpěvu liturgického všady a bezodkladně pěveckou školu farní zříditi lze, tak pro pěstováni zpěvu obecného všudy možno zřizovati v cyrillské Jednotě o(lbor literátsk~, čímž požehnanou budoucnost připoutáme k slavné minulosti naší a nepřerušíme historický vývin hudebních dějin vlasti našf. Kůry literátské ve vlasti naši vykonaly veliký úkol dějinný. Pojmutím literátských sborů ve svazek jednot cyrillských navazujeme nit pře-trženou. Přiznávajíce se k zásadám, k nimž dějiny nás poukazujf, stojíme na přirozené, historické půdě a poskytujeme zbytkům sborů literátských příležitost ku oživeni a dalšímu zachováni. Posáznu rozptýlené jiskry zh snou. Porůznu rozptýlené sbory literátské zajdou. Vstoupí-li však do svazlau živého, mohátného tělesa, jakým bude Obecná Jednota Cyrillská, rozkládající se co organický celek po veškerých diecésích a farnostech zemi koruny Svato-Václ., novými, svěžími silami oživnou, omládnou, porostou, dorostou, nezhynou, za-stanou. V Jednotě jest sila. Svornosti malé věci rostou, nesvornosti i největší se rozpadajf. A pak zase klenuti chrámová otřásati se budou velebným cltorálcut českým. Všfm právem: chorálem ! Bádaje v posledních dobách v rukopisných kancionálech pátral jsem zejmena po průvodu vznešených zpěvů rorátních, které tak kouzedlnou vnadou poutají lid český. Tušil jsem vždycky úzkou sonsislost jejich s chorálem g~-egoriatiskúna, ale nemohl jsem dopátrati se jistých důkazů, až tu do rukou mi přišla stará sequence z kodexu Nvallerste.inské knihovny na perg rmen psaná r. 1591 od I,esserusa, která najednou objasnila původ rorátů. Vznik roratů najednou jasně stálpřed očima. Antifony pfsufm předcházející jsou chorál gregorianský, nezměněný. Na základě autifony vzdělávána pak píseň česká. Celá druha polovice rorátů nedělních skládá se z uvedené sequence „Mittit ad Virginem”, notu za notou. Jásal jsem radosti z tobo nálezu. A v týž den štastného nálezu přinesl mi učený ceremonář arcibiskupský A. Packta bez předcházejief úmluvy počátek delšího po-jednáni pro „C}-rilla” o témže předmětu. Do- dělal se těchže výsledků; práce jeho začfn~ však Introitem, kdežto můj vynález počíná druhou polovicí. Jaká to shoda na jeden den! Jest-li že vždycky rněl jsem chorál gregorianský u veliké vážnosti, od tohoto dne jest mi dvojnásobně milj-m a vzácným. Čtvrtá při-kázání Boží veil: „Cti otce svého a matku snou!” Chorál gregorianský jest otcem české duchovní pfsuě. Již tedy přirozená vcléč,;tost káže, abycliom pěstovali chorál gregoriáucký, který jest otcem netoliko umělého, polyfonního zpěvu liturgického, nýbrž také písně české. Bez něho neměli bychom vznešenou píseň českou, chloubu naši. A proto měl jsem za povinnost, abych dnes obšírněji promluvil o cherálu gregorianakám, jakož i prostředcích, jakými by za pomoci Cyrillských jednot farních měl ku platnosti přijíti. Pokročilý však jednak čas, jakož i výtečná přednáška páně Mi.zánkova zproštujf mne pro dnešek úkolu zmíněného, ale nikoli na dlonlio. Vdp. vikář nás ujistil, že budební slavnost tato ne byla zde poslední a tak s pomoci Boží jindy nahra.ženo bude, k čemuž dnes dlouhá na-pnuti místa nedopouští. Do té doby bude bohdá! v celém okolí ústeckém rozseto valně. pomocníkův — Cyrillských jednot farních. A proto z pina srdce volám: Cyrillsl.ým jednotám farním „Zdař Bůlr!” IIlučná „Zdař I3ůli!” ze sta hrdel byla radostnou odpovědi. Tím schůze se ukončila. Od těch hudebních hodů zářily ještě tváře veškerých účastnikův a toho dne již lesku neztratily. Bylii: zde shromážděni skuteční přátelé hudby církevní. V přátelském hovoru šlo se společně k připraveno hostině, kde důvěrně hovořeno a pokračováno o tómže předmětu. Tiskly se pravice, nová přátelství učiněna, stará obnovena. V libém chladu košatých kaštanů dlela šCastuá rodina hudební. Jedni v důvěrném hovoru sedíce, druzi ruku v ruce se procházejíce. Dnes brány srdcr, byly otevřeny dokořán. Vcházela jimi do duše sterá, předsevzetí. Zdaž z předsevzetí bude skutek ? — Dejž to Pán MI Křižující se vlaky, pěkní konfci a přfležitosti apoštolské rozvezly a roznesly novou rodinu do rozličných konců bližšího a vzdáleuějšfho vůkolí. Byl to krásný den, jako ta čarovně krásná krajina ústecká. Když ucho naslouchalo ve školním sále těm nebeským zpěvům a oko snivě zadívalo se s okna na tu krajina sluncem pozlacenou, tmavým rámem lesů a hor ověnčenou, shledalo se, že ten zpěv lin krajině se hodí — obé b}lo stejně krásné a velebné. Zpěv s krajinou v jeden obraz splynul. ToE ta vyšší harmonie, která vzdu- | ||||
|