|
| ||||
| ||||
|
v
V. Ríhovský: Josef Winter. K jeho loňským pětašedesátinám.. Mnohdy uplatní se v životě i méně významný člověk velmi dobře a rozumí-li trochu reklamě, jíž by svou činnost vhodně popoháněl, je „učiněným mužem”, zatím co mnozí vynikající lidé pracují ve svém povolání záslužně, aniž o tom širší veřejnost ví. Mezi takové vynika- jící muže v oboru hudebním, a to především • v odvětví církevně-hudebním, patří ředitel kůru v Kolíně n. L., josef Winter, jehož záslužnou činnost, která pro kulturní život kolínský znamenala významnou složku, chceme zde ve skromných rysech oceniti. Narodil se 1870 ve Falknově nad Ohří z rodičů chudých. V jeho dětských letech ujal se ho lékárník Krištof Karnoll v Královicích u Plzně, který choval velikou lásku k chrámové hudbě a byl i přítelem velkého reformátora posvátné hudby, Dra Fr. Witta. Pěstoun jeho vštípil mu hned v mladých letech zálibu k hudbě, která tim spíše zkvétala, protože chovanec jeho jevil k ní značné nadání. Další hudební výchovu převzal královický řídící učitel Václav Veselý. Doma tedy vyrůstal Winter v ovzduší přesné církevní hudby, což mělo rozhodující vliv na celý další život jeho. V r. 1882 přesídlil lékárník Karnoll do Mladé Boleslavi, kde potom studoval Winter gymnasium. Tehdy se začaly i v Čechách ujímati počátky reformy církevní hudby, a právě tehdejší ředitel kůru v Mladé Boleslavi, František Hruška, byl jedním z prvních průkopníků tohoto směru, a sám jako vynikající skladatel ve svých pracích i na svém kůru zásady jeho uplatňoval. Je samozřejmé, že u Hrušky brzy zakotvil Winter i jeho pěstoun, a že Hruška, jehož žákem se stal, měl na něj značný vliv. Bylo usneseno, aby se Winter věnoval cele hudbě, a po předběžné přípravě u Hrušky byl přijat na pražskou varhanickou školu. Ale již před tím pokoušel se Winter ve skladbě církevní, složiv v 15 letech mši ke cti svatého Josefa, která byla řed. Hruškou na tamním kůru provedena a nad níž pronesl Witt, jemuž byla zaslána k posouzení, velmi po-chvalný úsudek a obdiv nad vlohami hochovými, a aby jej povzbudil k další práci, zaslal mu svou podobenku, kterou Winter dosud chová jako vzácnou památku. V roce 1886 vstoupil tedy na školu varhanickou, kde učiteli jeho byli: ředitel a proslulý theoretik i skladatel Fr. Zd. Skuherský, prof. Blažek, Stecker, Knittl, Klička a Vyskočil, a absolvoval její tři ročníky s vyznamenáním, čímž rozmnožil řadu vynikajících žáků proslulé této školy. Mezitím vyvinul se mu hlas v krásný, zvučný baryton a není pochyby, že by byl Winter vynikli na jevišti jako operní zpěvák. Ale to jej nelákalo. Jeho láskou byla a zůstala církevní hudba. Již za studií šel praktikovat na kůry pražské, prvně k sv. Vojtěchu, kde řídil kůr profesor konservatoře Josef Foerster, pozdější ředitel kůru na dómě na Hradčanech, a varhany hrával nynější slovutný skladatel, J. B. Foerster, jejž Winter někdy zastupoval. Dále u sv. Jiljí za ředitele Chluma, kde uplatnil a dirigoval první své skladby. Zároveň stu-doval hru klavírní u Zdeňka Fibicha, kde získal i mnohý vzácný pokyn ve skladbě a instrumentaci, což mělo jistě vliv na jeho výborné práce melodramatické („Tři jezdci" a ,Harold"). V roce 1889 stal se Winter — hned po absolvování varhanické školy — varhaníkem při děkanském chrámu v Mladé Boleslavi za ředitelství významného církevního skladatele J. C. Sychry, který ještě v pozdějším čase se o mladém organistovi, jeho opravdovosti a zručnosti vřele zmiňoval. Též i veřejné hudební 68 | ||||
|