|
| ||||
| ||||
|
- 84 -
všem dobrém a spasitelném převelmi pevně ntvrze-na, zvěstnjf i také vypravuji moc ne-smírnou Boha všemohoucího, i také předivné skotky rukou je-ho. Nápěv tohoto Graduále týž jest jako na-pěv prvního Gradualu Sabbato Quatuor Tempornm Adventus (Off. Grad. pag. 14,), čemuž i text nasvědčuje. Podstata nápěvu ve všech pramenech od nás prohlednutých zachována jest; jinak ale shledali jsme hojný počet variantů, tak že kromě podstaty žádný z uvedených pramenů s druhým úpině se neshoduje. Následující poznámky to objasní: Noty v rorátech na slova : „tělo lidské” spolu s notou f na předcházející slabice e° tvoří tritonus (quartum duram, jak di Glarean ve svém Dodecachordonr), t. j. tři celé tony za sebou f - h ; „mi contra fa” pravili staří). Triton zde se zachoval, protože nápěv nezastaví se na h, nýbrž hráči dále k C ; jinak se triton zamezuje změnou h v b. Officielni Gradual vyhnul se tritonu vypuštěním h (str. 14. na slova egressio ejus) ; ostatní prameny triton podržely. Na slabika pokolení (str. 8) mají roráty a kapitolnf Graduál h, Hermesdorff na přfslušném místě a. Str 9. na slabiku zří-dil, kde roráty uvádějí g, klade Hermesdorff i kapitolnf Graduál notu a. Za notou 8 na slabiku ne-be až do pausy se značně rozcházejí všecky prameny. Textem „Chválu Bohu” začíná Versus Graduálu. Po slově „navrátil” slušno tedy, aby zpěváci déle se pozastavili; u vydáni nápěvu mohly by se za slovem „navrátil” položiti dvě kolmé čáry přes liniovou soustavu, jak to má ofžicielní Graduál i Hermesdorff, před slovo „Chválu” dá se položiti k označení verše písmena V. Přestávka zmíněná vítána zpěvákům může býti. an Graduál čís. 13. značné jest délky. Za notou e na slabice nebe až k početí verše má Izapitolni Graduál tyto noty: Glareani A J!L jEKAIT-OP-4 011T, Basileae per IIenricnm Yetri 1547. Důležité to dílo vénoval Glarean tehdejšímu biskupovi Augsburskému, kardinálovi Othoni de Vualtburg. Glarean jméno má od kantonu Glarus ve Svýcařích, kdež se narodil. Vlastni jméno jeho bylo Jindřich Loritus. Glar -an:t často ještě se budeme dovolávati. 0 tritonu bude nám obšírnPji jednati u chorálu i;íslo 16. Hermesdorff pak mh ještě mnohem delší zakončeni před početím Verše na slabiku e jus, a sice kromě uvedených not kapitolniho Graduálu má ještN tyto : Hermesdorff jakož i officielní Graduál konči před veršem notou a, Roráty a kapitolnf Graduál notou C ; žádný z pramenů našich s druhým úpině se neshoduje, rozdíly jsou značné dost. Prohlédněme nyní nápěv verše od slova „Chválu° až do konce čísla 13. Noty d-h v rorátech na slova „nesmírné-ho ne-be-sa” scházejí jak u Hermesdorffa tak í v kapitol-nim Graduálu. Za notou a (u slova „nichž-to”) má Hermesdorff i Graduál kapitolnt ještě noty -1 B a g a; nota 8 na slabice „pře-bývá” schází v obou pramenech zminěuých ; n IIermesdorffa schází nota g (na slovo „jsou-ce” ), pak h (u slova „všem"), kdežto kapitolnf Graduál obě tyto noty má jako Roráty. Mtsto h („spasitel ném”) má Hermesdorff i kapitolní Graduál C; místo h („jeho” na str. 10.) klade Hermesdorff a, kapitolnf Graduál se tu shodoje s Roráty. Počet uvedených variantů jest tuším značný dost; podstata ale nápěvu jest ve všech pramenech jedna. Officielnf Graduál tentýž nápěv má, jenže značně zkrácený. Graduál čís. 13. jest prastará; už kodex kláštera sv. IIavelského ve Švýcai1ch (bezpochyby z osmého století pocházející) chová jak text graduálu toho, tak i nad textem nápěv nenmami označený). V Lambillottově vydáni Z) Máme před sebou fac - simile toho rukopisu celého vydání LamUillottem. Název díla jest : „Antiplaonaire cle S Grégoire.” Fac- simile du Manuscrit de Saint-Gall (Copie authentique de Yautographe écrite vers Pan 790). Par le R. P. L. Lambillotte de la Comp. de Jésus. Bruxelles, Greuse 1872. Lambillotte má za to, že zmíněný kodex onen jest, jejž přinesl zpěvák Romanus asi roku 790. z Ríma do kláštera sv. Havla. Tento názor hájí vydavatel v předchozí „notice hiatorique”, jakož i v ostatních rozpravách, které fac simile při-dal. Tyto rozpravy (v řeči francouzské) k studiu velmi ]ze odpornčiti. Srovnej též F. Krieger: „Musica Ecelesiastica Catholica” pag. 7ó | ||||
|