|
| ||||
| ||||
|
k Bohu. To podle slov K. Rebana pině platí o liturgicko-pěvecké výchově věří-cích.
Sami poznáváte, jak málo by zmohl i ten nejhorlivější apoštol, kdyby zůstal osamocen. Cyrilisté podávají mu ruce k společné a promyšlené práci. Pomozte jen a ve své farnosti založte Farní jednotu Cyrilskou! Sdružte v ní dovednější pěvce pro kůr, ale i milovníky českých písní. Stačí k založení již 5 členů. Všichni se uplatníte ve vzorném zpěvu chval Božíchl Sv. Otec Pius XI., vydávaje apoštolskou konstituci o posvátné hudbě, připomněl uznale „Dobře jsme si vědomi, že vše, co nařizujeme, vyžadovati bude veliké námahy a práce. Kdo by však nevěděl, jak mnohá díla, s velikým uměním vytvořená, nám předkové zůstavili? Sebe větší překážky jich nezastrašily, nebot bvli napiněni pravou zbožností, duchem liturgie. A není divu: vždyf, co vyvěrá z vnitřního života, kterým žije Církev, převyšuje i nejdokonalejší výkony světa."e Tu je klíč k pravému apoštolátu pěveckému. Není pouhou pěveckou činností, konanou ze záliby a nadšení, které vyprchává. Je to trvalá obět pěvecké služby, toužící oslavovati trojjediného Boha nejen slovy, ale i celým životem. To je cesta pro všecky: kněze i laiky, vzdělané i prosté, pro dítě usmívající se i pro dospělé, životem zkušené, aby ode všech a ve všem veleben byl Bůh. Při památce sv. Klementa, papeže a mučedníka, poklekám v duchu u jeho hrobu v krásné basilice římské. Stojí tak blízko Lateránu, kde byla první pěvecká škola v Evropě. Prohlížím si prastaré fresky v podzemí basiliky a vraceje se, údivem stanu ve skvostné kapli, kterou tam zřídil slavný biskup J. J. Strossmayer. Poklekám. Slovanské srdce se raduje, že může se modliti i na hrobě sv. Cyrila, našeho apoštola a ochránce. On dal našemu rodu se světlem víry i první knihy liturgické, aby se národ modlitbou i zpěvem připojil k věčným chvalozpěvům pravé Církve. To je i náš ideál. S Církví žiti, s ní Boha blahoslaviti a dojíti světla a krásy nikoliv estetické, nýbrž vnitřní, která je zárukou spasení. A k těmto miláčkům slovanských duší zjevila se mi i dobrotivá tvář blažené-ho papeže Benedikta XV., který nás tolik miloval. On nás mezi všemi národy vy-znamenal, uděliv nám 21. května 1920 laskavě výsadu zpívané liturgie slovanské. Jaké cesty nám otevřel! „Dalekosáhlý význam tohoto pastýřského činu je dodnes přezírán. Je to z neznalosti věci, která malicherně lpí na svém sobeckém stanovisku.” Tak pravil již r. 1922 Msgre V. Miiller a dodává: „Těmi, kdož neznají širokých obzorů světových, je i podceňován. Avšak budoucnost tento čin po zásluze ocení. Až v našich svatyních v pokorné službě andělské budeme Boha horlivě oslavovati společným jazykem katolických národů, potom se naučíme vážiti si oné drahocenné výsady, že i v jazyku otců po celé vlasti a přede všemi národy jej smíme velebiti. Apoštolát posvátného zpěvu klene se tu tajemně v lipovou korunu nad celým Slovanstvem. Zpěv v jejích ratolestech je ozvěnou nejvznešenějšího chvalozpěvu, jaký slyšelo lidské pokolení. Je ohlasem veleknčžské modlitby Páně, ve které náš Spasitel zjevil nejen svou velikost a slávu, ale i nesmírnou touhu své lásky, „aby všichni jedno byli”. Věřím, že náš národ je k tomu povolán, aby svou hudební vlohou rozvinul své síly pro apoštolát posvátného zpěvu, jímž by uchvátil, sjednotil, a posvěcené Slovanstvo přivedl do ovčince Petrova. O to pracujme, za to se modlemel Bůh nám toho dopřeje na přímluvu svatých, kteří nás provázejí a chrání od úsvitu našich dějin. Orodujte za nás svatý Klemente, svatý Cyrile a Metoději, abychom jedno byli, pomáhej nám náš milý svatý Václave? ApošP, konstituce z 20. prosince 1928. Viz Cyril, ročník 1922, sír. 1. „Je mnoho určítých hudebních krás, jež cítíme a o nichž víme všichni, ale které nejsou toho druhu, aby byly schopny vyvolati hlasité bouře souhlasu. — Díla, mající jedině za účel dáti různým virtuosům příležitost, aby ukázali svou zručnost, jsou podňadného druhu a ceny.” — Hector Berlioz. 117 | ||||
|