|
| ||||
| ||||
|
- 8G -
hická, ltypujuuieká Coniuh) pokládány za jakousi nepravidelnou odrudu tónu pátého a šestého. Ton a slul pak Confivalis toniny dorické a hypodorické ; C zas Confinalis lydické a hypolidieké toniny. Glareau, námi již svrchu citovaný, pro-hlásil tóniny a a C za samostatné, přidružil je spolu s jich plagálními tóny k osmi dřívějším trnům církevním, a nabyl tak tónů dvanácti (dodekachordon). V praxi bylo toniny aeolské a jonické už mnohem dříve užfvánol). !e neumy našeho Graduatn věrně pře-psány byly z autographu sv. Iťehoře, o tomneui ucha přiiis pochybovati. Kdo tedy pevné se dril starého theurctického názoru o osmi toninách gregorianských, jest pak nucen zpěvy s finálním e za nepravidelné pokládati a táhnouti je k některému z osmi tónů zmíněných. Nej-dnou theorie za praxi zdaleka pokulhává; tuším, že i v naši otázce cos takovébo se ukazuje, tak že důvodně můžeme nápěv našeho gradálu přičísti k samostatné tonině de-sáté.') Povaha toniny založena jest na poměru půltonů k tonu základnímu, konečnému. Na témž základu spočívá samostatnost toniny aeolské. (Pokrai;ování.) Cyrilloká slavnost v Klatovech. nExempla trahunt". Za příkladem hudební konference, konané dne 3. min. měs. v ústí nad Orlici, nemeškal vdp. P. J. Formánek, bisk. vikář a arcikněz na Týnci, ku Cyrillské slavnosti do Klatov ke dni 9. t. m. sezvati sousední duchovenstvo a učitelstvo. Slušné především díky dlužno vzdáti cfs. kr. okresním hejtmanům v Klatovech a Přesticich, že řídíce se výhláškou ministerstva kultu ze dne ll. května 1877 č. 16.885 učitelstvu podřízených okresů dovolili, súčastniti se vzájemné porady sv.-Cyrillské. Sešlo se 30 kněží ze sousedních vikariátů a přes 60 učitelů ve velké síni děkanského domu, od dp. děkana Ferdinanda Císaře nejochotněji propůjčené, významně a vkusně vyzdobené nápisem nad vchodem „Spojenými silami” a uvnitř obrazy patronů posvátné hudby a křest;anského uměni, ss Cyrilla a Methoda s přiměřeným úslovím, vzatým z listu sv. Pavla k Koloss.: nUčíce a napomínajíce sebe sami, žalmy, zpěvy, písněmi duchovními, s milostí zpívajíce v srdcích svých Bohu." Schůzi návštěvou poctili co přízniví podporovatelé všech pedagogických zájmů vůbec ctěný p. okresní hejtman, rytíř z Čenkova a p. Jan Nešpor, c. k. okr, šk: inspector, pak veledůstojui pp.: P. František Příkosický, bisk. vikář lukavický a P. Jos. Mittner, bisk. vikář plánický. Po 10. hod. zabájil schůzi vdp, arci kněz Formánek úvodní řečí, v níito poukázal na slavnou minulost Čechů, po věky proslulých v oboru posvátné hudby a kostelních písní, čehož nezvratným dokladem jsou bohaté „Die letzteu vier Tóne des Glarean'schen Sy• stemes wareu dem gregorianischen Gesange sachlich zu keinerLeit fremd, nur iiusserlich Nvaren sie dem Systeme der mittelalt~rlicheu Kirchentón” nicht einverleibt." Ferd. Krieger. (Mns. F.ccles. pag: 46.) kancionaly, sal-ajicf, do dob Cyrillo-Methodějských, a proslavené kůry literátské.. Zmínil se zvláště o staročeské písni ducliovnt : „Otče náš, milý Pane”, jejfžto kráse a velebnosti nemohou se v cizině dosti nadiviti největší mistrové hudby liturgické. Co svatoplodné zřídlo, z něhož vyšlo nepřeberné bohatství českých písni duchovních, naznačil řečník hlubokou viru česko-slovanského lidu a pak do-ložil, že Palaestrini se proslavil co největší mistr v hudebních akladbácb posvátné liturgie, že byl mužem opravdu svatým. Z toho do-vodil, že oprava a zvelebeni skleslé liturgické hudby nepotká se se žádoucám zdarem, nebude-li reformační úsilí soustředovati se na stanovisku viry a pobožnosti, nebude li nadchnuto a posvěceno duchem sv. Církve. Pod tamto posvátným praporem jest nám seřaditi se, kněžím a učitelům, dle post veni a zákony v prvuá řadě povolauým činitelům u zvelebení a povznešená posvátné hudby líturgické a obecného zpěvu; pod záštitou. velikého světce a apoštola slovanského sv. Cyrilla, zakladatele a prvního učitele našeho liturgického zpěvu, jest nám spolčovati se, poučovati a povzbuzovati se na vzájem k jednomu blahodárnému dílu. Promluvu pak vdp. arcikněz ukončil Glareau (Dodekachordon lib. II. cap, 17.) praví o tónu aeolskóm: „Vetus quidem (mo dus), sed multis annia nomine exnlans”, že to „stará sice toniny, která ale po mnohá leta dle jména lila ve vyhnanství.” ,Melodii „Pater noster” v missálu tonu aeotském přikládá. Lib. II, cap. 24. praví týž Glarean o tónino; hypoacolské: „Iiic modus rarus est in usu nostra aetate, ad quem paucas in choro cantilenas reperias, praeter G'raditulia gnaedaw, nt vocant, quorum )nalGa irz udcenlu, multa diebus paschalibus cauuntur, guaedam aliis item temporibus.” | ||||
|