|
| ||||
| ||||
|
slovy, jimižto . , , .*) P. F. Lehner Cyrillské jednoty odporoučí. Na to postavil se p. Man. Klic'ka, ředitel kůru v děkausl~ém kostele klatovském, včelo malých svých choralistů, s obětavou pili dokonale vycvičených na realném gymnasia tamním a zapěl naši staročeskou píseň: „Otče náš milý Pane” tak vážně a dovedně, že ve9ker6 posluchačstvo u hlubokam tichu naslouchalo vznešeným hlaholům pře-krásné p' ně, Slušno a spravedlivo, aby na tomto místě vyslovilo se veřejn6 chvalné uznáni p. řediteli Kličkovi, tomuto staročeskému patriarchu, dncbem církevním nadchuuutému, horlivému pěstiteli posvátné hudby vokální i instrumentální ryze církevní. Úsilným cvičením a dovedným řfzením jeho dostoupila liturgická hudba v děkanském chrámu klatovském na výši dokonalosti, jak málo v kterém městě v Čechách. L děkanského domu odebralo se shromáždění do kostela, kde konaly se hudební produkce, ustanovené v programu. P. Karel Eugelmann, kaplan v Chudeuicích, osvědčený zpěvák a varhamiik Cyrillský, předzpěvoval mešní responsoria, na kterážto s kruchty řfzením pana Kličky následovala 4h11asá respousoria čistě chorálná. Bylo tu slyšeti, jak se velebnost církevního chorálu liší od zhyzděných responserif, obvyklých v našich kostelích na ujmu vznešené bohoslužby. Dle chorálu Gregorianského pak přednešeuo ,Asperges' a „Pange lingua”. Jak vnadná to jednoduchost a ne-vinná prostota", bylo nám s Lehnerem zvolati. Čarovné kouzlo chorálu Gregorianskóho sily nepozbylo a — nepozbude".
Když pak p. ředitel Klička se sborem, četně zastoupeným pevnými zpěváky a zpěvačkami, mistrně přednesl ze mše Missa III." od Skuherského : , Kyrie" a , Gloria", nemohl nikdo z přítomných ubrániti se hlubokému pohnuti a přisvědčeni, že jen liturgická hudba směru Cyrillsk6bo uchvacuje srdce sv. city a unáší ducha nad zem do sboru nebeských cherubínů. Nemenší dojem působila vůbec oblíbená produkce: „Litanie Loretanské,,. Průvod na varhany při tomto krásném chorálním zpěvu postoupen p. J. Muchkovi, říd. učiteli v Chudenicich, jenžto co znalec a horlivý pěstitel hudby chrámové a obernóho zpěvu ve směru Cyrillském chvalně vyniká, ano i bedliv toho jest, by reformační činnost i v dalších lunzích se š, la, za kterýmž účelem pomůcky chorálního zpěvu na všecky vůkolní farní úřady obě-tavě rozesýlá. S útěchohojným uspokojením opustilo pak posluchačstvo svatyni Páně, by Redaktor prosí za laskavé prominutí, že zde vypouští slova osoby jeho se týkající a slabou snahujeho přeceňující Člověk zásady Církve milující jest prostě vojínem povinnost stou konajícím. se v zasedací síni děkaustvf súčastnilo v dalším provedení programu. Tu se jal vdp. děkan Císař čísti výtečnou, církevním duchem nadšenou přednášku, kteroužto měl pan učitel Mazánek při hudební slavnosti v Ustf nad Orlicí — o úpadku hudby chrámové, o počátku a pokračováni reformy hudby církevní a o za-řízení „Jednot Cyrillských”. Věnovalo se na-pnuté ponornosti káravým a poučným slovům p. Mazánka a lze řiti s jistotou, že slova tak zkušeného horlitele pro oprava skleslé hudby chrámové nezůstala hlasem volajícího na poušti. K slovům přidružily se ihned svaté požitky, jichžto nám co klasick6 illustrace ze skladeb výtečných mistrů uchystal p. ředitel Klička, ochotným spo]uúčiukováuím dovedných zpěváků klatovských: p. Pražského, c. k. berního adjunkta, p. Jahelky, kapelníka hudebního sboru ostrostřeleckého, p. Klfmy, kapelníka veteránů, p. Nohejla, medika, a •L studujících gymnasia. Provedly se skladby: ,Sacris solemniis” od `Vitta; ,Domine, libera animam meam" od Aibliugera; „Landa Sion” od Kothe; „0 bone Jesu” od Palaeatrini. U vážných produkcích uáležitého místa zaujala i církevní skla lha p. Jos. Kličky ,Iuaurrexerunt", nadaného to syna p. ředitele Kličky, proslulého již uznanými skladbami Cyriil,kými, nyní drahého kapelníka král. zemského českého divadla v Praze. Ne-třeba dovozovati, jak hluboce dojala, uchvátila krása skladeb mistrných a mistrně pro-vedených. V nastalém pak živém rozhovoru průchod dán proudu citů roznícených. Po úvaze o účelu, jehož si vytkuuly „Jednoty Cyrillské” a o prostředcích k dosaženi účelu toho vedoucích přešlo se k debatě, jak má býti uspořádána hra na varhany, by se co cirkevnf osvědčila. K vyzváni p. arcikněze úlohu tu ochotně převzal p. P. Engelmann, vytknuv hlavní rady necírkevní hry, ostře bičované od D. Ambrose : Nejapné hmatání po klávesnici, opletáuí zpěvu směšnými kudrlinkami, pohoršlivé pisuičkářstvf atd. By1i jsme tomu velmi povděčni, že nám p. P. Engelmann s průvodem harmonia dojemně a vážně před-nesl nekolik částek ze staroslavných našich „Rorátů”. Působil tu - nomine et omine - an zapěl velebné staročeské zpěvy, jako by vzaté ze sboru „andělských” (Engelmann). Konečně na poučenou tázán byl p. učitel Machka, jakým způsobem :i zařídil svůj zdárně působící sbor chorální, načež se vyslovil, že podstatnou podmínkou jest sestavení dětského sboru, kterýžto po seznaných obyčejných intervalech hned se evičf v skadbách ihlasých s průvodem a poznenáhla k těžšímu se pokročuje. Tak byl program první naší slavnosti hudební vy-čerpán a není pochyby, že živým slovem a utěšenými produkcemi připravena byla kyprá | ||||
|