|
| ||||
| ||||
|
88 —
půda k žádoucí reformě skleslé a zvrhlé hudby chrámové, zvláště pak ku zřizování „Jednot Cyrillských”. S nevšední potěchou rozešli jsme se, přejíce sobě z hloubí srdce, by se nám opět brzy dostalo tak blahodárných hodů „Cyrillský ch”. *) „ (!ecřa.” *) Díky neskonalé ! „Musica sacra” slavila velký svátek. Kde hudba posvátná tak nadšených pěsti-telit a přátel čítá, výsledek není pochybttý. Úrodná piida vydá, co do ní zasila raka přičinlivá. Farní jednoty Cyrillské ejmou se rychle v ponebí tak příznivém. Jen tedy rychle k dilu! Spojené úsilí duchovenstva s učitelstvem k cíli povede. Společná činnost obou ctihcdných stavů ne-bude bez požehnání. Pomáhej Pán Bůh na přímluvu sv. Cyrilla! Red. P. Ko=m ller o hudbe instrumentálnl.5 Bude tomu 300 r. co zavládala poznenáhlu na kůrech vedle zpěvu kostelního i hudba na nástroje, až na počátku století našeho zvítězivši nade zpěvem stala se ,jeho utlačovatelkou. Ovsem dočítáme se, že i za dob starších se užívalo tu i tam nástrojů hudebních při chrámových slavnostech, avšak hudbu tehdejší sotva smíme porovnati s hudbou, jež zaznívá v chrámech našich. Známo jest též, že hudba chrámová ani na konci 16. a 17. století, kdy kapely světských knížat a blavuí chrámy jf užívaly, nebyla druhu podobného jako nyní: provázeia pouze hlasy notu za notou v témž tónu, tvoříc často mezihru nebo předehru a nápodobíc zvuky zpěvu; nikdy však se nepřela se zpěvem o první místo. Když ale Al. Scarlatti 2) zřídil nový orchestr na počátku století předešlého a tím hudbu instrumentální na novou přivedl dráhu, že samostatně mobla se vyvinovati, tu teprve zaznívala v chrámech častěji, nikoliv však na jejich užitek, ale na velikou škodu. Vokalnf sloh církevní tak cti-hodný až dosud změnil se téměř úpině ; nemohlt nezměniti se spojen jsa se slohem iustrumeutálnfm nechtě rašiti celou jednotu. Při tom nepůsobil zpěv na hudbu, nýbrž na-opak sloh instrumentální vnutil vokaluímu slohu ráz pohyblivý, těkavý, smyslný, světácký. Nepopiratelnou jest pravdou, že hudba chrámová rychle za své brala od doby, kdy nástroje zavládly na kůrech a že nám nyní jest hořce naříkati nad jejím úpadkem. Hudbu chrámovou tudíž tam jedině lze opraviti, kde 1) Vyňato ze spisku „Die i~Zusik beim líturSischen Hochamte.” Von P. Kornmiiller 1871. Scarlatti Alessandro nar. se i659 v Trapani, zemřel 1725 jsa řiditeleui konservatoře ne apolské.Lanechal prý 200 mší, 7 oratorií, 100 zpěvoher, 500 kantát atd. nadvládí nástrojů hudebních se odstraní a kde se jim přiměřené místo vykáže v hudbě vokalnf. Ovšem i nástroji hudebními lze i nutno též velebiti a oslavovati Pána a Boha; avšak s těží se podaří dodělati se uměni chrámového, neřku-li liturgického. Soud můj o liturgickém užfvánl hudby instrumentální zní: a) Nástroje hudební při bohoslužbě jsou a zůstanou jen průvodem a příkrasou zpěvu, více požadovati nesměji. Liturgie zná a potřebuje toliko zpěv a žádá, by bezprostředně obětoval se člověk, nikoliv však prostředně; v ohledu tom zbytečny jsou nástroje hudební. Zvuk nástrojů pokulhává daleko za zvukem hlasů ; hlasem pronášejí se bezprostředně city srdce lidského; ve hlasu značí se nálada duše lidské; hlas jediné jest nástrojem hudebním, jenž slova písně zřetelně vyjadřuje. A čím jest nástroj umělý? Slabým pouze ohla-sem vnitřního pohnuti 1 Nezpívá tu hlasová ústroji, na něž srdce působí, než nástrojem jest dech a plíce, jež vyluzují zvuky ze dřeva nebo kovu umělo sestrojeného, nebo jsou jim prsty, jenž přitlačuji na struny, nebo jest jim ruka, jež smyčcem vládne. At dovede člověk naznačiti náladu svou, své city, zvláštnosti své hudebními nástroji ve všem, tož upotřebiti toho lze mu pouze v samohře (solo) nebo ve skladbě instrumentální ; ale pro takové věci není chrám. Instrumentální hudba pokulhává též za zpěvem, že neurčitě vyjadřuje city; teprvé spojena jsouc se zpěvem nabývá dotčené vlastnosti ; rovněž stává se tak, když zevnější okolnosti nějaké tu působí, tož nějaká slavnost atd. Ani varhan nelze zde ušetřiti. (Pokračování.) »Cyrill« vychází vřdv 15. každého 9~iěsíee. Předplatnč, jež činí poštovní zásyllcon na celý rok 2 Z1., na pul leta i zl., přijímá pouze na jednu z těchto dvou dob adn2ittistrt ee v Karlíně, číslo 234. Jen frankované listy se přijímají. Pukoi, ,;y rednl:ci zaslané nevracejí se. Dopis!/, ty~i;ající se redakce, budtež za5ý1ány F. I. LBhnePOVÍ franco, v Karlíně, č. 234. Deklamace zasýlány bnd'b~ž clu e~ped. v Praze, v Karlín, Vinohradská třída č. 144. S hudební přílohou č. 11. Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Mikuláše a Knappa v Praze, v Karlině. | ||||
|