|
| ||||
| ||||
|
nečně houslista Adolf Payl (1803—1808). Rovněž podpřevor Blažej Smrček (1796—1799?) jest znám jako skladatel. Podobné poměry panovaly také ve Vídni: převorem byl tam houslista a skladatel Xaver Fórster (1757—1760), pak nám již známý František Fismann (1760 1765, od 1766--1769 provinciál), skladatel Benignus Roth (1772—1775)- a z Prahy známý Redempt Bischoff (1792 1798).
Náš lexikograf Bohumír Dlabač byl patrně o stavu hudby u Milosrdných bratří dobře zpraven, nebot jednou (I, 406) praví, že v polovici XVIII. stol. měl kostel vídeňský i pražský znamenitý orchestr, po druhé (I1, 5'95) nazývá kůr ve Vídni jako jeden z nejlepších tohoto města. Podle rukopisu Kneerova, z něhož Dlabač čerpal, spolupůsobili při vídeňském kostele josef a Michal Haydn, ten jako varhaník, onen jako houslista. Spoluúčast těchto dvou mistrů předpokládá již předem takovou hudbu, že ani oni, ačkoliv ve svém úsudku velmi přísní, se za ni nemuseli styděti. O přátelských stycích josefa Haydna s řádem svědčí jeho Missa brevis B dur (asi z r. 1778), věnovaná ke cti sv. Jana z Boha, zakladatele řádu. Avšak i v Praze se udržuje tradice o spolupůsobení josefa Haydna při zdejší chrámové hudbě. Ačkoliv žádný životopisec Haydnův nemluví o nějakém je-ho pobytu v Praze, tvrdí se, že Haydn hrál i v kostele sv. Šimona a Judy na varhany, a z úcty k tomuto mistru zůstaly prý tyto zachovány až do dnešního dne.;~ Avšak nejen Haydn, nýbrž i také Mozart měl k těmto varhanám zasednouti, když Prahu navštívil. Jelikož pražský konvent se v tom směru opírá o vlastní archivální doklady, měl by nový životopisec Mozartův o tam podrob-ně referovati. Zvučná jména těchto dvou hudebních velikánů zatlačila ovšem vzpomínku na jednoho staršího českého mistra, jenž zde zastával místo varhaníka. Byl to Jan Zach. Když odtud r. 1737 kompetoval o místo varhaníka při dómu svatovítském a byl pominut, odešel z Prahy a usadil se konečně v Mohuči, získav tam místa kapelnického při dvoře arcibiskupském. Pocházejí-li skladby Zachovy, jež se za-chovaly v Praze u minaritů, křižovníků, v kapitulní knihovně a j., ještě z do-by jeho zdejšího působení, prozrazují svého Tvůrce nejen jako obratného polyfonika ze školy Černohorského, ale také jako ctitele směru italského, jako tom svědčí četné sólové věty s bohatými koloraturami vokálními a s rytmicky složitým, velmi pohyblivým houslovým doprovodem. Překvapující je Zachova chromatika v melodii. Zvětšená sekunda, zvětšená kvarta a zmenšená septima jsou v ní oblíbené kroky. Těmito prostředky dociluje Zach účinků skutečně dramatických a jeví se býti jakýmsi prvním romantikem, předbíhajícím všeobecnému vývoji o dobrých 60 roků. Výmluvný příklad tvoří v tom směru jeho Requiem c moll, kdežto Requiem g moll a Salve regina hlásí se ještě ke škole benátské. Skladby z jeho působení v Německu mají úplně ráz neapolský, a nemůžeme tedy pochopiti, jak mohl Dlabač o něm psáti, že si nikdy nic nevypůjčoval ze stylu italského, když i skladby z doby pražské mají silný sklon k neapolitanisrnu.-1 Během našeho pojednání poznáme, že také skladby skladatelů z řádu Milosrdných bratří jsou neapolskou školou úplně ovlivněny. Dle Sohela str. 87. Jinak Bogar str. 267, kde se praví, že Roth setrval v úřadě převora v Kuksu po 40 rokú (1765-1805). s Dnešní disposice jest následující: Manual I. Oktava 4' Manual II. Aeolina 4' Pedal: Kvinta 2213' Oktava 2* Principal 8' Superoktava 2' Kryt 8' Flétna 2' Subbas 16' Flétna 8' Mixtura 11/,' 6X Principal 4' Kvinta li,'.;' Oktavbas 8' Salicional 8' Cimbál 1' 3X Kryt 4' Akuta 1' 3X Violon 8' Kvinfbas 51 Jest to typická pražská disposice z XVIII. stol. s rozšířeným positivem, v němž jedině Aeolina snad nahradila při nějaké novější opravě starší Fugaru 4'. Místo Violonu 8' čekali bychom spíše Superoktavu 4'. Nově přidaná Vox humana 8's tremolem nefunguje. Dle rkp. disertační práoe Vladimíra Němce „Pražské varhany” postavil tyto varhany r. 1774 Ondřej Wannfiesser, jinak neznámý pražský varhanář. 4 Skladby Zachovy zde uvedené nalézají se v zámecké hudební sbírce v Roudnici (z pražské Lorety pocházející), a v kostele křižovnickém u sv. Františka v Praze. Dle nich zhotovené partitury jsou ve sbíroe pisatelově. K životopisu viz. J. Bušek v Hud. výchově roč. XIV. (1933), str. 131. 49 | ||||
|