|
| ||||
| ||||
|
nou disposicí, tak svým bohatě figurovaným houslovým doprovodem v prvé části; ve fuze,jdou ovšem housle s vrchními hlasy.
Nejzřetelněji se projevuje záliba pro bohatý houslový doprovod u Wernera Hymbra, jehož Ave regina (křižovnická sbírka č. 2236) by mohlo býti nazváno houslovým koncertem. Kde Violino principale přestává koncertovat, nastupuje sopránové sólo, silně koloraturní ve vkusu pozdní neapolské školy; mohl by je zcela dobře podepsat Hasse nebo Mysliveček. Proti tomuto bohatství je věta sborová odbývána velmi macešsky, avšak nedostatky její jsou opět zakrývány pasážemi houslovými, při čemž Violino principale, Violino I. i II. jdou unisono; výplň musí obstarati hráč očíslovaného basu. I tato ledabylost jest příznagná pro poslední skladby neapolské. Časově nás orientuje připsané datum provedení skladby: 25. III. 1781. Že Hymbr i v komposici mešní se přidržuje vzorů své doby, poznáme ze stručného popisu mše v Hudebně vědeckém ústavu university ve Vratislavi :13 Kyřie sborové, da capo, střední Christe só lový kvartet, harmonicky i melodicky živější. Cloria o 4 větách, intonace se neopakuje: Qui tollis a Quoniam jsou sólová, k prvému je přidána ještě 2. viola; závěr je fuga s krátkým úvodem. Credo o 3 větách, neopakuje intonaci; Incarnatus je canto sólo, opět s přidanou 2. violou. Věta 3. sborová, harmonicky živější, s malým sólem na ,Et in Spiritum". Sanctus tvoří jen šestitaktový úvod k ,Pleni". Benedictus je zhudebněno jako sólový kvartet, k němuž je přidáno krátké sborové ,Osanna". Agnus zpívá sólový tenor s doprovázejícím sborem; končí v pp. Stálá figurka doprovodu svědčí jeho pečlivému vypracování. Kdežto všechny dosud popsané skladby kladou váhu na smyčcový doprovod, prozrazuje skladba Blažeje Smrčka vkus opačný; v jeho offertoriu „Improperium exspectavit"1-1 je hlavní věcí vokální věta, nástroje jsou jen přidány, jdouce s korespondujícími hlasy sboru unisono: housle se sopranem a altem, trombony pak s altem, tenorem a basem. Mohou tedy zcela dobře odpadnouti a skladba tím neutrpí újmy; vždyt Smrček se vzdává samostatné předehry a mezihry mezi 1. a 2. dílem, — skladba jest totiž dvoudílná, — nanejvýš napovídá orchestrem v některé čtvrtové pomlce sboru následující akord. Po stránce harmonické za-jímají nás zmenšené septimové akordy a jejich převraty, neapolský sextakord a nesnové průtahy. Skladba je homofonní s malými náběhy k polyfonii. Chromatika v melodii a rychlé střídání p a f, ba celý duch této velmi zdařilé a pů--so'bivé skladby napovídá nám již blížící se romantismus. Odkud Smrček pro ni vzal vzor, nepodařilo se nám dosud zjistiti, ani když si zajdeme do Vídně, kam nás poukazuje jednak čilý styk mezi pražským a vídeňským konventem a jeho žákovský poměr k josefu Haydnovi, jednak orchestrální obsazení přibranými pozouny, právě jen tam ještě oblíbenými. Takového ob-sazení užívá Tůma ve svém „Improperium",15 ale stylově se obě skladby rozcházejí, neboť Tůmova skladba je fugová~na. Michal Haydn, o jehož stycích s vídeňským konventem jsme rovněž již slyšeli, napsal svoje Improperium pouze pro sbor s průvodem generalbasu úpině homofonně.ls Proti půlnotovému rytmu těchto 2 skladeb je Smrčkova daleko hybnější. Zceské tvorby známe rovněž jen 2 skladby. Starší skladatel P. Václav Pražák17 napsal toto offertorium s obligátním doprovodem smyčcovým, jenž před- 13 Ernst Kirsch: Die Bibliothek des Musikalischen Instituts bei der Universit it Breslau, Hundsfeld (1922). Rukopis skladby Hymbrovy pochází z cisterciáckého kláštera Jamobyice (Himmelwitz) v Pruském Slezsku; i když víme, že Milosrdní bratři měli ve Vratislavi svúj konvent, pře-kvapuje zajisté, že skladba z jejich okruhu se dostala do cisterciáckého kláštera, a to dosti od-lehlého. 14 Autograf v loretánské sbírce na zámku v Roudnici. P. archiváři dr. Karlu Jeřábkovi vzdávám tímto díky za laskavé dovolení, že jsem mohl skladbu spartovati. 15 Tamtéž. 16 Znovu vydáno v D. T. 0. sv. 45, str. 122. 17 Dominikán P. Pražák -j- dne 3. VII. 1755 (podle rkp. nekrologia v Universitní knihovně pražské XII C: 18a). Skladba je na Mělníce sub D51. 76 | ||||
|