|
| ||||
| ||||
|
vznešené ,osobnosti, narozeniny a svátky členů panovnické rodiny nebo konečně svátek řádového či jiného světce. Libretista a hudební skladatel není nikdy v synopsi udán a také textovní knížky oratorií, ač nejsou-li to skladby cizích skladatelů, sem importované,3 bývají anonymní. Jde tedy nesporně ,o práce domácích sil, jimž nakázala skromnost nezvěčniti se a tím znemožniti jakýkoliv nárok na slávu. Také je možné vysvětliti anonymitu podceňováním vlastní práce se strany auforů samých, nebaf šlo skutečně o dílo ephemerní, jež bylo určeno jen pro jedinou produkci a vícekráte se neopakovalo. Pak bylo asi pohozeno nebo zničeno a proto se z té do set jdoucí hyperprodukce zachovala snad jen 2 nebo 3 díla. Zde se tedy nedovídáme o tvůrčí činnosti jesuitských skladatelů niče-ho. Zajisté, že ale skladatelé uplafňovali svoje umění také na poli skladby církevní, nebol bohoslužba, alespoň ve dnech nedělních a svátečních je bez hudby nemyslitelná. Žel, že i v tomto směru nepotkalo se naše pátrání s nějakým pozoruhodným výsledkem: skladby, jež pocházejí s jesuitských kostelů,-, nesou bud jména jiných skladatelů, anebo jsou opět anonymní.
Při takovém stavu věci je tedy, alespoň prozatím, nemožné, popsati hudební tvorbu jesuitských skladatelů, nebof kvalita, styl a působivost skladby dá se vy-čísti jen ze skladby samé. Badatel by se tedy musil omeziti pouze na zprávy, které se v archivech o hudbě zachovaly, jak jsme i my v prvé části naší práce učinili ohledně krátkého časového výseku, pokud jde o pražskou kolej u sv. Klimenta. Podati úpiný obraz o hudbě všech 28 kolejí české provincie řádu Tovaryšstva je pro jednotlivce věcí snad nemožnou, poněvadž prameny jsou příliš rozptýleny, avšak badatele by snad ani tak nezalekl nesnadný přístup k nim, jako spíše nepoměr práce k výsledku. Málokterý pramen bude totiž tak vydatný, jako námi použité diarium Klimentské. Mnoho set hustě popsaných a mnohdy špatně čitelných stránek starých rukopisů by se musilo přečísti, aby se získala pak jen sem tam nějaká nepatrná zpráva. Tak je archiv na Hradě pražském na ,Jesuitica" velice bohat,5 ale hudební historik ze všech těch fasciklů si mnoho nevybere. V následujícím uveřejňujeme tedy jako jediný výsledek prohlídky tohoto archivního materiálu alespoň soupis oněch členů řádu, kteří se zabývali hudbou af po stránce theoretické, či praktické, jako umělci tvůrčí či reproduktivní. Bylo sice naší snahou seznam ten pomocí jiných pramenů dopiniti, ale přesto je v něm zachycena jen část jesuitských hudebníků; zejména ze stol. XVII. je jich zde zjištěných jen velmi málo. Snad se dopinění alespoň částečně podaří, objeví-li některý badatel další archivní materiál, nebof nelze předpokládati, že by byl býval zničen. Tutéž naději chováme, pokud jde,o zmizelé hudebniny. I ,ohledně těchto, doufáme, že budou časem nalezeny a pak teprve poslouží náš seznam k identifikaci těch různých, dnes pouze podle jmen známých hudebníků. ADAM IGNÁC, 1744 pater fertiae probationis v Jičíně, 1750 chorregenf v Chomutově (Komotau). (438 a ,Cammunal~Gymnasium in Komotau... Festschrift..." Komotau, 1891). ANDREAS zabýval se varhanářstvím a zřídil ve varhanách jesuitského kostela pražského jazýčkový rejstřík, jehož násadce, do výše se rozšiřující, byly několikrát dovnitř lomeny. Popis zachoval P. Hyacinth Erbstein„ Cisterciák 3 Centralisticky založená organisace ř á d u s římským generálem v "cele umožňovala import nejnovějších italských skladeb do našich kolejí. Výslovny důkaz pro toto tvrzení máme zatím j,en je-den: Titulní list textu anonymního oratoria ,Amoris in iudiciis victoria" praví: ,vormals in Neapel, anjefzo aber in der Kirchen S. Nioolai. Soc. Jesu der kčniól. Kleineren Stadt Prag am hl Charfreyfag ., . (1707) ... voróestellef." (52 C 20 Pražské Univ. Knihovny.) Touže cestou se sem asi dostala oratoria Carla Franc. Cesariniho (1714 a 1715), Antona Loftiho (1724), Domenica Sarriho (1727), Berfusattiho (1727), Leonarda Lea (1734), Constanfina Roberfiho (1736), Nicolaa Porpory (1740), Diogenia Bióaólie (1748), kdežto oratoria Caldarova (1723) a Porsilova (1732, 1733) přišla k nám z Vídně (Wisn). Viz Dlabačův Kiinsflerlexikon u příslušných hesel a F. Menšík: Příspěvky k dějinám českého divadla, str. 143, 148. Texty oratorií chová Pražská univ. knihovna (52 C 8 a 52 C 20) a knihovna sfrah-ovská. 4 Hudebniny z jesuitských kostelů se nalézají v Národním museu v Praze, v Městském museu v Jindřichově Hradci, v kostelních archivech v C. Krumlově (Krummau) a na Svaté Hoře. 5 Panu Dru Janu Morávkovi, vrchnímu sekčnímu radovi a archiváři, vzdávám tímto ucúivé díky, že mi umožnil činiti si z archiválií potřebné výpisky. Čísla použitých fasciklů uvádím v závorce. 4 | ||||
|