|
| ||||
| ||||
|
stávaly podobu definitivní. Srovnáme-li náš kontrabas s onou fidulou, je na první pohled patrno, že tvar korpusu v horním líci je proporcionelně tentýž, jen spodní líc je u našeho kontrabasu podstatně mohutnější.3 I u nejstarších viol da ,samba z této doby byla hmota vrchního líce takto rozložena a teprve později pro uleh"cení ve hře, hlavně na sedmém hmatovém pražci, byly luby vytaženy u krku do výše a mnohdy byly ještě poněkud vyhloubeny.
Možno ještě položiti si otázku, za nejde zde o subbasovou violu da gambu ((Grande Contrebasse de Viole), která byla tomuto nástroji velice podobná. Odpověd ztěžuje ta okolnost, že dnešní kontrabas jest bastardem a do rodinyhouslového tvpu vlastně nepatří. Svým rovným (nikoliv klenutým, jako jest tomu u houslového rodu) dnem, v horní části střechovitě skoseným, svými nepoměrně vysokými luby, ke krku špičatě vybíhajícími, přes luby nepřečnívající svrchní i spodní deskou a konečně svým laděním v kvartách proti kvantovému ladění houslovému, patří do rodu viol da gamba. Staré kontrabasy mívaly i ozvučné otvory ve formě C jako gamby, neb ve formě plaménkové. Většinu Těchto znaků má i náš kontrabas (víko je novější, proto má ozvučné otvory F). A přece lze míti za to, že zde nejde o předělanou subbasovou violu da gambu, jak se často v 18. stol. stávalo, ale skutečně o kontrabas. Staré veliké basové violy da gamba mívaly 3 — 7 strun, nejčastěji 6, kontrabasy pak 3 — 6. V době, o kterou jde. mívaly gamby v daleko největším počtu 6 strun, nástroje houslového typu struny čtyři. Také třeboňský nástroj měl toliko čtyři struny. Že skutečně tolik strun měl nástroj původní a že počet nebyl snad na čtyři teprve snížen při vy-měňování víka v 18. stol., dokazuje jasně krk. Původnost těchto částí dokazuje opět stáří a kvalita dřeva, staré začepování do horního špalíčku, spojení krku s luby, hlavně však jeho t. zv. patka _(neboli nos), v níž krk vzadu na svém dolním konci vybíhá. S touto patkou jest pevně spojena na spodní desce ona svrchu zmíněná vroubkovaná lišta, jejíž renesanční charakter je nesporný, spojení toto pak, jak dokazuje místo styku, nebylo nikdy porušeno. Krk sám jest tak úzký, že na něm není naprosto místa pro více než čtyři struny, rovněž v horním pražci jsou toliko 4 zářezy pro struny. V hlavici jsou také jen 4 kolíky a není ni-kde stopy po zadělaných dalších kolíkových otvorech, jak tomu bývá u předělaných gamb. Rožmberský hudební inventář z r. 1599 rozeznává přesně mezi viola-mi da gamba, které jsou vesměs šestistrunné, a čtyřstrunnými nástroji skupiny houslové. Mezi těmito uvedena jest také jedna basa. Lákavá jest domněnka, že by to mohl býti náš ná- stroj, ale prokázati to nelze- Z toho, co jsme po-věděli, je patrno, že tento nástroj celým svým vzhledem i ustrojením neodporuje ni-kterak vročení, jež uvedeno jest na shora zmíněném vlepeném lístku, a že, nepochází-li přímo z tohoto roku (1579), tedy jistě z do-by tomuto datu nepříliš vzdálené. Uvážíme-li, že kontrabasové smyčcové nástroje, at už gamby nebo kontra-basy, patří ve sbírkách hudebních nástrojů k velkým vzácnostem, a že nejstarší 9 Vyobrazení: Schlosser, 1. a, tab. XVI, obr. 70. Viola da gamba z léto doby na p"r,. v C. Sachs: Musikinstrumentenkunde, sír. 184, obr. 63. Cyril, Praha. Třeboňský regál. Archiv Cyrila. 103 | ||||
|