|
| ||||
| ||||
|
sílá do „Hudební výchovy” další obsáhlou studii „F. Z. Skuherský”, o němž má pak článek v Cyrilu r. 1940 a další (rukopisný ještě) právě vychází. Činnost zakladatele nové školy církevní hudby české rozděluje do čtyř období: prvé, navazující na instrumentální hudbu beethovenovskou, třebaže nezapírá vlivů baroka, druhé, které vychází z reformy regensburgské, třetí, representované proslulou sbírkou mofett a poslední, jako nejdůležitější pro vývoj samorostlé české hudby církevní.
Příliš závažné, ba rozhodující důvody rodinné, smrt bratra Lumíra, nutí resignovati na to vše a skončiti předčasně tak slibně se utvářející dráhu soudcovskou. Sychra odchází z Košic, vrací se do rodné Staré Boleslavi, ujímá se zděděné půdy svých předků, zakládá rodinný krb a-pečuje o churavého otce a matku až do jejich smrti (1932 a 1935). Činnost Cyrilla Sychry v oblasti hudby duchovní a církevní možno sledovati ve dvou -etapách. První od dětství přes léta studentská a dále až do čtyřicátého roku života. Pak ale radikální změna životního povolání a mnohé, příliš zaneprázdňující zájmy a funkce veřejné a ovšem i tehda ubohý stav naší hudby chrámové, který změniti nemahl jeďnotlivec ani tak obdivuhodné energie a znalostí Sychrových, odváděly jej od nejmilejší a intelektu nejbližší hudby. Znovu do jejich služeb dává se po téměř patnáctileté přestávce, tentokráte výhradně jako spisovatel, a letošní životní jubileum překvapuje ho v nejpilnější práci, svou široce založenou koncepcí daleko ještě nedokončené. Řadu monografií, studií, úvah i nástinů, množství článků a krátkých noticek přináší vedle našeho časopisu Cyril také sborník Akord a Praporec, dříve také Obnova a olomoucký Našinec i četné listy denní. Sychra rozpomíná se a vrací ke svým milým a oblíbeným skladatelům, kterým — zdá se mu — zůstal ještě něco dlužen. A tak k těm předcházejícím, před odmlkou kresleným skizzám, připojuje další. Novou etapu své literární činnosti zahajuje vzpomínkou na Fr. Picku (František Picka v mých vzpomínkách, Cyril 1938), později i posudkem monografické práce Jindřicha Piherta „O Františku Pickovi” (Cyril 1940). O Ant. Dvořákovi a jeho hudbě duchovní a církevní se Sychra po prvé rozepisuje ve stati „Za Antonínem Dvořákem” (Cyril 1939), kde vyslovuje a vysvětluje své vlastní názory na tyto obory Dvořákovy tvorby, když už dříve a to v kritikách o provedení „Stabat mater” a „Te Deum” psal o některých zajímavých detailech. Souhrnnou prací zůstává jeho „Dvořák a hudba duchovní i církevní”, kde podrobně probírá jednotlivá díla a hned v úvodu odůvodňuje svůj názor o a) vlivu baroka na Dvořáka a b) katolicitě Dvořákově, dovolávaj e se posudku prof. Sfeckra a cituje významné výňatky z literatury. Dvořák jeví se mu naprosto osobitý, jiný nežli jsou druzí, jednodušší ve svém postoji k věcem nadpozemským (Cyril 1941). „Dvořák má svůj vlastní sloh, který je hotovým divem, a to proto, že Dvořák v době, kdy téměř celý hudební svět stavěl se proti staré hudbě oratorní, kdy v Německu už pronikli Proske a Witt, kdy také Liszt svých sympatií pro reformu nezapíral... tu on, Dvořák, svou hudbu církev-ní právě na těchto dílech starého oratoria založil.” Dále zpodobněn trochu feuilletonicky Pavel Křížkovský (Obnova 1939) a ještě zajímavou statí „Ze záznamu myšlenek” (Cyril 1940) s podrobným rozborem skladeb. Jubilejní vzpomínka na Eduarda Treglera (rukopis máme k tisku připraven); jsou v ní probrány větší Treglerovy skladby a určeno nové postavení tohoto skladatele ve vývoji naší hudby církevní. Jaromír Hruška, přítel Sychrův z mládí, ,a jeho činnost nalezla místo na našich stránkách (1941) nově zpracována; význam regenschoriho josefa Winfra jako skladatele a dirigenta oceněn s připojeným seznamem a rozborem jeho skladeb. V těchto všech případech jde o skladatele, kteří do té míry tkvějí svými bytostnými kořeny a svými základními myšlenkami a představami ve světě hudby duchovní a církevní, že znamenají svoji vlastní epochu v dějinách hudby, zvláště české. Leč Sychra obrací se i k mistrům velkých jmen, velkých dob a dějinného významu. Tak josef Haydn. Základy jeho hudby duchovní a církevní jsou probrány ve vzpomínce k 130. výročí jeho úmrtí (Cyril 1939, str. 102). Vrcholný zjev Beethovena — objevitele, zakladatele nového tvůrčího řádu, nutí k zaujetí zásad- 19 | ||||
|