|
| ||||
| ||||
|
Drobné skladby.
Vedle mešních skladeb jsou tu ještě jako skladby ryze církevní sólové vložky k mimoliturgickým pobožnostem (op. 15.) vedle dalších podobných skladeb. Aspon k těmto prvým přihlédnu. Tato sólová čísla vřazuji do církevní hudby tuším piným právem. Tregler píše i tu ryzí církevní hudbu; je tu velmi volný na svou dobu — ale přijímali jsme tyto jeho věci jako hudbu čisté objektivity, beze všech příkras, jež v podobných případech byly vnášeny z hudby světské — právě předreformní doba v sólovém motettu, antifoně, případně hymnu chybovala nejvíce. Tregler je tu takovým, jakým ho podávají jeho mše — zejména toho uvolněnějšího typu, jako je jeho ,Missa brevis'* op. 9, foto tak svérázné dílo. Vroucí je tu všude jeho projev, ale nikde změklý, nikde subjektivně barvený. I když přiložíme přísné měřítko pro církevní hudbu: tyto hudebně vůbec ušlechtilé skladby církevní jsou prodchnuty vysokým meditačním tónem, vysokým vzhledem k jich základnímu rázu, který je dán jasně výstupem daleko nad tuto zem, do sfér blaha, jež je údělem těm, kteří po něm touží. II. Jdu nyní k tomu, abych zafřídil náležitě Eduarda Treglera s jeho církevní hudbou do vývojového růstu naší hudby církevní. Je prof. Karla Sfeckra přímý žák, komilitonem Fr. Picky a Bohumila Uendlera — vnější skutečnosti, z nichž možno tu vyjíti docela bezpečně, když chceme s jistotou velké dílo Treglerovo do vývojového dění vřazovati. Co váže Treglera výrazně k jeho učiteli (tu si vzpomenu se svým čtenářem oněch mnou zjišťovaných hlavních skladebných prvků, z nichž v tomto listě ve statích „Karla Sfeckera hudba církevní” jsem určoval podstatu církevnosfi Sfeckrovy):3 je to kontrapunktická práce především; jen-že Treglerovo dílo není tak důsledně kontrapunkticky vedeno, jako celé dílo je-ho učitele; nejdůsledněji je tu prosyoováno kontrapunktem největší dílo Treglerovo a právě jeho prvotina v církevní hudbě: ,Missa iubilaei" op. 2, pak mše „in hon. seti Venceslai” — jinde už kontrapunktická práce poněkud ustupuje. Harmonie — tu všichni tři Sfeckrovi žáci šli zrovna jako v rozvolněné melodice nejdůsledněji za svým učitelem. Jestliže Picka s Treglerem ještě melodicky více se uvolnili nežli jejich vzor, v harmonické bohatosti, novosti nepředčil Stek-kra nikdo z nich, ani Picka, ani Tregler, kteří právě v tomto ohledu byli hlavně v úvaze; to plyne ze Steckrovy pozdní práce, z jeho ,Requiem" pro smíšené hlasy op. 21, naprosto jasně (ostatně v Tomto ohledu zůstal Stecker nepředstižen vlastně dodnes). Rytmicky stojí Tregler vedle svého učitele a jde ještě dále — vizme právě jeho vzornou práci „mši brevis” op. 9. Ale co zvláště zajímá: způsob zachycení slovního podkladu. Tu Tregler připjal se k svému učiteli co nejúžeji; jestliže u Steckra dvojí směr zhudebnění slova má průchod, a to bud' tak, že v jedné skladbě vedle sebe vystupuje onen způsob výrazový, jenž se blížífechnice starých církevních klasiků a podle něho zase hudební ztělesnění slova, jak ho zná hudba nová — zrovna tak je tomu u Treglera: tento spoj obou výrazových uchopení textu je ideálně proveden ve mši op. 2, právě jako zase starší způsob hlavně se vyskytuje ve mši „in hon. scti Venceslai” op. 4 — u Sfeckra chýlí se k tomuto způsobu jeho „Te Deum” op. 17 a pak motetfa adventní a postní (op. 23 a 24). A ještě něco úzce spájí Treglera s církevní hudbou jeho učitele: snaha pro-jevovati se nově s využitím celého skladebného prostředí nové hudby, i když se vychází z hudby starých; to technicky. A dále: vyprostiti se ze všeho ryze subjektivního a přejíti k tomu, co je odosobněno, odzemštěno; dospěti k projevu modlitby vysokého zrodu, nejčistší a při tom myšlenkově vznešené církevnosti. Tak vysoko nevyspěl Tregler jako jeho mistr, ale blíží se mu přece — je i to kvalifikace velmi hodnotná — je i to ještě velké umění, jež se vyrovnává v hodnotách s dílem daleko plodnějšího Fr. Ficky, abych přešel ve srovnání k těm, kteří 2 ,Ave Maria" pro vyšší hlas op. 11, „Ave Maria” pro sólový hlas, ,Ave Maria` pro dva hlasy s průvodem lesního rohu, harfy a varhan. „O sancfissima” pro sólový hlas s týmž průvodem op. 21. 3 Viz tento časopis, roč. 1940, str. 107-110, pak roč. 1942, str. 109-113. 30 | ||||
|