|
| ||||
| ||||
|
II.
Nastupuje největší ukázka tvůrčí činnosti Josefa Foerstra, která je dána mší „Missa jubilaei solemnis” z roku 1898, op. 26. Aspoň několik jednotlivin z této mše pomůže mi vystihnouti její povahu. Hned Kyrie obsahuje myšlenku a její provedení, jakých marně bychom hledali v předchozích Foerstrových skladbách; je tu ovzduší, které v celém svém zák.adě znamená určité výrazové uvolnění, jež už v celé skladbě zůstává. A na prvý pohled se mi přihlašuje úsudek, že toto výrazové uvolnění nalezlo si svůj cíl hlavně v tom, aby po novém způsobu byl proveden přímo ideální promysl slovního obsahu mše, způsob zhudebnění, který tu dovede až cele uchvátiti. Josef Foerster, když kdysi přednášelo tam, jak se má zpívati Palestrinova „Missa brevis”, nejlépe ukázal, jak si váží textu katolické mše, jak ho promýšlí, jak ho dovede zažíti, slučuje ho s oltářním dějem podle mešního oficia; to vše nejlépe dovodil koncepcí této mše; jsou v ní do-cela nové tóny opravdu objevitelských hodnot, jež jsou průkazem nejvýše vy-pjaté skladatelské mohoucnosti, živené nejdříve neměnnou hlubokou vírou v Boží jsoucnost, obdivnou láskou pro úžasné hodnoty mešního oficia, a napiněné prožitkem nejvýš jemně cítící umělecké duše, živené před tím úporným stu-diem a zrovna zbožným zanícením pro liturgičnost hudby starých. Novým způsobem provází tu skladatel jednotlivé fáze oltářního oficia, a přes novotu a hotovou odvážnost ve výrazu neporuší ani v jednom taktu mystičnost ovzduší, úpiné odosobnění v řeči hudební, aby neponičil oněch dosažených výšek, jichž se dopjal hned v začátcích této své jedinečné práce. Snad náboženská zkušenost, snad rozjímání o posledních věoech člověka a zážitek z časté modlitby dovedly v tomto případě uchránit od toho, aby v odvážný pokus nevnikl paprsek světskosti. Je pino novot, kterými se vykazuje tato mše; už ve tvárném materiálu vystupuje nepoměrně větší rozsah proti dřívějšku u Josefa Foerstra. Jde tu v prvé řadě o skvělé využitkování varhanního průvodu, který je namnoze rivalem sboru, a prokazuje také velkou znalost nástrojovou i schopnost využitkovati ji v nových a uchvacujících způsobech. Po voká.ní stránce je tato mše důkazem, jak rozuměl jedinečně Josef Foerster zejména smíšenému sboru, jak jím dovedl lehce, přirozeně a při tom s neobyčejným výsledkem navenek pracovati. Byl jed-ním z našich nejlepších znatelů církevního sboru a jedním z nejštastnějších skladatelů vokálních u nás, a měl pravdu Stecker, když o něm napsal, že „jeho a Skuherského skladby náležejí k nejznamenitějším výkvětům, jež z komposice doby reformní vůbec vypučely, majíce i v literatuře zahraniční málo soupeřů."10 Melodika této mše jak je uvolněná proti oné ze skladeb předchozích; harmonické tvary i sledy jak jsou až výbojné (druhé „Kyrie"), rytmus jak směle živý („Hosanna” v Sanctus) —ale nade všechno: krásná, duchapiná práce kontrapunktická, jež se nese sborem i průvodem, a jež v některých místech (druhé „Kyrie”, závěr Cre,da) znamená nejdokonalejší projev, jehož se FOCrster josef vůbec dopracoval. Mezi touto mší a vším, co Foerster vedle ní napsal, je podstatný, jasný rozdíl; tak prudký, že mnozí vážní lidé (vedl je jičínský František Jirásek) stavěli se rozhodně proti ní: „Nemíníme se k'.amati, vřadíme-li tuto mši k pokusům toho-to směru, ,o nějž usilovali v posledním as desítiletí: Sfehle, Mitterer a Renner jun. — a specielně u nás Karel Stecker. Že tito — komponisté — nepřispěli ke kýženému rozvoji jakéhosi snad nového, vpravdě moderního slohu církevní hudby, nýbrž naopak zůstali daleko za uměleckou hodnotou svých vynikajících skladeb, v nichž tendence modernismu ještě nepropukává, jest na jevě."11 Jirásek jenom tušil velkost Steckrovu, nedohlížel významu jeho mše solemnis, nedovedl se vcítiti ve všechnu její mystickou krásu, náboženské zvroucnění, v její velebné zanícení — v její formální dokonalost, myšlenkové bohatství, nepřebernou zásobu nových myšlenek, jež vytvářely zrovna novou učebnici pro další vývoj církevní hudby naší — proto mu zůstal utajen i smysl a celkové hodnoty slavnostní mše Jos. Foerstra. Slavnostní mše Foerstrova má svůj protějšek, jímž je Steckrova „Missa solemnis”; Steckrova mše má sice monumentálnější stavbu, pracu- „Všeobecný dějepis hudby”, díl IL, str. 338. Karel Vačlena v Ml. Boleslavi. „Cyri11% roč. 1904, str. 6. 53 | ||||
|