|
| ||||
| ||||
|
třeba lid připraviti na zpěv o průvodech poutních. Při průvodu se svícemi o hromnicích, s ratolestmi na Květnou neděli má zpívati lid. Třeba jen v kancionálu nalézti vhodnou píseň nebo ji rozmnoženou rozdati. Dnes už odpadá t. zv. předříkávání, když máme laciné a praktické kancionály. Píseň nacvičenou s dětmi zakrátko a jednotně zpívají všichni.
Podobně je o Vzkříšení a Božím těle. Neznám slavnějšího vyznání víry, nežli společný zpěv o průvodech. Ani ne počet slok, jako spíše mohutný a jednolitý zpěv. I k tomu třeba předtím delšího cvičení. Povzbuďte, aby se průvod urovnal, děti zvlášť, mužové též a potom ženy a dívky. Každý ten oddíl dodává zpěvu jiného rázu. I v chrámu lze to zkusiti, aby při průvodu střídal se zpěv dětí se zpěvem mužů a ten zase se zpěvem žen. Co tu rozmanitosti a nového půvabu! Jaké vytržení z ospalosti a obyčejnosti! Je-li zpěv venku doprovázen hudbou, má tu ředitel kůru povinnost především rozepsati bez chyby dobrý, harmonicky správný doprovod dechové hudby. Kolik tu hrubých chyb, zejména v hlasu basovém. Hudbu umisCujeme v průvodu tak, aby od předních i zadních byla dobře slyšena. O prosebných dnech je nařízeno zpívati litanie, a to tak, že se jednotlivá zvolání nebo vzývání musí opakovati. To usnadníme lidu tak, že umístíme na kůru několik dětí pěkného hlasu. Ty zazpívají nejprve samy patřičný verš litanie, na př. »Svatý Petře, oroduj za nás!«, a lid po nich znovu opakuje celé. Při skutečném prosebném průvodu do polí odpadá předříkávání a mladé, zdravé dětské hlasy tu probouzejí k nadšenému zpěvu ty starší v milém závodění. Co tu příležitosti k hudební výchově všech! O velkých svátcích bývá i na malých osadách zpívaná mše svatá, t. zv. k a n t á t a,. Jako na lidové písni chrámové poznáme, jaké hudební vzdělání má ředitel kůru, tak při zpívané mši svaté zjistíme bezpečně kromě toho, jak je nábožensky uvědomělý a vzdělán. Velikou silou katolické Církve je její jednotná, slavná liturgie velikých svátků, kdy od tisíce let, po celém katolickém světě společným jazykem i obřady kněžstvo i zpěváci na kůru konají posvátnou službu, soustředěnou v Nejsvětější Oběti. To je nejen slavné vyznání víry, ale nikde jinde již nedocílené spojení srdcí a duší jedné víry. Tatáž slova, tentýž zpěv u oltáře v malém kostelíku na horách jako v basilice Svatopetrské v Římě, nebo kdekoliv jinde na světě ... Může tu býti na kůru jiný zpěv než latinský? Ne omezenost a úzkoprsost, ale sjednocení! A stěžujete-li si, že nemáte sboru, který by zpíval vícehlase, že nestačíte na umělé skladby, nezapomeňte, že Církev má zpěv pro všecky doby, pro každý, i ten nejmenší kostel, pro všecky národy, jeden, svůj Svatořehořský čili Gregoriánský c, h o r á 1. Co už chvály bylo o něm napsáno, ale my nevěříme, že je to nejskvělejší škola pěveckého umění, že chorál je perlou hudby vůbec. To jen proto, že jsme se dali oblouditi ďábelskou myšlenkou, abychom raději zpívali o velké česky, a tím se od jednoty Církve úmyslně odtrhovali. Zkuste naučiti školní děti chorální mší »De angelis« nebo »De Beata«. Vyšly obě lacino v »Editio Cyril« i s doprovodem. Čím častěji a déle budete chorál zpívati, tím vám bude milejší a snazší. Mladší kněžstvo je dobře v chorálu vycvičeno, rádo by jej na své farnosti zavedlo a naučilo mu, ale slyší jen žehrání, tu veřejně nebo spíše potajmu: »At nám dá pokoj s tou latinou!« To je řeč odpadlíků a nevěreckých našeptavačů. My však máme dostatek i jednoduchých mší, jež zazpívají děti, doptejte se přímo u Editio Cyril! Jen nezastaňte pozadu v tomto ohledu a vyjděte ze své malosti a připojte se po-slušně do velikého koncertu Církve, oslavující jednomyslně Nejsvětější Trojici spáso-nosnou obětí! Slavná zpívaná mše svatá potřebuje však také zvláštních zpěvů. Jsou to: na začátku mše svaté i n t r o i t, mezi zpěvem epištoly a evangelia t. zv. g r a d u a 1 e, k obětování o f f e r t o r i u m, po sv. přijímání kratičký zpěv zvaný e o m m u n i o. I o papežské mši svaté, kdy zpívá vybraný pěvecký sbor (Capella papalis) úchvatné mnohohlasé skladby mešní, bývají tyto proměnlivé částky zpívány jednohlasně a bez průvodu varhan jen chorálem, t. j. starodávným zpěvem Církve. Obecná Jednota Cyrilská má připraven k vydání varhanní doprovod, aby se při něm mohly tyto proměnné zpěvy deklamovati, čili recitovati na 1 tónu. Je to dovoleno. Tak zmizí ze slovníku našich obětavých ředitelů kůru věta : »Dnes si zazpíváme v 1 o ž k u !« Církev nic do mše a jejích zpěvů nevkládá. Vložky jsou koukol nasetý ne-přítelem na krásném poli liturgického zpěvu. Jsou-li to vložky české, nepatří k zpívané 86 | ||||
|