|
| ||||
| ||||
|
vylučuje alterování 7. stupně, aby mezi 7. a S. stupněm vznikl půltón; před tonikou při-pouští, kromě velmi řídkých výjimek, pouze celý tón, a tohoto .celého tónu velmi ráda používá ke svým kadencím. Proč tak činí? Staří hudebníci odpovídají: »Propter subiectam semitonii imperfectionem — pro nedokonalost půltónu.« Je třeba dobře si všimnout tohoto důvodu: »Pro nedokonalost půltónu!« Staří hudebníci nemilovali věci ne-dokonalé; chtěli míti v hudbě jen dokonalou krásu!
Moderní hudebníci ať jsou zde velmi zdrženliví a opatrní ve svých úsudcích'. Jistá strohost starší doby dala gregoriánské melodii neporovnatelnou vážnost, pevnost, vznešenost a pinost. Chromatismus dovede vynikajícím způsobem vyjadřovat vzrušující vášně a extrémní city, které bouří v lidském srdci. Ale gregoriánský chorál nechce vyjadřovat naše vášně, nýbrž především a hlavně lásku k Bohu a mír, který z ní vyplývá. Krásně to vystihuje Dom Mocquerau OSB: »Gregoriánský chorál se obrací na vyšší část duše. Jeho krása a jeho vznešenost pochází z toho, že si nevypůjčuje nic, anebo co nejméně, ze světa smyslů; prochází jimi, ale neobrací se k nim. Nic pro vášně, nic pro obraznost. Může tlumočit děsivé pravdy, může vyjadřovat silné city, aniž vyjde ze své střízlivosti, ze své čistoty, ze své prostoty. — Moderní hudba může býti, — vím, že nebývá vždycky, — ale může býti ohlasem prudkých a hrubých vášní a může je roznítit; takto nelze zneužívat naší melodie; ona je vždycky zdravá, čistá, jasná a neara2dí nervy; nepoužívá nižšího světa a nepřivádí k němu. —Řekli bychom, že svým přímým tónorodem, tím úpiným vyloučením chromatických postupů, které svými půl-tóny představují věci neúpiné, — nemůže vyjadřovat než dokonalou krásu a čistou pravdu ... Ucho, zvyklé na její neporovnatelnou přímost, nemůže už slyšet ony změkčilé nápěvy, proniknuté sensualismem i v tom, co by mělo býti vyjádřením lásky božské. Je cosi andělského v neproměnlivosti její stupnice, která nepřipouští žádnou alteraci. «1 2. Další charakteristická vlastnost gregoriánské melodie je monodie. Moderní melodie vždycky předpokládá doprovod nástrojový nebo hlasový, kdežto gregoriánská melodie je čirá monodie, protože nevyžaduje žádnou harmonisaci; ona si pině stačí sama; hlavně při některých melismatických skladbách gregoriánských se lze tázat, co by harmonie mohla ještě připojit k jejich kráse. Málo smyslu pro hudbu mají tudíž ti, kteří doprovázejí chorál silnými rejstříky. V některých okolnostech a v některých poměrech se může tolerovat nebo dovolit velmi jemný doprovod; ale velice se mýlí, kdo doprovází chorál silně anebo kdo prohlašuje doprovod chorálu za nepostradatelný. Gregoriánská melodie vůbec nepotřebuje doprovodu; ona si pině .stačí sama; je dosti bohatá; její bohatství vychází hlavně z její naprosté svobody. Nic ji nezdržuje v jejím vzletu, ani její diatonismus, ani její tónina, jak bude níže ukázáno. Nejčastěji se rozvíjí v nevelkých intervalech, bez velkých skoků, což ještě zvyšuje její líbeznost, její klid a mír; někdy ovšem směle se vyhoupne na kvintu i oktávu. Zkrátka, gregoriánská melodie se rozvíjí s naprostou svobodou. Někdy sice postupuje thematicky, ale ponejvíce plyne zcela volně. Skladatel těchto posvátných zpěvů nebyl vázán žádným »postupem«; s naprostou svobodou rozvíjel podle libovůle nádhernou melodii, která zněla v jeho nitru; používal všech možných prostředků, opa-kování, modulací atd., ale ničím se nevázal. Jako pták, jenž se vznáší v prostoru podle libosti, tak skladatel chorálních melodií se volně vznášel, nechal se nésti svou inspirací. Gregoriánská melodie připouští všechny druhy zpěvů, od nejjednoduššího žalmování až po nejbohatší výkvěty melismatické. Je tak pružná, že dovede vyjádřit i nejopačnější city ve všech jejich nejemnějších odstínech: radost, bolest, bázeň, naději, prosbu, modlitbu a hlavně lásku, a to lásku božskou, nebot' jen tu zná; náboženská inspirace, která vždycky vede a řídí gregoriánskou melodii, chrání ji před poblouzením. A tak její svoboda se nikdy nezvrhne v nevázanost, nikdy nepřekročí míru; všechno je v ní spořádané, klidné, v radosti i v bolesti.2 1 Dom Mocquerau: L'art gregorien. Solesmes 1896. 2 Sr. Dom. J. Gajard: Musicalité du chant gregorien. Paris 1931, str. 25. 5 | ||||
|