|
| ||||
| ||||
|
Za Přemysla Otakara II. připadla část Furlandska s městem Pordenone pod panství české a dostala českou vojenskou posádku. Synem jednoho z českých vojínů v Pordenone byl slavný minorita, misionář a cestovatel blah. Odorik (Oldřich) de Pordenone, jenž se první odvážil do dalekých končin východních: do Persie, Indie a Číny, vedle známého Marka Pola nejodvážnější středověký cestovatel. Narodil se roku 1286 v Pordenone, a vstoupiv do řádu Menších bratří, jako misionář v letech 1316—1330 vykonal daleké,cesty v Asii, přišel až do Persie, Mongolska, do Číny a do Indie. Odtud po různých dobrodružstvích vrátiv se do Evropy, žil v klášteře sv. Antonína v Padově a posléze zemřel v Udine dne 14. ledna 1331, kdež byl i pochován. Po smrti byl ctěn jako svatý muž a později byl skutečně prohlášen za blahoslaveného..'
Cestu svou a příhody na ní popsal před svou smrtí asi r. 1330 v Padově. Rukopisů jeho cestopisu bylo mnoho, ba překládán byl z latiny i do živých jazyků, italštiny, franštiny i němčiny; zachovalo se — pokud známo — více než 70 rukopisů v různých knihovnách evropských. Roku 1513 byl jeho spis vytištěn v Pesaru pod názvem : »Odoricus de rebus incognitis.«4 Cordier, popisuje všecky známé mu rukopisy i tisky cestopisu Odorikova, zabývá se blíže otázkou, které národnosti byl bl. Odorik, a do-spívá k závěru, že pocházel z rodiny české a že se sám přiznával za Čecha. Uvádí pro to několik dosti pádných důvodů.6 Jedním z nich jest ten, že v rukopise Pařížské národní knihovny (č. 2584) na čtyřech místech praví o Odorikovi, že byl »Bohemus«. Tak ze-jména na listě 128 čteme: »Ego fr. Odoricus Boemus de Foro Julii provinciae s. Antonii de quadam terra, quae dicitur Portus Naonis, de ordine Minorum, testificor et testimonium perhibeo..., quod haec omnia, quae superius scripta sunt, aut propriis oculis aut ab hominibus fide dignis audivi etc. «7 To vše by nasvědčovalo tedy, že byl opravdu národnosti české. Ale pro naše věci jest ještě důležitější, že měl Odorik zvláště po svém návratu z východu styky s vlastí svých rodičů a příbuzných, jak to zřejmě ukazuje přípisek v rukopise bývalé královské bibliotéky berlínské (Mss theol. číslo 141), a že měl také jistě styky s minority české provincie. V přípise zmíněného rukopisu se totiž nachází zpráva o jeho smrti a o zázracích, jež se staly na jeho hrobě, a písařem této zprávy i celého rukopisu jest Čech Jindřich z Kladska, jenž připsal: »Et ego frater Hinricus de Glacz, qui predicta omnia transscripsi e'xistens Avinione in curia d. Pape a. D. supradicto (totiž 1331), si non ibidem intellexissem de felice fr. Odorico a sociis suis, qui secum fuerant, tot perfeccionis et sanctitatis opera, vix aliquibus per eum descriptis credere potuissem, sed cogit me vitae suae veritas, dictis eius fidem credulam adhibere.« K tomu pak dodává ke konci: »Scripsi autem haec a(nno) D(omini) 1340 in Praga circa festum Omnium sanctorum et copiosius ea audiveram in Avinione.« Zajímavo jest, že cestovatel Odorik v části, kde popisuje ostrov Samori čili Lamory (Sumatra), jmenuje též království řečené »Sinohora«, což by se zdálo ukazovati k tomu, že v čase sepsání knihy té, tedy blízko před svou smrtí, spisovatel náš snad ještě znal česky.8 To všecko jest dokladem jen, že také styky mezi minority provincie tervisinské a provincie české byly v tehdejších dobách neobyčejně živé a že možno souditi tím spíše, že mnohé zjevy, jež nacházíme dokumentovány v konstitucích této provincie, se vyskytovaly také u našich minoritů, zvláště když k tomu přistupují ještě jiné do-klady, čerpané ovšem ne přímo ze zpráv o minoritech českých, o nichž máme vůbec zprávy velmi sporé, ale ze zpráv o církevním zpěvu v Čechách vůbec a jmenovitě o liturgickém zpěvu a hudbě v klášteřích, jak to budeme míti příležitost hned ukázati. s Prohlášen za blahoslaveného papežem Benediktem XIV. Svátek jeho je 14. ledna v řádě františkánském. 4 V nové době vydal jej Laurent ve sbírce: Peregrinationes medii aevi quatuor, r. 1864, pak Domenichelli O. Min. ve spise: Sopra la vita e i viaggi del b. Odorico da Pordenone, r. 1881 a roku 1891 ve skvostném vydáni, opatřeném mnohými obrazy a snímky r$zných rukopisň, H. Cordier pod jménem: »Les voyages en Asie au XIV siécle du bienh. frére Odoric de Pordenone« ve sbírce Recueil de voyages et de documents pour servir a 1'histoire de la géographie depuis 1'XIII jusqu'a 1a fin du XVI siécle«. s Rukopisu, chovaného ve Vyšším Brodě, Cordier neznal. Tadra: Kulturní styky, str. 5. s Viz o nich Tadra: Kulturní styky, 5-6. 7 Tamtéž. 8 Tamtéž, str. 6. 8 | ||||
|