|
| ||||
| ||||
|
Mimo to jsou zde také zprávy, týkající se řádu celého. Nejprve si ukážeme, jaké stanovisko zaujímaly tehdy konstituce provincie, zvané Marchia Tervisina 9
Dne 1. května 1290 byla slavena kapitula provinciální v Terviso čili Treviso, při níž byly některé stanovy opraveny, jiné z předešlých kapitul provinciálních schváleny a některé znova přidány (»correcte, approbate et confirmate, et alique de novo superaddite«). V kapitule této se ohledně liturgického zpěvu stanoví předpisy, s nimiž jsme se neshledali dosud na kapitulách generálních. Nejprve jest ustanovení, aby klerici po noviciátě a po profesi nebyli posíláni dříve na studia, ani aby nebyli svěceni na diakonát, dokud neprokáží, že jsou dostatečně vycvičeni ve zpěvu. O zachování tohoto pří-kazu mají míti péči kustodové a kvardiáni.l° Bylo sice obecným řádovým předpisem„ aby se hodinky kněžské v chóru i mše svaté konventní zpívaly, jak jsme o tom poučeni z kapitul generálních, ale zde po prvé máme přísné nařízení o příslušném zpěvném vzdělání, a to před studiemi filosofickými a theologickými. Něco podobného budeme míti v daleko pozdějších stanovách provincie františkánské v Čechách. Nebylo-li to opa-kování starodávného již předpisu z té doby také u českých minoritů, o němž ovšem ne-máme ani nejmenší zprávy? Další ustanovení kapituly té ohledně chóru bylo, že všichni bratří, kteří jsou na studiu na padovské universitě, mají povinnost choditi do chóru, s výjimkou jen malých hór, jež mohou překážeti docházce na přednášky a studiu. Něco podobného již stanovila generální kapitula řádová v Assisi roku 1279 a ve Štrassburku roku 1288.11 Jest viděti z tohoto nařízení, že ani tak významná a důležitá věc, jako studium, neosvobozovalo od návštěvy chóru a povinného tam liturgického zpěvu. Jinak tomu bylo u jiných řádů, jako na př. u bratrského řádu dominikánského, kde od návštěvy chóru omlouvalo studium, ba dokonce studium bylo odměněno i odpustky. 12 Toho v řádě františkánském nebylo. V III. kapitole 5 6. se dává přísný zákaz ohledně nově zaváděných nových zpěvů, jež nejsou zpěvem chorálním. Konstituce nazývají každý takový nový zpěv tvrdým názvem »cantilenae curiosae et lascivae«. Naprosto to nebyly zpěvy v našem smyslu kuriosní a lascivní, nýbrž ve smyslu přísného liturgického předpisu tehdejšího, kde každý tak zvaný cantus fra.ctus nebo figuralis byl postižen tímto hanlivým názvem, jak to ostatně jde najevo z dalších slov řečeného paragrafu, jimiž se nařizuje, aby se místo takových písní bratři přiučili církevnímu zpěvu, totiž chorálnímu : cantus firmus. Zákaz se neomezuje jen na to, aby se takový zpěv neprováděl v kostele, nýbrž jde radikálně až na kořen toho zla ; přikazuje se dokonce, aby byly odstraněny z kláštera všecky svitky čili knížky s takovými kuriosními a lascivními písničkami, aby nikdo nebyl pokoušen zpívati si je soukromě v cele nebo mimo konvent v některém jiném kostele. 13 Jen chorál měl býti zpěvem řeholníků, jejichž život podle úmyslu sv. zakladatele měl se stále pohybovati v přítomnosti Boží, jak výsIovně ve své řeholi praví o práci, aby bratři pracovali tak, aby »... nepotlačovali v sobě ducha svaté modlitby a zbožnosti, jemuž mají ostatní časné věci sloužiti« 74 Bratři takového světce, jenž ve všem 9 Provincia: Marchie Tervisine. Slula od pradávna provincií sv. Antonína; viz o ní »Provinciale ordinis Fratrum Minorum vetustissimum«, vyd. Konrád Eubel ve Quaracchi 1892, str. 62—63. lo »Item statuimus, quod de novo professi non mittantur ad studium nec processu temporis promoveantur ad ordinem diaconatus, donec in cantu, si idonei sunt, instructi fuerint competenter. Et de hoc adimplendo solliciti sint custodes et etiam guardiani.« Little v Arch. Fr. Hist. VII, str. 459. 11 Conf. Ehrle v Arch. f. Lit. u. Kirch. Gesch. VI. 107—108 n. 1. 109, n. 3. Cap. gen. Alssis. 1279 et Argentinae 1282, 50, 52. 12 Studium a kázání bylo hlavni povinností řádovou, pro něž mohlo se dispensovati ~od chóru i od denního tak zv. capitulum culparum a ostatního denního i nočního pořádku, jak o tom praví Constitutiones antique_ ord. Fratr. Pred. v ALKG (1885) I. str. 192, 196: »Aliquando etiam (capitulum culparum) intermittitur, ne studium impediatur, secundum quod videbitur praelato.« — »Hore omnes in ecclesia breviter et succincte taliter dicantur, ne fratres devotionem amittant, et eorum studium minime impediatur ... Tamen in conventu suo prelatus dispensandi cum fratribus habeat potestatem, cum sibi aliquando videbitur expedire, in hiis precipue, que studium vel predicationem vel animarum fructum videbuntur impedire.« Tamtéž str. 194, 197. Kapitula řádix dominikánského roku 1259 prosila lektory již vacantes, aby ještě další dva až tři roky vyučovali, »aby takto dosáhli odpuštění všech hříchu«, totiž pinomocné odpustky. Viz o tom Reichert: Monum. ord. fratr. Praedicatorum historica, Lovanii, Romae 1897—1904 Tom. III, 100. 13 Little v Arch. Fr. Hist. VII. str. 462: »Item auferantur rotuli cum cantilenis curiosis et lascivis et studeant Fratres ad cantum ecclesiasticum addiscendum.« 14 Regula Fratr. Min. cap. 5. Překl. P. Klem. Minařík, Praha 1924. 9 | ||||
|