|
| ||||
| ||||
|
jeho mši An hon. seti Cyrilli et Methodii«, »Seti Methodii«, na mše IX., X., XI., XII., »I. requiem« atd., na Karla Steckera, na všechna jeho krásná motetta, na J. B. Foerstera; nezpívají se*) jeho »Čtyři motetta« z roku 1889, offertoria »In Dominicis Quadragesimae«, jeho »Ave Maria« pro dva, pro tři ženské hlasy, pro sólový soprán, jeho »Vánoční hymnus«, četné vánoční písně atd. A nyní : úpině neznámými zůstávají hodnotné,církevní skladby, jež nesou jména: Ferdinand Vach, Karel Hoffmeister, Bohumil
Vendler, Václav Flégl, Ant. Hromádka, Karel Douša, Josef Winter, Adolf Cmíral, Emanuel Jaroš, Vincenc Sfastný, Ad. Straka, Ant. Srba, Kamil Voborský, B. A. Wiedermann, Adolf Kramenič, dr. Emil Axman, Rudolf Málek, Ignác Hlindl, Vít Kment, František Suchý (pražský), O. A. Tichý, Jaroslav Budík, Jan Ev. Zelinka ml., Bohumír Halouzka, dr. Josef Plavec, František Forst, Josef Blatný, Karel Vedral, Emil Němeček, Fr. Michálek, Josef Kubenka, Stanislav Svoboda, Stanislav Vrbík, Vladimír Hawlík a j. Nezná- mými zůstávají ještě na příklad: dvě velké mše Fr. Hrušky, čtyři Requiem Sychrova, pak bohatá řada jeho motett, tři mše Steckerovy, Te Deum, a řada motett, dále vzácná motetta J. B. Foerstera atd. Možná, že jsem některé skladatele i skladby vynechal, ale jde jenom o žurnalisticky laděný článek, nikoliv o vědeckou práci. Leží před námi celá významná část nové české hudby církevní, z ní starší hudbu zapomenutou třeba znovu do života zavolati a onu novou hudbu do života uvésti. To je jeden z nejnaléhavějších propagačních úkolů pro dnešek. Jeho hlavním prováditelem jistě může býti WC vzhledem k ideové šířce svého poslání, vzhledem k své rozložité působnosti (obvod zémí Cechy a Morava), dále vzhledem k své letité tradici i vzhledem k poměrům dneška, které skýtají mnoho nových možností, jichž dříve nebylo, hlavně je tu také zájem věřících, pro které je církevní hudba jako liturgická složka míněna. Nutí nás k tomu mínění dneška, podle něhož je to právě reprodukce, která má dopomáhat ušlechtilému ulněleckému dílu k životu; je to dále kritika, která může napomáhati uplatnění uměleckého díla tím, že ho vykládá svým osobitým postřehem, jenž vyvěrá z dobového prostředí, a proto je tolik důležitý pro budoucího historika církevní hudby. Za těchto podmínek lze vyvolati jedině systematické provádění dosud spících hodnotny' ch,církevních děl. Tím se nechce psáti o nějaké výlučnosti v této činnosti ; jsme vděčni za to, že na kůry vedle Cyrilských Jednot vstupují i zpěvácké spolky, že se dále rozvíjí činnost neorganisovaných kůrů, ale chceme také sami vzhledem k uvedenému do piné šíře zasáhnouti do nápravy poměrů . Propagační výbor již provedl — zatím pro Velkou Prahu — reorganisaci svých Cyrilských Jednot; vytvořeny společné sbory Velké Prahy, zatím smíšený sbor, mužský a dívčí, sestavuje se sbor ženský, dětský, pro hudbu figurální a pro chorál. Produkce smíšeného sboru 28. září při svatováclavských slavnostech (sbormistr Jaroslav Dušek), prokázala, že nadhozená myšlenka je schopna provedení. Cvičí se skladby pro oslavu svátku sv. Cecilie pro kostel i pro síň koncertní. Ta je začátek celkového plánu. Začíná se pracovati na osvěžení organisace cyrilského života na venkově; je ve výhledu porada na Moravě, kde je stav některých kůrů příkladný; vyslechneme tam stanoviska a přání našich vzácných spolupracovníků a vynasnažíme se společně stanoviti případně možnosti ještě hlubšího života kůrového v této zemi. Zvláštní péči hodláme věnovati otázce oživení činnosti malého kůru, myšleného jako samostatného typu v kůrovém prostředí. To všechno jsou přirozeně jenom začátky, ještě ani ne v pinosti zde vypsané. Našim milým cyrilistům je tu třeba připomenouti ještě základní postoj, jak se pro-jevil v poslední mimořádné valné hromadě : ve válce zdržovali jsme se všeho organisačního ruchu, úmyslně věnujíce pozornost, aby bylo podchyceno aspoň z valné části to, co skladatelsky podmiňovalo cyrilský život v minulé době — nikdo z nás nevěděl, zda válku přečká, a málo by toho bylo bývalo zůstalo po nás, kteří jsme byli účastni generačního vývoje, v němž reforma naší církevní hudby dostupovala vrcholu, aby činila místo novému proudění v tomto oboru hudby; tomu byli jsme povinni; tak kázala nutnost uchovati kus českého hudebního života v oboru, kterého rozhodně nelze přezírati. Za těchto okolností v reprodukci máme mnoho dohánět — a proto všichni a neprodleně do pilné práce! *) Oho! (Pozn. red.) 13 | ||||
|