|
| ||||
| ||||
|
Sychry, dr. J o s e f U r b a n, zpěv knížete Václava z oratoria Karla Moora »Svatý Václav« pro bas, a Daniela Sychrová první arii kněžny Drahomíry ze Sychrovy kantáty shora jmenované. Přednes všech těchto zpěvů dokazoval, že zakládaný užší pěvecký soubor, myšlený též jako sólistická součást cyrilských sborů pražských, je cílevědomě vybírán a pečlivě se-stavován z pěvců, kteří způsobem školení, hlasy a citovým pochopením duchovnosti této hudby jsou si blízcí. Jan Berlík vybavil stroze modelovanou, ale výraznou postavu Boleslava velmi plasticky a přiléhavě k původní situaci, vyvíjející se mezi Václavem a Boleslavem, kdy bratři se setkávají na staroboleslavském hradišti. — Dr Urban dovedl prohřát skvělou arii svatého Václava hlubokým duchovním i vlasteneckým zanícením. V Daniele Sychrové poznali jsme mladistvou altistku bohatého a krásného hlasového fondu, který jak technicky, tak výrazově znamenitě ovládá, prozrazujíc vřelý vztah k hudbě duchovní. A tak prvé vystoupení členů souboru cyrilských sólistů dává nadějný příslib do budoucnosti. R. Š. •
Vzpomínka k 10. výročí úmrtí skladatele J. C. Sychry. J. C. Sychra zemřel 27. srpna 1935. V neděli 2. září t. r. vzpomněla farní Cyrilská Jednota u Panny Marie Sněžné tohoto úmrtního dne provedením Syčhrovy mše »brevis«, z pohyblivých částí Graduale »Bonum est«, Offertoria »Exspectans«, motetta »O sacrum convivium« a hymnu »Tantum ergo« (B dur); po požehnání od téhož skladatele dozpěv »Přísahejme«. Skladby řídil s piným porozuměním i zdarem dr. J. Čížek, zpívala farní Jednota Cyrilská. Po mši sv. sešli se členové jednoty a četní hosté na faře, aby zúčastnili se malé intimní slavnosti na pamět.' církevního skladatele českého, a vyslechli přednášku JUDr Cyrila Sychry. Slova jeho nebyla něžnou synovskou vzpomínkou, nýbrž kritickým — byt přátelským — výkladem na thema: »Josef Cyril Sychra — skladatel«. Přednášející vyšel ve výkladu osobnosti a díla ze zazpívané mše »brevis«, dovolal se rozboru této mše od prof. Karla Steckra i.Dalibor 1896), a zabýval se prožitkem díla, v němž vystupují dokonale prokreslené před- K úpravě nových kanelonálú. Upozorňujeme na některé zásady, jež vyžadují změnu textů ně-kterých písní duchovních. Církev jest i učitelkou zpěvu, protože lid nejvíce zpívá ve chrámu Páně. Jest tedy nutno, aby písně byly správné obsahově, rytmicky i hudebně. Rytmus textu i nápěvu má tvořiti jediný ladný celek, jinak stává se píseň méněcennou. Ničí se často v písni přízvučná i rytmická krása řeči, a otupuje se tak smysl pro správný rytmus mateřského jazyka. Zdvih jde proti kladu — a klad proti zdvihu. Hudební caesury rvou někdy slova zrovna uprostřed a lámou tak linii nápěvů! Jeden starší hudebník říkával, že text písně a její nápěv jsou jako tančící párek; bud tvoří oba rytmický soulad, anebo se nemohou shodnouti — a jsou pak předmětem posměchu! Tak jest to i v písni; nemůže-li se ponechati text ně-které oblíbené písně, budiž ponechán nápěv — stavy Boha, Krista, svatého Ducha i Madony a v souvislosti rozvedl, jak tyto nejvyšší před-stavy vystupují v církevních skladbách otcových vůbec. Připojil podání postav svatých věrozvěstů Cyrila a Methoděje — »Missa in hon. ss. Cyrilli et Methodii«, »Missa in memoriam millenariam Seti Methodii«, »Prosba k českým patronům« a zjevu sv. Václava — »Mše svatováclavská« »Svatováclavská kantáta«, hymny, sólistické skladby o sv. Václavu. Skladebné dílo J. C. Sychry čítá 28 mší, 8 requiem, 210 motett, 5 kantát a mnohé jiné skladby, celkem asi 450 skladeb církevních, duchovních a světských, většinou v rukopisech, ve značné části zapomenutých nebo vůbec neznámých, což platí zejména o světských kantátách a sborech i písních. Sychra je také pozoruhodným svými vlasteneckými sbory -- čtyři »Modlitby za vlast«, kantáta »Ó země ty česká« — pak zajímavým ve sborech humorných, jako čtyři »Valčíky«, mazurka »Raci«, velký sbor »Cáry« a mnoho jiných. Jako malou ukázku z písňové tvorby za-zpívala vnučka skladatelova Daniela S y c h-r o v á, dědička bohaté hřivny dědovy v podobě vábného hlasu altového, dvě písně pro sólový hlas s průvodem klavíru ze sbírky »Pět písní«, a to: »Já hrála Chopina« a »Modlitbu«, při čemž dr. J a n W ú n s c h byl jí delikátním partnerem. K závěru přečetla recitátorka Jarmila Hajná několik stránek ze skladatelova rukopisu »Vzpomínky českého muzikanta« způsobem tak přirozeným, jako by je předčítal sám autor. R. Š. Foerstrova »Glagolská mše« u svatého Jakuba. » ... Litovali jsme, že bylo opominuto pro-měnlivých částek mše sv. Jak krásně by se byla vyjímala chorální melodie vedle vroucích výlevů slovanského srdce Foerstrova! Chrámové umění si žádá úpinost. Nelze oklestiti strom tradice, aby nevznikl dojem nuzoty, ale tím méně doporučitelno je sahati na kořeny. Chrám svatojakubský byl svědkem liturgických výkonů prvního řádu, bylo by škoda, kdyby se budoucně spokojoval duchovními koncerty s fakultativním doprovodem liturgie.« O. A. T i c h ý (v LD 10. XI. 1945). Hovorna a text opraven. Ve starších dobách nešetřilo se v textu ani přízvuku, ani délky slabik. Bylo pravidlem sestaviti tolik slabik, kolik jich noty žádaly. Zasloužilý jeden náš básník kdysi k to-mu vtipně i vhodně poznamenal: »Slabiky ve-hnaly se prostě do řádku, -- jako ovečky do ohrady; jak se tam srovnaly, o to se nikdo ne-staral!« To byla vada mnohých starších zpěvníků, kdy nedbalo se pravidel přízvučné prosodie, a skladatelé, kteří přijali texty mnohdy nesprávné, rozdělovali slabiky v přehrady taktů a skládali nápěvy; rytmus jejich táhl za sebou někdy slova textů zrovna se vzpírající! Byl to později zvláště 1 Ferd. Lehner, který toužil po tom, aby písně duchovní zaznívaly v rytmické kráse i shodě textu a nápěvu. Na tam základě stojí i Holainovy Plesy duchovní z r. 1883, též kancionálek cyrilský dr. Fr. Kolíska z r. 1886, který dočkal se již v r. 1897 vydání VI. V. Zapletal. 23 | ||||
|