|
| ||||
| ||||
|
Jednoduše a dobře. Chrámové sbory, na něž se nemůžeme dívati jako na k o n c e r t n í tělesa, potřebují na prvém místě p r a k t i c-k o u hudbu, která obsazením i těžkostí je jim přizpůsobena. Aby tomuto požadavku bylo učiněno zadost a při tom bylo řečeno něco nového, hodnotného, to by mělo býti jednou z d$ležitých úloh církevních skladatelů. Ono mistrovství, které dovede skromnými prostředky zaujmouti a upoutati, není umění snadné, ba je v mnohém daleko obtížnější, nežli tvořiti hudbu těžkou, která sice složitostí je opravdové umění, ale její provedení je pro menší a malé kůry, jichž je převážná většina, nedosažitelné. Tím jsou tyto kůry i
Do obětí mše svaté kněží a do modliteb věřících doporoučí se duše veledůstojného pána Vincence K u d r a, konsistorního rady a faráře v. v. v Příměticích. Narodil se 17. prosince 1874 v Brumovicích, vysvěcen byl na kněze 28. července 1901. Jako absolvent Janáčkovy varhanické školy působil záslužně k zvelebení duchovní hudby, jejímž byl skladatelem. Působil v Král. Vážanech, v Bučovicích, v Rožné n. Pern. a od roku 1910 v Příměticích, kde zemřel 21. září 1945. i Vzpomínáme Josefa Leopolda Zvonaře. Dne 23. listopadu minulého roku bylo tomu 80 let, kdy v Praze předčasně zemřel vrstevník Smetanův Josef Leopold Zvonař, který zaujímá v době bezprostředně před Smetanou velmi čestné místo jako theoretik, pedagog, organisátor a skladatel. Sám Bedřich Smetana si velmi vážil jeho práce, nebot Zvonařova velkorysá činnost byla vskutku cílevědomou přípravou pro vystoupení tvůrce moderní české hudby. Výstižně naznačil tuto skutečnost Mirko Očadlík, který ve své přednášce, proslovené př•i pietní slavnosti v rodišti Zvonařově (7. října m. r). v Kublově u Křivoklátu, nazval Zvonaře Janem Křtitelem české hudby. Svůj životní úkol na-pinil Josef Leopold Zvonař opravdu poctivě a vrchovatě a jeho veliké zásluhy se také obecně uznávají. Přesto však nelze se zhostit dojmu, že hluboký rys trágiky, který provázel Zvonaře celým jeho životem, ulpěl také na jeho díle, jež skoro úpině zapadlo a zůstává v naší době téměř nepovšimnuto. Za svého života pracoval do úpadu, bojoval těžce o skývu suchého chleba, slunil se v přízni mocných činitelů našeho kulturního života jen jako neúnavný pracovník, jehož sil se nehospodárně zneužívalo, ale při tom byl za svou nadlidskou práci odbýván směšnou odměnou hmotnou. 'Tyšel z chudičkého prostředí za-padlé vesničky, žil v pravém smyslu slova jako utlačený proletář a zemřel také proletářskcu nemocí tuberkulosou ve věku 41 let, kdy štastnější pracovníci teprve rozvíjejí v piné mužnosti své síly. A nepřízeň osudu, jež vytrvale provázela Zvonaře po celý život, zůstala věrna jeho dílu i po smrti. Z jeho práce těžili jiní, veřejnost záhy zapomněla na jeho velké zásluhy o českou hudbu a tak zůstalo vlastně jen pouhé tiché uznání jeho významu v dějinách naší hudby. Z jeho díla skladatelského žije a bude vždy žiti toliko píseň »Čechy krásné, Čechy mé«, jinak se skladby Zvonařovy objevují na pořadech našich koncertů jen výjimečně. Kri- při dobré vůli ochuzeny o možnost sloužiti umělecké i liturgické dokonalosti. Proto dejte, vy, vynikající skladatelé, ze svého bohatého fondu i těmto popelkám občas cenný dáreček. I takovou snadnou hudbou posloužíte ušlechtilým snahám církevněhudebním. V. Říhovský. »Náš lid je, upřímně řečeno, dnes již ve své rozhodujíeí vr-tšinť, hu(lebn~ sterilní a sytí se ochot-ně lecjakým hudebním škvárem, který inu servíruje rozhlas a vesnické dechovky.« Václav N'ormánek (ve »Svobodných novinách« 6. listop. 1945). Různé zprávy tika sice přijímá tato díla ojediněle se vyskytující příznivě, ale celkem lze říci, že jsme Zvonařovi mnoho, velmi mnoho dlužni, a to jak v oboru jeho tvorby světské, tak také na poli hudby církevní. Na omluvu skutečnosti, že dnes díla Zvonařova jsou nedostupná, lze uvésti toliko okolnost, že jsou většinou dávno rozebrána a tiskem byly nově vydány jenom nepatrné zlomky jeho veliké práce. To, co se z tvorby Zvonařovy sporadicky provádí, šíři se většinou v opisech. Lze uvítati podnět, který vzešel z poslední Zvonařovy oslavy v Kublově, aby totiž byl rodný dům tohoto vzácného rodáka z Křivoklátska proměněn ve Zvonařovo museum, kde by se soustředily aspoň nejdůležitější památky na tohoto vynikajícího hudebníka. Mimo to bude založeno V o l n é sdružení přátel Josefa Leopolda Zvonaře, jehož úkolem bude probouzeti v naší veřejnosti hlubší zájem o tohoto neprávem zapomínaného skladatele a hudebního buditele. Podepsaný si vytkl dvojí úkol: 1. vydati publikaci o J. L. Zvonařovi a 2. pečovati o pietní vydání význačných Zvonařových skladeb z oboru hudby církevní i světské. Jako první dílo církevní bylo podepsaným připraveno, pro tisk české »Zdrávas Maria« pro dva ženské hlasy s průvodem varhan. Je to skladba svěží invence a důstojného slohu. Práce byla zadána olomouckému nakladatelství »Velehrad« a vyjde — doufejme — brzy. Současně jsou revidována i jiná Zvonařova díla duchovní a hudebně pedagogická i sborové práce světské, z nichž mnohé prokáží životnost i dnes po uplynutí osmdesátky od autorovy smrti. Nelze pochybovati o tom, že i české kůry spiní svou povinnost k tak vynikajícímu znalci a pěstiteli staročeské písně duchovní a ušlechtilé církevní hudby. Neopomeneme v tomto časopise častěji upozorniti na dobrá a prakticky založená díla Zvonařova, jež působí krásně v reprodukci početny'ch sborů velikých chrámů a současně jsou dostupna i menším kůrům. Adolf Cmíral. L I S T Á R N A R E D A K C E Redakční uzávěrka pro příští šešit »Cyrila« je 15. března. Drobné zprávy buďtež aspoň šifrovány, nepřeje-li si autor uvedení celého jména. Slov nezkracujte, není to graficky hezké. Sloh příspěvků budiž vytř!bený, srozumitelný a pokud možno jednoduchý: v jednoduchostí je dokonalost. -r. 24 | ||||
|