|
| ||||
| ||||
|
Dr E. Trolda : Hudební památky v pohraničí ve vztahu k naší hudbě.
(Slovo pro jejich ochranu.) Když jsem asi před 30 roky dlel v Novém Oseku u Duchcova, abych si prohlédl klášterní hudebniny a pořídil potřebné výpisy, zjistil jsem zcela náhodou, že místní kupec balí zboží do starých notových rukopisů. Na mé požádání bylo mi sice dovoleno z makulatury si cokoliv vybrat, ale úpiný notový materiál našel jsem jen u 5 skladeb, vše ostatní bylo již neúpiné, rozházeno, roztrháno. Takový je osud starých hudebnin nejen u nás, ale i jinde. Mše, napsané r. 1625 k vysvěcení solnohradského dómu, skladba Orazia Benevoliho 0 53 hlasech, také byla v letech sedmdesátých minulého století nalezena u kramáře, na štěstí ještě dřív, než začal do ní balit svoje koření. Málem by se tak bylo zničilo dílo světového významu, existující právě jen v tom jediném exempláři. Nenapadne takového nerozumného ničitele, jaký čas musel býti vynaložen, aby tolik stran, listů, sešitů, někdy i svazků bylo popsáno, a že dílo již tehdy muselo míti větší hodnotu než ty hodiny, dny, týdny na pořízení spisu věnované? Nesmyslné ničení se nezastavilo ani před starými hudebninami tištěnými, a tak se stalo, že některá díla se zničila vůbec celá, anebo zachovala se pouze v některých hlasech. Knihovny se pyšní, mají-li alespoň jeden hlas takových krásných tisků, badatel pak je nucen shledávati tyto hlasy v jednotlivých knihovnách a takto dílo pracně sestaviti, což je ovšem jen tehdy možné, jestliže tyto rozptýlené hlasy se navzájem do-plňují. Tak jsem si na př. mohl poříditi sedmisvazkovou partituru mešního díla pražského dómského kapelníka Mikuláše Františka Xavera Wentzeliho (1699) jen z trosek, jež se zachovaly v Želivě, v Českém Krumlově a ve Vratislavi, jen hlas tenorová viola dosud stále ještě chybí. Proč vše to uvádím? Poněvadž starým hudebninám, které ještě štastně unikly v XVIII. století při sekularisaci a nedávno při sběru starého papíru za německé okupace, hrozí nyní opět nové nebezpečí. Při obsazení pohraničí za příčinou včlenění jeho do oblasti našich historických hranic myslelo se jen na poměry politické, národnostní a hospodářské. Nikdo si ne-vzpomněl na památky umělecké a na jejich ochranu. Památky z kamene a z kovu již samy sebou dovedou vzdorovati zkáze, ale archiválie a památky hudební, psané na vetchých papírech, jsou zničeny ihned. A takových památek je v pohraničí spousta; prošli jsme jen několika málo místy a uvedeme zde jen to; co s naší hudební kulturou je v těsné souvislosti. Bílina. Kostelní hudebniny jsou uloženy, ve stavu dosti ubohém, ve skříni v komoře vedle kruchty. Jsou to skladby většinou našich skladatelů z XVIII. a XIX. stol. Jeden starý tisk; B a r t h o 1 o m a e u s M a y r: Suspiriae sponsae ... Augusta 1746 Lotter (Eitner VI 397) je sice velmi vzácný, ale pra naši hudbu bezvýznamný. Brod Vyšší. Klášter cisterciácký chová ve své knihovně několik chorálních knih cizí provenience, ale jeden rukopis z r. 1410 obsahuje mezi jiným notovaný zápis umělé písně »Otep myrrhy« (Fototyp u Konráda: Dějiny posvátného zpěvu). Hudebniny většinou z XVIII. stol. byly od P. Leopolda Vackáře kdysi zkatalogisovány (celkem 92 skladatelů, mezi nimi mnoho domácích) a zdánlivě v pořádku uloženy, jenže sklad-ba, kterou jsem chtěl vidět (P. G u n t h e r a J a c o b a Dialogus de s. Joanne Nepomuceno) právě nebyla tehdy k nalezení. Broumov. O hudebninách benediktinského kláštera existuje starý thematický katalog. Skladby pocházejí z XVIII. stol. a prozrazují jistou spojitost se sbírkou břevnovskou u sv. Markety. Vedle společných jsou tam ovšem také skladby jiné, na př. unikáty od tamějšího varhaníka F r. Č e r n é h o, od P. J a c o b a O. S. B., P. Š i-mana O. Praed., P. Svobody S. J. a j. Dobřany. Městem Dobřany jsem svého času prošel ne v úmyslu, abych tam pátral po starých hudebninách, nýbrž zcela náhodou na své cestě z Lukavíce, někdejšího působiště mladého Haydna. Příčina, proč se zastavím dnes se čtenářem v Dobřanech, je 28 | ||||
|