|
| ||||
| ||||
|
pátrání po dalších v Slaném a Zásmukách bylo bezvýsledné. Musím se tedy pouze spokojiti s opětným poznatkem, jak úzce byla spjata hudba v pohraničí s tvorbou českých autorů.
Cheb. O hudbě v Chebu ve stol. XVI, napsal Karl Riess disertaci, vydanou 1935 u Rohrera v Brně. Podle toho, jak je tato studie sepsána, ani by se nezdálo, že Chebsko by bylo tehdy náleželo ke koruně české, zato je náležitě vyzvednut styk města ,s Německem. Odtamtud také povolali Chebští varhanáře, náhodou téhož, jenž později stavěl také varhany v dómě sv. Víta v Praze. V záležitosti svých varhan musili psát »těm v Plzni«, císařskému kapelníku P e t r u M a s s e n o v i a nejvyššímu komořímu L o b k o w i c z o v i Ale i významnější vztahy mezi 'Chebem a námi musely být, jenže Dr Riess je přechází mlčením. Co by jinak bylo přimělo chebského kantora K 1 e-m e n s e S t e p h a n i h o věnovati souborné dílo z r. 1567 českému šlechtici, pánu Vilému z Rožmberka a druhý svazek téhož díla r. 1568 dokonce radě města Budějovic? Dílo toto v Budějovicích nebylo nalezeno, ba ani v Chebu se nezachovalo; ne-li jinak, bylo zde zničeno r. 1809 při zhoubném požáru kostela. Následkem toho požáru bylo by marné hledati tam také jiné starší hudebniny, leda v jiném kostele. Kostel P. Marie je františkánský a františkánskou hudbu již jsme poznali, a kostel dominikánský sv. Václava? Dnes je od řádu opuštěn, a když dominikáni asi v r. 1936 klášter prodali a odstěhovali se do Litoměřic, na hudebniny zapomněli; má připomínka, přednesená v provincialátu u sv. Jiljí v Praze I vyzněla naprázdno. Tak by dopadly moje zprávy o hudbě a hudebninách dosti chudě, kdybych nepovažoval za svou povinnost zmíniti se o skladateli, jenž třeba Němec, přec jen měl k nám úzké vztahy; je ta F r a n t i-š e k H a b e r m a n n, kdysi chorregent u Maltánů a Kajetánů v Praze III, než se odebral r. 1777 do Chebu. Svoje opus L, »Philomela pia, melos suam sexies repetens ...«, vytištěné r. 1747, věnoval opatu Bernardu Slavíkovi a každou v něm obsaženou mši jednomu z českých zemských patronů: Václavu, Ludmile, Vojtěchu, Janu Nepomuckému, Ivanu a Prokopu. Na titulu sebe sama označil jako » Boěmo Kónigswartensi«. Tím tedy odčinil výtku, mnou pronesenou kraji chebskému v příčině ne-všímavosti vůči všemu, co je české, třebaže nemínil tím » Boemus« říci, že je Č,achem podle národnosti, nýbrž podle státní příslušnosti, narodil' se totiž v Kynžvartu. Dílo se zachovalo ve více exemplářích. Chomutov. Zdali a jaké hudebniny jsou doposud zachovány v Chomutově, nemohl jsem za své návštěvy tam vyšetřiti, jelikož po všechen čas jsem seděl v gymnasiálním archivu, kde mi byl předložen katalog studentů tamního jesuitského gymnasia, počínající rokem 1653. Z tohoto katalogu jsem si pořídil výpisky ohledně studentů hudebníků. Katalogy nebyly vždy vedeny stejně pečlivě, ale ve většině případů se uvádí vedle jména rodiště rok a třída studií a nástroj, který dotyčný student ovládal. K r y š t o f W i 11 i b a 1 d G 1 u c k v těch seznamech není sice zapsán, nicméně jsou mezi Gluckem a námi vztahy jiné, které vystihl Dr J. Lówenbach ve svém článku »Gluck a Čechy« (Hudební revue VII, 1913, str. 497). Studentů z českých měst je sice jen zcela nepatrný počet, ale katalog byl mi vítanou pomůckou k indentifikování mnohých hudebníků, které jsem znal na základě pátrání v jiných německých městech. Jezeří (Eisenberg). Na zámku vydržoval si kníže Lobkowicz hudební kapelu, po je-jímž zrušení dostaly se její hudebniny na zámek v Roudnici. Obrovská sbírka obsahuje díla orchestrální, komorní, klavírní, zpěvy atd. z XVIII. a XIX. století. Schematismus z r. 1842 vypočítává členy kapely podle jmen a podle nástrojů: 3 houslisté, 1 bračista, 1 violončelista, 1 kontrabasista, 1 sólový flétnista, 1 hobojista, 2 klarinetisté a kapelník. Vedle těchto byla ještě hudba myslivecká, čítající 17 hudebníků s hudebním mistrem. V r. 1831 zřídil kníže Ferdinand v Jezeří hudební školu. Bližší o ní viz článek J. M. Květa v časop. »Smetana« XXXVII (1944), str. 106, 107. Jiřetín Horní. Odtud asi pocházely ony hudebniny, o nichž jsem shora sdělil, že do nich balil kupec v Novém Oseku; alespoň titulní list textu L o o s o v a oratoria »Die biissende Magdalena« mluví o provedení, tohoto oratoria ve farním kostele v Horním Jiřetíně. Podle toho bude pátrání po starých skladbách, alespoň v kostele v Dolním Jiřetíně asi již bezvýsledné. Kadaň. Ve františkánském klášteře chovají jedno třísvazkové dílo, podobné oněm v Hejnicích; obsahuje Cantus I., Cantus H. a Organum. 14 mší k sv. 14 pomocníkům, 30 | ||||
|