|
| ||||
| ||||
|
bez autora. Jiných hudebnin prý zde není a uvěřil jsem tomu, neboť jak jsem viděl, byly rozřezány a použity k vyspravovaní a podlepování knih v klášterní knihovně. Hudebniny děkanského kostela sv. Kříže má regenschori u sebe v bytě. U Alžbětinek jsem ani nezaklepal, domnívaje se, že v ženském klášteře se nemohla provozovat okázalejší hudba. Snad jsem chybil, neboť teprve později jsem shledal, že v klášteře pražském se nalézá sbírka stará a velmi cenná.
Krumlov Český. O krumlovských hudebninách podal jsem zprávu v Cyrilu LXI (1935), na kterou odkazuji. Jen dodávám, že menší varhany v kostele sv. Víta nepocházejí z konce XVII, stol., nýbrž až z r. 1713. Chronogram v arabesce nad prostřed-ním travée je zdola nečitelný, ale na fotografii, pořízené drem Laušmanem při příznivém osvětlení vystoupil zřetelně. Také musím s politováním konstatovati, že jedno z děl ze sbírky minoritské, které; jsem měl r. 1925 vypůjčeno, r. 1943 již nebylo k nalezení. Stává se velmi často, že příjemce vrácené dílo z pohodlí nedá na své místo, čímž se toto, odloučeno od svého organismu, snadno ztratí a přijde nazmar. Není tedy ani při klášterních sbírkách záruky neztenčeného zachování hudebních pokladů. Litoměřice. Výmluvným svědectvím o původní národnosti města je sborník v kapitulní knihovně litoměřické z poslední čtvrti stol. XV. (Viz Cyril XL (1914) str. 18. a násl. a XLI (1915) str. 2. a 3.) Na radnici tamtéž se nalézá latinský kancionál Ronovského z prvé pol. XVI. stol. s vyobrazením upálení Mistra Jana Husa, a český kancionál z r. 1542. Jiný český kancionál litoměřický z r. 1543 nese jméno V o 1 d ř i c h a K a u c k é h o z Kostelce, jako kancionál Raudni,cký; dnes se nalézá v knihovně na Strahově (D A 16). I kancionál z r. 1579 v děkanské knihovně litoměřické je český. Na kruchtě dómu se nalézá chorální kniha, která vedle jmen 4 funkcionářů kůru nese datum 1742. Jiných starých hudebnin jsem na dómském kůru nenalezl, byly prý roku 1756 (!) při obsazení města pruským vojskem od tohoto spáleny. Také v bývalém klášteře minoritském byla poptávka po starých skladbách, jmenovitě po skladbách P. R e s t i t u t a F i e d 1 e r a, žáka Černohorského, bezvýsledná. —Zde budiž také vzpomenuto litoměřického dómského probošta J a n a S i x t a z L e r c h e n f e 1 s u. Narodil se a studoval v Praze u jesuitů, r. 1597 byl chorregentem v Olomouci, kde byl také povýšen na magistra filosofie; působil v hudební kapele Rudolfa II. jako vokalista, pak 1599—1601 jako dvorní kaplan, obdržel více prebend a zemřel 1629 v Litoměřicích. Šest svých skladeb vydal r. 1626 pod názvem: Triumphus et victoria... Joannis comitis de Tilli... Jeden výtisk tohoto díla nalézá se v knihovně na Strahově (Dlabač III, 118 a n., popis jedné skladby v Cyrilu LX, 1934, str,. 51) Loket. Zdali hudbymilovný řád pražských křižovníků, jako patron kostela loketského, uplatňoval svůj vliv na hudbu v tomto městě, nebylo zkoumáno. O funkcionářích školních a kostelních z doby 1625 do 1761 jsme dostatečně informováni z regest Zemského archivu, ale nečetli jsme v řadě jejich ani jediné jméno, jež by poukazovalo na český původ, čímž nemusíme se tímto městem zde dále zabývat. Most. Zde panovaly podobné poměry. V komendě křižovnické nevěděli o starých hudebninách nic, ostatně je její kostel jen malý. Druhý zde usazený řád jsou minorité. V jejich kostele jsem nalezl již jen několik málo skladeb, jež na dně regálů zbylo, takže jsem měl dojem, že ten, kdo kdysi zde »uklízel«, vyhodil jen tolik, kolik roztaženými prsty mohl obejmouti. Tak se zachránily zcela náhodou Č e r n o h o r s k é h o »Vesperae minus solemnes« a snad ještě něco od L o h e 1 i a, R e i e h e n a u e r a a j. Osek Nový. Cisterciácké opatství má velkou, přes 2000 čísel čítající, asi teprve roku 1923 vzorně zkatalogisovanou sbírku církevních skladeb, mezi nimi mnoho tištěných děl z XVIII. stol. Tyto tisky se zachovaly ze sbírek starších, jak vidno z inventářů z r. 1706, 1718 a 1752. Inventář z r. 1718 označuje mše, které převzal z r. 1706, jako m i s-s a e o b s o 1 e t a e, a byly jako upotřebené zvlášť vedeny. Tyto 2 inventáře poskytují nám úpiný obraz naší hudby z konce XVII. a začátku XVIII. stol., ale v r. 1752 se obraz změnil, staré hudebniny zmizely a byly nahrazeny novými. A také ony nové se jen částečně dostaly do dnešní sbírky, několik skladeb dostalo se sem »vypůjčením z pražské sbírky křižovnické«. Ostatně se už »čistilo« v r. 1706, neboť je tam poznámka, že starší skladby nebyly do inventáře zapsány, poněvadž neodpovídají více vkusu doby. Nesmírně zajímavý je také výčet děl z oboru hudby světské. Co tu bylo sonát, 31 | ||||
|