|
| ||||
| ||||
|
symfonií, ouvertur, partií atd.; mezi autorskými jmény čteme V o j t u, T o l a r a, K a l a ž ku, H l i n e n s k é h o, M i š ku. — Ubi sunt, qui ante nos in mundo fuere?
Ostrov (Schlackenwerth). Německý skladatel J o h a n n C a s p a r F i s c h e r za-ujímá ve všeobecných dějinách hudby velmi čestné místo. S námi přišel do styku tím, že působil koncem XVII. a začátkem XVIII. stol. v Ostrově u markraběte L u d-v í k a bádenského, tehdy majitele ostrovského zámku. Jeho op. 2., »Les piěces de clavecin« označuje S 1 a c o v e r d e jako místo vydání. Další dílo »Vesperae seu psal-mi...« z roku 1701 je věnováno generálu řádu křižovníků Františku Franchimontovi v Praze. O úzkém vztahu Fischerově s tímto řádem svědčí také větší počet jeho skladeb ve sbírkách kostela a kláštera u sv. Františka v Praze I. Nejstarší skladba nese letopočet 1685. Speciálně pro tento řád jsou komponována motetta k sv. Kříži, neboť tyto svátky se právě jen u křižovníků velmi okázale oslavují, kdežto motettem de s. Vito prozradil Fischer úctu k českému zemskému patronu. Vyzbrojen těmito vědomostmi vypravil jsem se do Ostrova s nadějí, že se tam Fischerových skladeb najde ještě víc. Zejména jsem počítal s tamější kolejí piaristů, jejíž jeden člen P. Osvald a s. Caecilia byl žákem Fischerovým, ale přišel jsem pozdě, nebot kolej byla od piaristů opuštěna a osazena jeptiškami. Zjistiv tuto změnu, nabyl jsem přesvědčení, že se zde již nic najíti nedá. Zašel jsem tedy do dobře vypraveného závodu místního starožitníka s příslušným dotazem. Tam mi bylo řečeno, že nějaké skladby Fischerovy zde byly, že ale vše i s knihami skoupil vídeňský antikvariát Gilhofer & Ranschbury. Když jsem pak doma nahlédl do katalogu tohoto antikvariátu, našel jsem, že nabízel ony Vesperae za cenu 240 K, jiny'ch Fischerových nebo ostrovskýhh hudebnin neuváděl. A v zámku není nic? Ten měnil několikrát své majitele; v jedné části jsou kanceláře a druhá část je zříceninou. Tím byl Ostrov pro mne vyřízen. Postriloprt37 (Postelberg). Jméno Postoloprty se odvozuje (Časopis olom. musea XXV, 1908, str. 115) z latinského názvu tam kdysi stávajícího benediktinského kláštera Porta apostolorum. V klášteře byla knihovna, které prý po celých Čechách rovné nebylo. R. 1420 byl klášter od spojeného vojska Žateckých, Slánských a Lounských útokem vzat a zničen tak důkladně, že dnes není ani známo místo, kde stával. (Orth a Sládek: Topograficko-statistický slovník Čechy, str. 586). Pro církevní zpěv v Postoloprtech byla to již katastrofa druhá, nebot před zabráním kláštera benediktiny žili zde »černí mniši« slovanské liturgie (Časop. olom. musea XXII, 1905, str. 50, XXIII, 1906, str. 62), kteří stojíce mimo svazek s Římem, při reformě řádů museli ustoupiti benediktinům. Nevíme nic o zpěvu benediktinů, víme tím méně o staroslovanském zpěvu černých mnichů (Z. Nejedlý: Dějiny předhusitského zpěvu, str. 12). — Při své návštěvě Postoloprt obrátil jsem se na chorregenta, jenž mne dovedl na kruchtu. Tu jsem nalezl skříň podobně vybrakovanou, jako onu u minoritů mosteckých. Chtěl jsem hlavně zjistit, zdali se tam snad nezachovaly skladby J a n a P a v 1 a G e n d e r m a n-n a, známého nám z inventáře třebenického z r. 1699. Ačkoliv původem asi Němec, za-jímá nás, že byl r. 1659 v Praze povýšen na magistra filosofie a pak působil jako farář v Liběšicích, 1672—1676 v Peruci, 1676—1678 v Radonicích, 1678—1682 v Lenešicích, od 1694 v Postoloprtech, kde zemřel 13. XI. 1702. I když v Postoloprtech jsem žádnou jeho skladbu nenašel, pořád ještě zbývá naděje, že se v ostatních jeho stanicích něco najde. Prachatice. O tamějším bratrstvu literátském psala K. Emingerová v ČČM roč. LXXXIII (1909) str. 107; tamtéž je na str. 114 reprodukce obrazu literátů z r. 1604 z tamějšího Kancionálu. — V městském museu by mne byl zajímal jeden list z nějakého tištěného hudebního díla. Je to hlas instrumentální, pocházející (podle not) z akademické tiskárny pražské z poloviny XVII. století. Podrobná prohlídka byla nemožná, .iebot list je položen na starý kulečník, jehož celá plocha je pokryta velkou skleněnou deskou, na kterou jsou položeny ruzné starobylé předměty. Rumburk. Zde se narodil 9. XII. 1672 J a n K r y š t o f K r i e d e h 1; týž studoval v Praze a stal se učitelem v Jičíně, ač nejedná-li se o Nový Jičín na Moravě, neboť am žili také Kriedelové, aspoň znám novojičínského rodáka Jana Kriedela, r. 1672 syntaxistu v jesuitském gymnasiu v Brně, zpěváka a houslistu, tedy hudebníka staršího, než byl rumburský Jan Kryštof. Tento Jan Kryštof šel z Jičína opět do Prahy, načež 20. VI. 1694 nastoupil místo varhanické ve svém rodišti a zastával je až do své 32 | ||||
|