|
| ||||
| ||||
|
smrti 2. VII. 1733. Zajímal jsem se o něho proto, že byl po dvakrát v Praze, jednou jako student, po druhé neznámo v jaké vlastnosti, snad jako varhaník. Také jeho syn a nástupce v Rumburku, D o m i n i k K r i e d e 1, studoval v Praze podle veršů »qui Parva parvam parvista in Parte frequendo Pragensi...« (který jako primán navštěvoval na Malé Straně gymnasium). Proto jsem v Rumburku po těchto dvou hudebnících pátral. Vzpomínka na ně se tam dodnes udržela, také rukopis theoretického díla, ne ale skladby. Dlabačem citované arie se nalézají jen v Paříži a v Londýně (Eitner V 448.) Skladby, věnované dómskému děkanovi v Budyšíně, Biehle ve svých hudebních dějinách tohoto města již nezaznamenává; a litanie, věnované vévodkyni v Zákupech, se sotva zachovaly, když r. 1744 byl zámek zákupský od Prušáků vydrancován.
Slavkov Horní (Schlaggenwald), kdysi kvetoucí hornické město, pino renesančních památek na malebně položených stavbách. O hudebních pokladech, které kdysi patřily škole, poučí nás zachovaný inventář asi z r. 1600, kde se uvádějí tištěná i rukopisná díla většinou německých skladatelů, ale také je tam zaznamenám plzeňský S i m e o n Bar Jona a dva rudolfinští kapelníci Jakub Regnard a Filip de Monte; dále jsou tam sbírky blíž nejmenovaných skladatelů a anonymní Bergkragen, t. j. hornické taneční písně. Celkem je to zcela podobný repertoir, jaký známe z inventáře někdejší sbírky rožmberské. Podle sdělení purkmistra a zároveň varhaníka neexistuje z této sbírky, ba ani z pozdějších(?) hudebnin už nic. Prováděl mne museem, ale tam jsem našel jen nějaké bezvýznamné chorální knihy, kdežto po těch vzácných skladbách skutečně ani památky! IIstí nad Labem. Na děkanství se nalézají 2 hlasové svazky (discantus a altus) mensurálních skladeb, o nichž praví titulní list, že »Ista officia Pragae collecta, notata et compacta sunt ad petitionem et instantiam J a 'c o b i M o 11 e r i pro choro literatorum Ustensium MDXXXVII (1537) die Septembris XIII.« Mezi následujícími ,jményčtemetakéjmétiačeská:Stanislav Duchoň, Jiří Žabka, Václav To-p i n k a, M a t ě j T a t í k. Prve jmenovaný Jakub Moller byl »primas Austensis & fautor musices«. Listy diskantového svazku nesou signatury A—S,, každá složka po 10 listech. Na listech A—Q, jsou mše, pojmenované podle modelu, částečně se zhudebněným ordinariem i propriem, částečně bud' jen s ordinariem, nebo jen s propriem. Všecky skladby jsou anonymní, až na čtyři, jejichž skladatelem je J o a n n e s S i m o-n i d e s M o n t a n u s. Od listu Q,,, jsou zapsány »Mutetae ad festa mobilia authore A n d r e a e C r i s o p o n i Geuicensis ('.). — Ostatní 3 hlasové svazky se na-lézají prý v městském museu, takže by byly skladby úpiné, což je u našich :mensurálních skladeb případ ojedinělý, jehož by se mělo využít k vydání alespoň těch skladeb, jež nesou jména autorská. Další česká památka jsou 2 latinské kancionály na radnici. Žatec. Staré hudebniny se v děkanském kostele více nenalézají. Pokud tam ještě byly, vyzdvihl je strahovský archivář, univ. docent Dr Romuald Perlík a uložil je v strahovském hudebním archivu, jak i učinil se všemi hudebninami z kostelů, jejichž fary v Čechách jsou řádu premonstrátskému inkorporovány. Jest sice pravda, že památka nemá býti odňata místu, s nímž byla spjata, ale na druhé straně byly hudebniny tím uchráněny před zkázou a byly učiněny přístupnými všem vážným badatelům. Po-necháním jich v celistvosti zůstává obraz o hudební kultuře místa vzniku nedotčen. Dobrý přehled o žateckých hudebninách skýtá ostatně inventář, sepsaný r. 1792 žatecky"m chorregentem T o máš e m M a c z k e m. Zde uvedená, místa jsou ovšem jen nepatrným zlomkem toho, co by stálo za prohlídku. Mne lákala pátrat na př. ve S tří b ř e po dílech J a n a F r a n t i š k a H e ř m a n-s k é h o (Dlabač I. 617), o němž jsem vypátral, že byl varhaníkem již r. 1615, a že byl skladatelem; dále v K 1 a d r u b e e h po dílech J a k u b a R y b n i ,c k é h o (i 1639, viz Cyril LX, 1934, str. 52), pak v klášterech augustiniánských v Č e s k é L í p ě, ve V r c h l a b í a v P i v o ň c e (Cyril LXII, 1936, str. 29), nebo zas na jihu v N o v é B y s t ř i c i atd. Ostatně se nacházejí hudebniny ne pouze v klášterech, ty jsou ještě jakž takž v bezpečí, ale jsou i tam, kde jich ani nehledáme, na př.: ve školách. Jeden můj známý našel ještě před válkou v jedné ze škol u Německého Jablonce K u c h a-ř o v y orchestrální tance (!), toE se ví, že si je hned osvojil. O jiném »nájemníku« jsem se dověděl tím, že hledal adresy cizozemských antikvariátů, aby u nich své nálezy zpeněžil. Během svého pojednání uvedl jsem případy, jak hudební památky přišly nazmar 33 | ||||
|