|
| ||||
| ||||
|
třebě a podobenství svého místa a svého času, at již směrem vzhůru nebo k úpadku; vždycky vydává pravdivé svědectví o povaze svého věku a má i tím svou cenu. Na do-klad mohli bychom uvésti řady písní dochovaných v několika versí,ch jak textových, tak nápěvových. Toto poznání nám ujasnilo, že pro duchovní píseň nelze pině užíti zásad platných pro textovou kritiku. Duchovní píseň právě pro onu svrchu dotčenou a nepomijitel:nou účast těch, kteří jí užívají, nelze pokládat za roveň s výtvory literatury, kde je třeba dobrati se znění původního a trvati na něm. V té věci jsme v pod-statě zajedno s kritickým hlediskem Vincence Bradáče, vydavatele kancionálu t. ZV. Svatojanského z roku 1863, této monumentální, žádným z pozdějších pokusů nepřed-stižené edice českých písní kostelních.
Přihlížejíce ke všem dostupným kancionálům všech českých diecésí (zevrubně jsme je po obojí stránce jak textové, tak hudební zkoumali a srovnávali), vzali jsme za základ k své práci Svatojanský kancionál Bradáčův pro jeho svrchu již dotčené přednosti. Sna-žili jsme se pro obecnou část příštích zpěvníků, pro ona commune vybrat písně cenné jak svým obsahem, tak i slovesnou i muzikální podobou, zachovávajíce pokud možno znění původní i opravy dávno vžíté, pokud jakost písně neporušují. Ovšem že jsme se řídili podle dnešního stavu jazyka, což vedlo k drobným opravám tvaroslovným a ne-bylo-li vyhnutí= i k výmětu slov a obratů s významem dnes pošinutým nebo nedobře již srozumitelným. Ponechali jsme však archaismy posud jasného významu v piném vědomí, že text písně nelze měřiti stavem dnešního jazyka důsledně, aby neutrpěla po-vznešenost písňové dikce nad způsob řeči všední, a aby starobylý, věky posvěcený ráz zůstal zachován. Nesnadnou otázkou v mnohých případech byla deklamace. Tu mnozí novější upravovatelé (zejména zvláště důsledný vydavatel »Českého kancionálu« Vladimír Hornof), podřizujíce se pravidlům přízvučné prosodie, opravovali poklesky proti přízvuku velmi často za cenu jadrnosti básnického výrazu a dokonce i na útraty významného smyslu, jen aby odstranili prosodickou chybu často ještě pochybnou. Ale dnešní stav prosodických studií — které objevují v básnické řeči kontrapunkt přízvuku jako činitele základního s délkou, činitelem pro češtinu tak význačným a nepomijitelným — označuje výhradně na přízvuku vybudovanou prosodii Královu za překonané stanovisko, které na výklad českého verše zdaleka nevystačuje, jak ostatně Josef Král svou překvapující a nadobro nepřijatelnou klasifikací českých básníků nepřímo sám dokázal. Zvláště ve skladbě zpívané přízvuk jako výhradní a jediné pravidlo je dávno již zřetelný omyl, jak jasně cítil praktický uzákonitel české hudební deklamace Bedřich Smetana. Zejména Hornof, který si všímal výhradně textu, opravoval prosodické chyby i na místech, kde je hudební součinitel paralysuje a vyrovnává, ba dokonce jich i využívá. Takovýchto »chyb« ovšem zpěvák necítí; ty se jeví jen tužce, která podle méchanismu pravidla označuje hluché slabiky psaného textu prosodickými znaménky. Opravovali jsme poruchy, zaviněné dechovou přestávkou, roztrhujíce víceslabičné slovo ve dvě nesrozumitelné nebo komicky vyznívající skupenství. Ve většině případů podařilo se to pouhým přemístěním slov ve verši. Při všem zasahování jsme se snažili zachovávat význam i ráz původního znění a omezit opravu jen na místo potřebné. Vděčně uznáváme, že v mnohých případech bylo možno užíti práce předchůdců, kterou jsme rádi přijímali. Poněvadž text i nápěv písně tvoří nerozlučitelný celek, přihlíželi jsme vždy k oběma. Předkládáme tento návrh, který je výsledkem dlouhé práce skupiny účastníků, kterým nechybělo odborných znalostí. Bylo by neprávem podezírat i z pouhého pomyšlení na oktroj. Nutnost a nezbytnost navrhovaného jednotného commune nikterak není na překážku rozmanitosti jednotlivých kai~cionálů krajových: nýbrž naopak, na ni výslovně upozorňuje a přímo ji vybízí. Dr Ant. Cala O. P.: Krása gregoriánského chorálu. (Část další.) Když jsme ukázali, jaký je princip gregoriánských tónin, všimněme si dále jejich charakteristiky. Každý gregoriánský modus, odlišený od ostatních polohou půltónů 37 | ||||
|