|
| ||||
| ||||
|
a celých tónů, má svůj zvláštní ráz. Ačkoli melodická linie gregoriánského chorálu je neobyčejně pružná a pohyblivá, přece lze uvésti alespoň hlavní rysy jednotlivých tónin.
a) Modus na d (1. a 2. modus gregoriánský). Modus na d se trochu podobá naší moderní tónině d-moll, ale liší se od ní tím, že nezvyšuje sedmý tón na cis, nýbrž podržuje c, a často používá h místo hes, obvyklého v moderní tónině d-moll. Modus na d je zdrženlivý, vážný, vždycky klidný a usebraný, je to modus rozjímavý, je to především modus míru. Několik příkladů nám to potvrdí. Napřed malá nešporní antifona z pondělka po 3. neděli postní : Je - sus au - tem tran- si - ens, per me - di - um il - lo - rum i - bat. Druhý příklad je vzat ze svátku Růžencové Panny Marie: A-ve Ma-ri - a, gra-ti- a ple-na, Dominus tecum,be-ne-dic-ta tu mu-li- e-ri-bus. Třetí příklad I. modu je Kyrie ad libitum ze mše »Orbis factor« (X, století) : Ky - ri - e e - le - i - son. iij. Ghri - ste e - le - i - son. itj. Ky-ri - e e - lne- i - son.ij Ky - ri - e -= e - ]e - i - sor. Krásnou ukázkou meditativního rázu druhého modu je Offertorium z 2. neděle postní, »Meditabor«, jež si čtenář snadno vyhledá ve svém graduálu. b) Modus na e (3. a 4. modus). Modus na e se snad nejvíce nepodobá našim moderním tóninám: proto také působí největší obtíže těm, kteří jej harmonisují. Oproti předešlému modu na d, který se pevně položí na svou toniku, tento modus na e je jakoby neukončený, neuzavřený, zůstává takřka viset mezi nebem a zemí. Je to modus především extatický, modus věčný, božský. Antifona ze soboty před nedělí Květnou: 4. Pa ter juste, mundus te non cognovit: e- go autem co-gno vi ^ - - quia tu me mí-si - sti. V témž modu je komponováno v graduálu Communio z 20. neděle po sv. Duchu, známé také svým překrásným rytmem: »Memento«. 38 | ||||
|