|
| ||||
| ||||
|
znalosti o liturgii a hudbě posvátné? Kdyby ředitel kůru — nebylo by to však ani na škodu duchovnímu správci —četl »Cyrila«, nemohl by připustiti, aby na př. při pohřbu, kdy vynášejí rakev z kaple, hrál dechový kvartet píseň »Již mně koně vyvádějí«, to by aspoň podvědomý estetický cit mu velel, aby zakázal takovou profanaci církevního obřadu.
Postačí jen trochu vědomí odpovědnosti, k níž »Cyril« vychovává, a trochu dobré vůle, a nebude třeba stálých výtek na úpadek církevní hudby. Nutno míti stále na vědomí: Čemu posvátná hudba slouží? — Liturgii. A co jest liturgie! Zde musí stranou vše, co se mně nebo lidem líbí. Zde nutno míti vědomí, že ředitel kůru nebo sbor-mistr jest a má býti vychovatelem vkusu lidu, který je přítomen posvátným obřadům! K tomu vede »Cyril«, a to jest heslem cyrilských snah! Těmto snahám a práci nového výboru v příštím správním roce žehnej. Bůh! Jaroslav Dušek, jednatel. Dr Jan Vyskočil: Církevní zpěv a hudba za Arnošta z Pardubic. Arnoštovi se připisuje pronikavá reforma církevního zpěvu a chrámové hudby. Než reforma tato nebyla první. Znamenitou reformu provedl v tom směru již v 13. století kapitulní děkan Vít. Zpěv, jehož povinnost předtím spočívala na kanovnících, přenesl děkan Vít na osoby nižší, k tomu zvlášť placené a vydržované, které bylo snáze pohánět k svědomitému pinění jejich povinností. Tak byl zřízen r. 1260 zvláštní pěvecký sbor; byly to vlastně dva sbory. První tvořili vikáři jednotlivých kanovníků, a druhý byl vlastně sbor žáků ze školy kapituly svatovítské, kteří se nazývali bonifanti. Vikáře v kostele měl původně jen biskup; děkan Vít si ustanovil stálého vikáře za sebe, a tak to učinili po něm i ,probošt a kanovníci. Bonifanty do-dávala škola u sv. Víta, kde bylo hlavním předmětem vyučování liturgickému zpěvu. Na svědomité provádění liturgického zpěvu dohlížel sám děkan Vít. Prameny dějinné o něm vypravují, jak byl v té věci svědomitý, kterak vstával také o půlnoci s lože svého před časem ranních služeb Božích, ohledávaje všecky oltáře, kde byly svaté ostatky. Mnohdy se pomodlil sám třetinu žaltáře, budil zvoníky, aby nezaspali a zvonili na ranní bohoslužby, tloukl na každého klerika zvlášt, aby všechny probudil. Pak v chóru pokynul knězi, který měl týdenní službu (hebdomář), aby začal zpěv ranních hodinek ; inebyhli přítomen, začal sám. Byl podle všeho dobrý zpěvák a dobrý kazatel, na jehož kázání se lidé hrnuli,.l V kostele sv. Víta bylo mnoho věcí, které měly děkana Víta svým původcem. Tak uvnitř kostela byl r. 1252 zřízen chór a v něm postaven pulpit od děkana Víta, jenž podobný pulpit dal zříditi pro vikáře ke zpívání o Zeleném čtvrtku. Mezi četnými oltáři postranními byl též oltář sv. Matěje, Ambrože, Jeronyma, Augustina, Řehoře a ještě jiných světců, jež dal postaviti též děkan Vít. R. 1263 dal děkan Vít vymalovati sakristii, kdež bylo uchováváno tolik ostatků svatých, vzácných rouch, nádob a jiných předmětů bohoslužebných. Jeho přičiněním byl opraven a zveleben kněžský dům při kostele svatovítském (tak zvané monasterium s. Viti, čili claustrum Pragense) tím, že dal sklenouti dlouhou jeho chodbu, podepříti kamennými sloupy a později vymalovati nejen chodbu, nýbrž i celý dům. Také královská kaple Všech svatých vedle samého královského paláce, kterou dal vystavěti nejvyšší sudí zemský Číč r 1263, byla prý vlastně na popud děkana Víta zřízena, a on sám převzal při stavbě její na sebe najímání a vyplácení řemeslníků. Lze souhlasiti proto v důsledku toho s domněnkou Nejedlého, že i ranní mše sv. o Panně Marii, která se vyskytovala ojediněle u nás již ve 12. století, má děkana Víta ne-li zakladatelem, tedy hlavním šiřitelem. Ještě důležitějším dílem děkana Víta bylo to, že se postaral o jednotné liturgické knihy. Dal opisovati svým nákladem misály, graduály, antifonáře, baptistáře, brevíře a mnohé jiné knihy, zvláště kazatelské. Pečlivě dohlížel, aby byly opsány správně, aby nebylo nic vynecháno, ani zmateno. Tak nastala uniformita liturgického zpěvu v kostele svatovítském. Podle této jednoty u sv. Víta i mnohé jiné kostely klášterní 43 | ||||
|