|
| ||||
| ||||
|
ideu cyrilometodějskou v naši duchovní hudbu, byl to zase v Čechách P. Ferdinand Lehner, který v této myšlence nalezl společenstevní prvek jako dárce prudkého a plodného života; on to byl, který mezinárodnímu cecilianismu vtiskl jméno »cyrilismus«. Vzniká »Obecná jednota cyrilská«, jejíž mluvčím stal se v roce 1874 list, nesoucí jméno »Cyril« (místo původní »Cecilie«). Hodně vykonal list, hodně i celé hnutí cyrilské, i když poslední čtvrtstoletí nebylo mu svým celým životem u nás příznivo ; idea vrostla do živné půdy a vydala vzácné ovoce. Letmé vzpomínání, třebas z mnohy' ch údobí cyrilského rozvoje přináší dojmy vysoce povznášející, dnešku ovšem nestačí. Je třeba neprodleně pilné, plánovitě řízené práce, jež byla by prováděna s nadšením nového mládí. Je třeba jenom vyvinouti více sil, jak toho žádá cíl, k němuž vede vznešená idea; to si musíme stále uvědomovati a podle toho usilovně pracovati.
Dr Ant. Cala O. P.: Krása gregoriánského chorálu. (Dokončení.) III. Krása gregoriánského rytmu. V monodické hudbě, jakou je gregoriánský chorál, hlavní a nejdůležitější úlohu má rytmus. Tato nejzákladnější složka chorálu bývá však nejméně známa a nejvíce zanedbávána. Rytmus gregoriánských melodií bývá v našich slovanských zemích skoro všude velmi znetvořen a hrozně zkomolen. Není pak ani divu, že gregoriánské melodie takto znetvořené se posluchačům nelíbí. Kdyby se tak špatně zacházelo s nejkrásnějšími skladbami Beethovenovými, Mozartovými, Smetanovými nebo Dvořákovy',mi, pak by se též posluchačům nelíbily. Rytmus je duší každé hudební skladby. Odstraňte z hudby rytmus, a pak zvuky, které vytvořily organický celek, jsou jako mrtvola. Ucho sice vnímá zvuky i nerytmické, jako oko vidí tělo neživé, ale v obojím případě tam už není duše. Gregoriánský chorál bez rytmu je jako mrtvé tělo. Jeho melodie, jeho neumy bez rytmu jsou těžko-pádné, nechutné, neživé. Rytmus je duší gregoriánského chorálu. Rytmus dává chorálu život, zvláštní půvab a nepopsatelnou krásu. Nelze zde obšírněji pojednat o této složité otázce hudebního rytmu. Ctenářům, kteří se zajímají o tuto otázku, doporučujeme důkladnou studii, kterou napsal nejlepší odborník gregoriánského rytmu, Dom Mocquereau O. S. B. ve svém díle »Nombre musical grégorien ou rythmique grégorienne«.3) Zde chceme jen krátce poukázat na krásu gregoriánského rytmu. Gregoriánský rytmus je přirozený, kdežto rytmus moderní hudby je umělý. Je však známo, že přirozená krása je vždy půvabnější než krása umělá. Tedy s tohoto hlediska přirozený rytmus je pramenem nevýslovného půvabu gregoriánského chorálu. Poněvadž gregoriánský rytmus je přirozený, proto se řídí pravidelnými zákony při-rozeného pohybu;,a proto vylučuje všechno, co se příčí klidnému a spořádanému zvukovému pohybu, jako na př. synkopě. 1. Rytmus elementární. Gregoriánský rytmus je rytmus volný, nespoutaný předem stanoveným stereotyp-ním taktem, jako je tomu v moderní hudbě. Volný rytmus chorální záleží ve volném, ničím nespoutaném střídání taktů 2/s a 3/„; takt v gregoriánském chorálu není pravidelně dvouosminový nebo pravidelně tříosminový, jak je tomu v moderní hudbě, nýbrž střídá se libovolně, podle inspirace skladatelovy. Právě v tom je nevyslovitelný půvab a nepopsatelné kouzlo gregoriánského chorálu. Jako přirozená krása v přírodě uchvacuje nikoli stereotypností, nýbrž svou volnou symetrií, tak i gregoriánský chorál uchvacuje člověka svým volným rytmem. Dom Mocquereau správně poznamenává, že volný rytmus je všude kolem nás v přírodě, že řídí »zvukové viny i viditelné viny mořské, šumění lesů, vinění obilních lánů, vání větrů« atd. Velmi dlouho u nás už vládne mensurovaná hudba, měřená stereotypním taktem. Naše současná hudba se, bohudíky, snaží zbaviti tohoto jha a osvojit si zase přirozený, volný rytmus, jaký je na př. v gregoriánském chorálu; ale dosud se jí to pině nepodařilo. 3) Vydal Desclée v Římě a v Tournai r. 1908. 50 | ||||
|