|
| ||||
| ||||
|
ssáti se ke kořenům. V Německu, ve Francii, v Italii, po celém katolickém světě proniká kult klasické vokální polyfonie do nejširších i nejvyšších vrstev; duchovní hudba není už pěstována jen druhořadnými hudebníky, nýbrž hlásí se k ní i nejprvnější. Nemálo k tomu přispívá i nová orientace v rytmisaci gregoriánského chorálu, který s objevem pravého rytmu nabývá teprve své účinnosti a je bez odporu stavěn na prvé místo.
Je dosti smutné, že naše vlasti až nyní se přiklánějí k proudu, který hýbe Evropou již celých dvacet let, není však nikdy pozdě, aby se správně jednalo, a naši hudebníci budou míti tu výhodu, že se vyvarují omylů, které se staly na poli duchovní hudby v posledních letech. Je-li více než pochybné, že by novodobou hudbu zachránili umělečtí nihilisté, kteří hodlají stavět jen na troskách přirozeného vývoje a tradice, jednotnost chrámové hudby vyžaduje, aby budoucí chrámová hudba dovršovala, co je v ní autentického. Pak budou moci správcové kůru vynášeti ze svého pokladu věci nové i staré, nebot Církev budujíc katedrály, zcela dobře staví gotikou na románských základech a vyzdobuje chrám stylem renesančním. Vedle chorálu lze bez překážky zpívati klasíckou polyfonii i skladby pozdější, jen když tu je stejný životní princip: melodie. Gregoriánský chorál je ideální melodie. Ač moduluje, přece není atonální a rytmicky je tak pružný, že se mu nevyrovná žádná jiná melodie. Zde se musí novodobý skladatel ještě mnoho učiti, ačli je vůbec možno udržeti v polyfonii tak dokonalou rytmickou svobodu jako v jednohlasém chorálu. ťJsilí o rytmickou uvolněnost předpokládá boj proti vertikálnímu způsobu psaní, který ničí smysl pro melodii. Novodobé studium harmonie musí ustoupiti studiu vokálního kontrapunktu, neboť nemůže sloužiti melodie harmonii, jako se nemůže v malířství podřizovati kresba koloritu. Tím ovšem není řečeno, že by se harmonie musila zastaviti ve svém vývoji. Možností zbývá ještě velmi mnoho, ale je tu nesporná výhoda, že se nemaří čas nácvikem nemelodických intervalů a nepřipravených disonancí. Velkým harmonickým obohacením bude též používání harmonických spojů, vyplývajících ze starocírkevních tónin. Stylem á capella zachrání se pro hudbu nejsubtilnější odstíny lidského hlasu, jež bývají pohlceny varhanami nebo orchestrem. Bylo by pošetilým chtít omeziti rozkvět chrámové hudby těmito theoretickými úvahami. Jednotnost jejího stylu vyplývá na předním místě z jednotnosti jejího ducha. Bude-li naše víra tak heroická a vroucí, jako víra prvokřestanů, shodneme se s nimi i v hudebním jejím vyjádření. Duch chrámové hudby bude duch oltáře, tedy duch oběti, a ne duch marné slávy a uměleckého požitkářství. Naší spásou je kříž, který pohoršuje tento svět, ale je pro nás zárukou vítězství. Není naší povinností připodobniti se světu, nýbrž strhnouti s sebou svět k následování Krista. Cesta chrámové hudby je jasná: klaněti se Tomu, jemuž sloužiti znamená kralovati. Není však tato služba smutná, nýbrž je projevem žhavé lásky, jež ví, komu uvěřila. Jiří Svoboda: K otázce scholy. Tento článek chce přinésti několik myšlenek k otázce obnovení církevního zpěvu — s hlediska pastoračního. Církevní zpěv a liturgie, třebaže jsou samy o sobě prostředky k oslavě Boží, zůstávají úzce spojeny s otázkou pastorace a farní duchovní správy, nebot správně pochopený duchovní zpěv je též účinným prostředkem k posvěcení duší. Otázka duchovního zpěvu u nás byla již jednou oživena hnutím cyrilským, které si vytklo za .cíl obnovu zpěvu na základě chorálu, polyfonie a české písně duchovní, a dosud u nás bylo jediným nositelem církevních tradicí a předpisů. Od počátku tohoto století reformou Pia X. začalo vlastně nové období v názoru na církevní zpěv. Svaté paměti papež Pius X. dal pevný základ, na němž možno dále stavět, vydáním římského graduálu a antifonáře. Třebaže tím nebyl zpěv výslovně kodifikován, a některé otázky snad zůstanou předmětem diskusí znalců, otážeme-li se dnes, _ co je zpěvem církve římské, budeme odkázáni na knihu obsahující jedinou a neměnnou tradici. Je též směrnicí pro všechnu ostatní církevní hudbu, jež má na ní stavět a s ní se srovnávat. Má tedy tato kniha a tento zpěv být uveden v život podle přání papežských výnosů. K praktickému provedení dává pak církev pokyn, jenž pochází od velkého organisátora církevního zpěvu, sv. Řehoře, a vyvěrá z církevní tradice; je to sbor chlapců-zpěváků, zvaný 54 | ||||
|