|
| ||||
| ||||
|
byly velice primitivní, jak to možno viděti na miniaturním obraze v křižovnickém rukopise z té doby, zvaném Brevíř velmistra Lva, fol. 31, kde jsou zobrazeny varhany s mladým bratrem, hrajícím na ně. Varhany mají 9 cínových píšťal, za nimi je spodek jiných. Klávesy jsou široké pro celou ruku, takže hra byla velmi jednoduchá.41 Varhany měly v té době v Praze i jinde kostely farní i klášterní. Tomek jmenuje některé varhaníky u sv. Víta, u sv. Mikuláše na Malé Straně, v klášteře sv. Ambrože .41
Mimo varhany začalo se v té době užívati také jiných nástrojů hudebních při bohoslužbě. Arcibiskup ve svém zákaze vytýká z nich jmenovitě »figelly, citary, psalteria«.4i Takovýchto a podobných nástrojů hudebních užívají, jak prý doslechl, nejen v kostelích světských kněží, ale i v kostelích klášterních, a to často. Následek tohoto zlozvyku jest, že zaniká v lidu zbožnost, bují smyslnost a marnivost a vznikají mnohá pohoršení .44 Proto všecky tyto nástroje v kostele zakazuje mocí svaté poslušnosti a pod trestem 4 kop pražských grošů na stavbu Pražského kostela (sv. Víta). Pro-hlašuje při tom, že Bůh nemá tak zalíbení na umělecké modulaci zpěvu, jako spíše ve zbožnosti srdce .4' Nástroji těmito se hrávalo při varhanách v kvintách nebo sextách, nebo diskantovalo se při zpěvu.4f Tento způsob improvisace otevíral dokořán dveře všem rozpustilostem. Proto proti všem těmto zlořádům počal boj Arnošt z Pardubic a v tomto boji pokračovali i jeho nástupcové Jan Očko a Jan z Jenštejna. Celý plán jeho boje proti nezřízeným novotám a reforma církevního zpěvu a hudby byly od základu promyšleny. Nejprve opravil základ zpěvu, totiž školy, kde se církevnímu zpěvu vyučovalo. Ve stanovách z r. 1350 pro Pražský kostel a kapitulu ukládá kanovníku scholastikovi kostela sv. Víta povinnost, aby opravil, po případě, je-li třeba, aby znovupostavil spolu s kapitulou školu, a aby měl dohled na správce všech škol.v Praze a v celé diecési. U něho měli dělati správcové tito zkoušky a bývali ustanovováni.47 Když pak se dověděl, že přes toto nařízení škola kostela Pražského jest tak zanedbána, že sešlostí hrozí sesutím, vyslal polovičního prebendáře Svatoslava a kantora Herolda, aby jeho jménem pokárali a napomenuli všecky preláty a kanovníky, aby zmíněnou školu dali do pořádku do příštího svátku sv. Havla. N'eučiní-li tak do stanoveného termínu, hrozí jim trestem suspense. A aby pokárání a hrozba měla tím jistější účinek, dal list ten vyvěsiti na vrata Pražského kostela 4g V Olomouci při své visitaci nařídil r. 1349 reformu starých škol a zřízení nových.49 V Praze nařídil dále, aby kantor dohlížel na zpěv při všech hodinkách kanovníků, kněží i žáků, a shledal-li co nepřístojného, aby opravil. Zvláště měl dbáti o to, aby si vybral dobré precentory, kteří zpívali antifony a začínali intonací žalmů. Také měl přihlížeti k tomu, aby kněží správně zpívali epištolu a evangelium při mši. Kůrní žáci se měli přijímati definitivně, až osvědčí příslušnou dovednost ve zpěvu, což se dálo zvláštní zkouškou. Měli to býti hoši bezúhonných mravů.--'0 Zpěv žáků měl říditi magister schokxe spolu se sukcentorem. Všemožně se snažil Arnošt, aby také hmotně zlepšil postavení chudých žáků četnými nadacemi. i1 Tak se staral horlivý arcibiskup o povznesení liturgického zpěvu, a tím jedné ze složek zbožnosti a náboženského života vůbec. Že se mu vše nepodařilo a že zlořády přes jeho horlivé snahy o reformu i v tomto ohledu bujely dále, nebylo jeho vinou. Vinu na tom nese celá tehdejší doba, proti níž i tak horlivý reformátor, jako byl Arnošt, byl bezmocný. Vedle liturgického zpěvu, jenž byl majetkem všech národů křestanských, vzniká také zpěv, který tvoří umělci podle své dovednosti a individuality, zpěv umělý v užším slova smyslu, individuální to výtvory umělecky nadaných duchů. První začátky takového zpěvu a hudby umělé byly produkce t. zv. minnesengrů, jejichž útočištěm a podporou byly dvory královské a knížecí. U nás to bylo hlavně za dob posledních Přemyslovců, kdy s rytířstvím a kulturou ze západní Evropy rostl v celém životě českém vliv západní, jmenovitě ze sousedství německého. Také zpěv má vcelku v té době ráz více německý. Když však po vymření domácí dynastie nastoupil na trůn Jan Lucemburský, začíná se vzmáhati vedle německého vlivu již vliv francouzský.5' Za jeho vlády přicházejí znenáhla umělci, hudebníci a pěvci z Francie. Prvním z nich byl Guillaume de Machaut, tehdejší hudební skladatel francouzský. S francouzskými umělci přišli do Čech i hudební nástroje francouzské a francouzské hudební a zpěvné theorie (také noty francouzské). Vlivem ducha hudby a uměleckých zákonů z ciziny vzrůstalo i české domácí zpěvné a hudební umění. K rozkvětu domácího umění byla doba Karlova daleko přřznivější než doba potulného krále Jana. 61 | ||||
|