|
| ||||
| ||||
|
Karel IV. měl několik dvorských hudebníků, některé známe jménem, jako byli bratři Svach a Mařík, oba pištcové, a dva dvorní trubači Jan a Velek. Nade všecky pak vy-nikal prý hudebník, jehož císař jmenoval »králem hudců« (rex histrionum).73
Než nejen královský dvůr, nýbrž i dvůr církevních knížat byl otevřen umělému zpěvu. U Arnošta z Pardubic při jeho horlivosti a celém zaujetí jeho pro církevní reformy nelze mluviti o nějaké zvláštní podpoře umělé hudby a zpěvu; spíše naopak jeho reformy směřují k vymýcení umělého zpěvu z posvátných míst. Zato však tím horlivějším podporovatelem a milovníkem hudby byl jeho suffragán Jan ze Středy, biskup litomyšlský a potom olomoucký. Byl sice milovníkem zpěvu kostelního, ale zpěvu a hudbě světské zvláště přál, o čemž je více dokladů. Zajímavý jest hlavně jeho list opatu velehradskému, týkající se výborného jakéhosi zpěváka, který byl sukcentorem v Kroměříži, a zpěvem svým a řízením kostelní zpěv a hudbu zde zvelebil. Půjčil totiž tohoto umělce opatu velehradskému k slavnostní bohoslužbě, ale prý se mu po jeho překrásném a líbezném hlase tak stýskalo, že jej ihned žádal zpět.'>' Při svém dvoře měl biskup hudce, které učinil svými dvořany. Zmínka se činí o jistém Filipovi »figellator«, a Ješkovi, »ludens in ala bohemica«, kteréž posílal k slavnostem, hlavně k svatebnímu veselí svých příbuzných a známých.55 A o druhém nástupci Arnoštovu, Janu z Jenštejna, je známo, že byl horlivým hudebníkem a také hudebním skladatelem.5ó Ale pozdější převrat v jeho životě ho odvrátil od světské hudby a zpěvu k přísné kajícnosti a k čistě církevnímu zpěvu. Než ani u Arnošta nebylo nějakého odporu k novým směrům zpěvným a hudebním jeho doby. To můžeme poznati již ze smýšlení jeho synovce, který dospíval a vzdělával se u jeho dvora, Smila Flašky z Pardubic (zemřel 1403), když ve své »Nové radě zvířat«, jež líčí tehdejší poměry společenské, předvádí slavíka, kterak radí králi lvu, aby na svém dvoře choval zpěváky, kteří by dovedli v dvojhlasu dojmouti srdce jeho; též aby nástrojovou hudbu poslouchal, neboť prý ta »hlavu posílí«.,? I z tak zvaného »Mariale Arnesti«, jež, ač není dílem Arnoštovým, přece byla jistě knihou, ve které Arnošt rád čítával, možno souditi na názor Arnoštův. Jest zajímavá svým světským názorem na krásu Panny Marie, a líčením jejím způsobem tehdejších milostných básní.58 Také ani v církevním zpěvu nebyl Arnošt proti všem novotám, nýbrž jen proti těm, které nebyly náležitě schváleny, a neschvaloval těch, které se do chrámu nehodily. Ale zato sám schválil novotu při zpěvu »Gloria« -při mariánské mši v Kladsku, s interpolací: »Tu solus Sanctus — Mariam sanctificans. — Tu solus Dominus — Mariam gubernans — Tu solus altissimus — Mariam coronans — Jesu Christe etc.«J9 A toutéž cestou brali se i jeho nástupcové, zejména Jan z Jenštejna, když na synodě 30. dubna 1381 nařizoval k oslavě svátku sv. Václava, aby zpívané mešní officium si každý opatřil z arcibiskupské kanceláře.o0 P o z n á m k y: 12 Balbín: Vita Arnesti 133, — Tomek I, 380. — Nejedlý 42. 13 Nejedlý 41-42. 14 Po prvé v rukopise Vyšebrodském po roce 1410, Nejedlý 43. Srovn. důvody Nejedlého proto na straně 282 a násl. 15 HSfler: Concilia Prag. str. 5. 16 Menčík: Několik statutú a nařízení arcibiskupství Pražského v Pojednání kr. č. sp. n. VI, 11, strana 15. 17 Bylo to vcelku 105 za-svěcených dní v roce (nedělí a svátků). 18 Nejedlý 46. 10 Tamtéž. 20 Jak o tom vypráví letopisec Vincenc ve FRB, II, 442 doslovně: »Ubi cantorem eorum ... vidimus, cuius gestus plus quam eorum cantus ab omnibus ammirabantur ...« — »... všickni se více jeho pohyb&m než jeho zpěvu divili.« 21 »... divinitus statuerit, ut officium Ambrosianum tantum in sua ecclesia observaretur, Gregorianum vero per totum mundum, quod adhuc hodie servatur ...« Nejedlý 47, pozn. 3 z ruk. měst. knih. Vratislav, č. 301. 22 Nejedlý 47. 23 »... in lingua sclavica iuxta ritum suum divina decantare, officiare nocturna pariter et diurna ...« Tadra: Cancellaria str. 44'3, VIII Erectiones č. 5. 24 Ne-jedlý 47 s pozn. 6 o slovanské bohoslužbě v Krakově v kostele sv. Kříže, jež se prý podobala liturgii slovanské v Emauzích. Srovn. Konrád ve Zpráv. o zasedání král. česk. spol. nauk 1885, 15, srovn. též Nejedlý 13 s pozn. 1. 25 »Ahno Domini 1363 dominus Arnestus Pragensis ecclesiae primus archiepiscopus fecit scribere hunt librum, ut domini canonici eo utantúr in ecclesia praedicta. Obiit autem ,praedictus dominus anno domini 1364 ...« 26 Nejedlý 55 s pozn. 1. 27 Beneš z Weitmile ve FR.B, IV, 530. 23 Srovn. Nejedlý 61. 29 »Vos dominos canonicos hortamur, requirimus et monemus, quatenus saltem diebus dominicis et festivis magis divinum officium frequentetis et ut in maioribus festivitatibus ad minus matutinis, missae et vesperis intersitis juxta formam statutorum et quod in festivitatibus ebdomadas vestras personaliter non per alium teneatis, in quo hucusque aliqui vestrum fuerint nimis negligentes ...« Menčík: Několik statut a nařízení are. pražských v Pojednání kr. č. sp. n. ř. VI, sv. ll, str. 21. 30 »Declaramus autem illos tantum predictorum porcionum esse capaces, qui ad matutinum ante primum psalmum, ad missam ante 62 | ||||
|