|
| ||||
| ||||
|
epistolam, ad vesperas ante secundum psalmum venerint et usque ad finem matutinarum, missae, vesperarum et completorii perstiterint huiusmodi horas et missas decantando...« Menčík: Ně-kolik statut a nařízeni 1. c. str. 25. — Nejedlý 82. 31 Dudík: Statuten der Prager Metrop. 1350 v AOG. XXXVII. 430. 32 »Sicut gallus transit per carones,« praví o jejich zpěvu sám Arnošt ve Statutech, jež dal po visitaci kostelu a kapitule v Olomouci r. 1349. Dudík: v AOG XLI, 214. — Nejedlý 83. 33 Nejedlý 83. — Truhlář: Paběrky z rukopis$ klementinských č. S. Vést. Č. Akad. VII. 1898, str. 210: » ... consuentes camisias in choro vel texentes cirothecas« (překládá Truhlář: ruční kabelky). 34 Erben: Spisy M. J. Husi I. 307. — Nejedlý 83. 35 Truhlář: Paběrky č. S. — Nejedlý 84. 36 Menčík; Několik statutú a nařízení atd. 1. c. str, 20 (»Reformatio 1358—59«). — Nejedlý 84. 37 Jak nám jej podává Tomek v Děj. m. Prahy V, 144—147. 38 »... quod per nonnullos ex ipsis tam in ecclesia quam extra ecclesiam multa commissa sunt talia et commituntur, quibus nisi provisionis debite remedio occuratur, res perniciose exemplo ex hoc verisimiliter possunt exoriri ...« Tadra: Cancellaria 318, III. Commissiones č. 1. 39 Nejedlý 85, 40 »Eodem anno (1255) organa nova facta sunt in ecclesia Pragensi, quae constiterunt XXVI marcas argenti ...« FRB, II, 293. 41 Zap v Pam, arch. atd. IV, odd. II, str. 38 a Nejedlý 91. 42 Tomek: Děj, m. Prahy V, 136, 191, 218. 34 Mikuláš Moravský (Nicolaus de Moravia) v »Tractatus de officio missae« z roku 1426 rozeznává 3 druhy zvuků: »pulsu, flatu et voce«, jimiž se Búh oslavuje. Pulsus přísluší lautnám a psalteriu, vox zpěvu, flatus píštalám varhan. Nejedlý str. 91, pozn. 6. 44 »... indevotio surgit in populo, zelus carnalis seu illicitus pullutat, vigoratur vanitas et per multa scandala gravatur ...« Tadra: Cancellaria str. 493—4, XIV Inhibitiones č. 2; Nejedlý 91. 45 »... (non) in modulatione cantus instrumentalis ... sed potius in devotione cordis ...« HSfler: Concilia Prag. 1. c. str. 131; Nejedlý 93. 46 »... discantare supra librum ...« Nejedlý 92, 118. 47 Statuta metrop. eccl. Prag. vyd. Podlaha 1905, str. 17. 48 Cancellaria Arnesti 307, II Monitiones č. 3. 49 Dudík: Statuten des Metrop. v. Pr. Arn. v. Pard. etc. A~G XLI. 210; Nejedlý 93. 50 Dudík: Statuten der Metropolitankirche 1350, v AOG XXXVII. 445, 451; Nejedlý 94. 51 Winter: Život a učení na partikulárních školách v Praze 1901, str. 234, 394 a listina v RB. III. 269; Nejedlý 94. 52 Praví-li k tomu zjevu Nejedlý, že to byla ironie dějin, že emancipace od výlučného vlivu německého nastala, když nastoupila na místě domácí dynastie německá, lze to připustiti jen s omezením, poněvadž dynastie Lucemburská byla více púvodu francouzského než německého. 53 Nejedlý 95 a násl. 54 Tadra: Cancellaria Joh. Novifor. A~G, 68, č. 101, str. 89-90. 55 Tadra: v čl. Jan ze Středa atd. ČČM 1886, str. 279-80. 56 Nejedlý 104, 108, 111, 116. 57 Vydání »Nové rady zvířat« Gebauerovo 1876, 145; Nejedlý 117. 58 Nejedlý 115. 59 Balbín: Vita Arnesti str. 294; Nejedlý 93. 60 »... officium nocturnum atque diurnum cum historia sub nota in Cancellaria nostra recipiatur ...« HSfler: Concilia Pragensia str. 26; Nejedlý 93.
Dr C. Sychra : Vilém Blažek. (Mládí, které vede.) Sledujeme-li postup vývoje naší církevní hudby od doby její obrody (od roku 1875), musíme míti pocit jistého uspokojení, když zavzpomínáme na dobu jejího vzniku, na to, jak se hned v prvých začátcích projevovaly znaky našeho češství, i na to, jak skladatelská činnost byla sledována kritikou, jak jsme předstihli vývoj v jiných zemích, jak naše církevní hudba v hlavních svých představitelích pronikala s piným uznáním v cizině — tak do roku 1915 (vydání J. B. Foerstrova motetta »O bone Jesu«) je obzor tohoto oboru české hudby šťastný a výsledný; totéž platí o reprodukci. Po tomto roku se však osud tohoto vývoje obrací: přestávají se soustavně vydávati církevní (a menší duchovní) skladby, život na kůrech upadá; konec první světové války a doba následující znamenají úpadek v církevní hudbě, který pro ty, kdo pro tuto hudbu žili, byl až trapný. Hynul kus umělecké české duše a zdálo se, že zejména skladatelství v církevní hudbě nám zanikne. Jediný J. B. Foerster zachraňoval situaci (mše »Hospodine, rozpomeň se země«, »Glagolská mše«, »Missa in hon. s. Francisci Assisiensis«). A v téže době (1939) byla vypsána soutěž na latinské mše čtyřhlasé, dosud neuveřejněné. Byl to olomoucký arcibiskup dr. Prečan, který vyslovil a provedl myšlenku, jejímž cílem bylo podnítiti umělce opět k činorodé práci. Jedním, kdo přišli do soutěže s velmi hodnotným dílem, byl mladý profesor Vilém Blažek, kroměřížský rodák, žák brněnské konservatoře a mistra Suka (v mistrovské škole v Praze). Že mše byla napsána přímo do soutěže, nic neznamená pro její vysokou hodnotu — věc by nabyla velkého významu pro naši církevní hudbu, kdyby jenom ona mse byla do soutěže se dostala; bylo však hodnotných prací více. Od této doby začínáme si zase více všímati církevní hudby, a hle: ukazuje se, že v době domnělého úpadku (skutečným byl úpadek jenom v reprodukci) církevní hudby bylo u nás pilně skládáno, na-psáno pino významných skladeb a zajímavými skladateli, kteří nevěděli, pro koho píší, kdo jim aspoň skladbu provede — na vydání skladby nikdo z nich ani nepomýšlel. B1až- 63 | ||||
|