|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNÍK LXXI 1946 ČÍSLO 7-8 Adolf Cmíral: Objevitel staré hudební krásy. (K 75. narozeninám Emiliana Troldy.) Česá hudební minulost je značně bohatá. Každé období českého hudebního vývoje vykazuje pozoruhodné a leckdy i vynikající zjevy, a to jak v umění reprodukčním, tak i v práci tvůrčí. Bohužel nebyly dosud všecky úseky našich hudebních dějin podrobně probádány, takže některá období známe jen povrchně a mnohé velké zjevy skladatelské takřka pouze podle jména. V hudebních archivech a knihovnách je zasuto dosud ohromné bohatství pokladů české hudební tvořivosti, jež prokazují naši svébytnost i v dobách politicky neutěšených a vyvracejí omyly německé hudební vědy, která si naše mistry bud' přivlastňovala, nebo prohlašovala úpinou závislost skladeb starých českých mistrů na hudební kultuře německé. Bude ovšem potřebí — a tu nastávají velké úkoly mladým pracovníkům i státní péči — aby se práce směřující k osvětlení naší hudební minulosti organisovala soustavně, a to jednak vydáváním obsažných a vědecky spolehlivých monografií, jednak systematickou a vědecky bezvadnou ediční činností (jak ji počal štastně realisovat zesnulý prof. dr. Vladimír Helfert), jež by podala typické ukázky staré české hudby v kritickém vydání. Tato práce nemůže ovšem zůstati toliko v okruhu vědecké činnosti hudebních historiků, nýbrž musí býti zaměřena z ideových i nakladatelských důvodů směrem praktické upotřebitelnosti, a to v dnešní výkoiiné hudbě duchovní i světské, a pak ovšem také velmi intensivně v praxi hudebně pedagogické. K badatelům, kteří pevně věří v životnost staré české hudby i v naší době, náleží JUDr a PhDr Emilian Trolda, který dovršil dne 3. června 1946 75. rok svého života, a jehož bohatou životní náplň chce stručně oceniti tento skromný článek. Trolda je rodákem z Hradčan, tehdy v sedmdesátých letech 19. století nerudovsky poetických, ale zároveň jako zasněných a vyčítavě zamlklých. Trávil dětství ve stínu kamenné symfonie svatovítského dómu a majestátu královského hradu s protějškem Strahova a milým zákoutím kapucínského kostelíka a Lorety, pod níž se vine úzká ulička Nového Světa; a zase LŤvoz, sklánějící se na jižní straně Hradčan a poskytující jedinečné výhledy na Petřín, do zahrady Strahovské a do zahrady Milosrdných sester pod Petřínem, i na celou pohádkovou krásu matičky Prahy : to vše, celé toto vzácné prostředí jistě mocně působilo na vnímavou mysl mladého Troldy, který se narodil v IJvoze v domě čp. 162 jako synek státního úředníka, jenž úřadoval ve funkci hlavního pokladníka v hlavní zemské pokladně na Malé Straně. V příbuzenstvu Troldově byla sice hudba oblíbena, ale celkem nebylo hlubšího zájmu. Odborný hudebník z celého rodu byl toliko jeden z Troldových bratranců, hornista Antonín Trolda, absolvent konservatoře, který odešel s Františkem Škroupem do Rotterodamu (1861-67y. Mladý Emilian Trolda, jehož hudební nadání se projevilo velmi záhy, nabyl prvních základů v klavírní hře u Marie Ambrožové, která byla sestrou známého ředitele kůru na Strahově a v Loretě Bedřicha Folbergra. Tato první Troldova učitelka bydlila v domě »U bílé labutě« v Nerudově ulici. Již jako chlapec si velmi oblíbil církevní hudbu a záhy hrával na varhany při tichých i slavných bohoslužbách v hradčanských i malostranských chrámech (v Loretě, u kapucínů, na Strahově, u kajetánů, u sv. Mikuláše). Zájem pro církevní hudbu a hru na varhany se stupňoval za doby studia na malostrainském gymnasiu. Jako oktaván hrál již velmi zručně na varhany a bez přípravy improvisoval, maje v tu dobu již také slušné vzdělání theoretické. Tehdy doprovázel zpěv pilně na velkých i malých varhanách strahovských, kde v ten čas řízně vládl ředitel 73 | ||||
|