|
| ||||
| ||||
|
Bedřich Folberger. Za své smělé varhanní improvisace, v nichž se objevily tu a tam tehdy moderní akordy připomínající hudbu italských veristů, utržil si mladý Trolda nejednu ostrou výtku od P. Štěpána Folbergra, strahovského premonstráta, bratra tamního ředitele kůru a vzdělaného hudebníka, ovšem velmi konservativního. V době svého studia na vyšší střední škole pokusil se Trolda po prvé o spartování mší Jana Nepomuka Škroupa, tehdejšího kapelníka u sv. Víta; pohnutkou k této práci byla snaha poznati polyfonní předivo' skladby, v níž zvláště figurace houslí se odchylovala od postupu vokálních hlasů. Pro studium tenkráte v hudební praxi nezbytného číslovaného basu sloužila mladému hudebnímu adeptu kniha, jejímž autorem byl sám Ludvík van Beethoven: »Studieň im Generalbasse«. Za svého vysokoškolského studia navštěvoval Trolda také přednášky hudební, a to prof. Karla Steckra (nauka o harmonii) a prof. Quido Adlera (mensurální hudba a analysa fug). Ve vlastní komposici se však Trolda nikdy nepokoušel. Po studiu práv na pražské universitě stal se Trolda konceptním praktikantem u pražského místodržitelství a v téže úřední funkci přešel do Blatné, kde se vlastně počíná jeho soustavná a cílevědomá práce soupisová a spartova.cí. V ten čas podrobně prostudoval a zpracoval hudební archivy v Blatné a v Nepomuku. Tato badatelská práce ho však nikterak neodváděla od živého pěstování hudby v chrámě i mimo chrám. Pracoval ruku v ruce s blatenským tehdejším ředitelem kůru Josefem Tadrou, výborným varhaníkem, zpěvákem, dirigentem i skladatelem, jemuž pilně pomáhal při realisaci tehdy moderních ideálů cyrilských (Skuherský, Jos. Foerster, Fibich, Witt a j.). Stejně horlivě pracoval v Žamberce, kde záhy po roce 1900 obrátil hlavní svůj zřetel k dílům starých českých mistrů. Postupně se tato práce rozvinula v pevnou soustavu, jež byla zaměřena k české hudební tvořivosti mezi roky 1550—1820. Z výčtu skladatelů a měst, jejž otískuji níže, je zřejmo, jak obsáhlá byla tato pracovní oblast a jak solidní základnu vybudoval Trolda pro další práce tohoto směru. Na otázku, kterých našich starých autorů si tento pilný pracovník nejvíce cení a které nejvíce miluje, jmenuje dr. Trolda tyto skladatele: Adama Michnu z Otradovic, Bohuslava Matěje Černohorského, Šimona Brixyho a Františka Brixyho. Obdobím, k němuž Trolda nejvíce přilnul a pro něž vykonal základní práci průkopnickou, je raný barok. Trolda také — první u nás — prokázal, že Adam Michna z Otradovic ('i 1676 nebo 1690), dotud málo známý a skoro přezíraný autor, je největším naším skladatelským zjevem 17. sto-letí. Doufejme, že se od Troldy dočkáme velkého synthetického díla, pojednávajícího o raném období českého baroka. .
Také další dvě úřední působiště u politických úřadů v Příbrami a v Pardubicích po-skytovala dr. Troldovi hojnost pracovních možností hudebních, právě tak jako rodná Praha, do níž se vrátil r. 1920 k zemskému úřadu. Téhož roku vstoupil Trolda do nově tehdy zřízeného hudebně pedagogického oddělení pražské konservatoře, jež absolvoval roku 1922 jako jeden z nejbystřejších posluchačů. Organisoval jsem tehdy pedagogické oddělení a rád vzpomínám, kterak tehdejší můj »žák«, mnohem starší než já, jeho učitel, konal svědomitě a příkladně své povinnosti. Po absolutoriu pedagogického oddělení konservatoře vstoupil Trolda na universitu a studoval na filosofické fakultě knihovnické kursy a hudební vědu u prof. dr. Zdeňka Nejedlého, u něhož roku 1926 promoval. Jeho disertační práce byla »B. M. Černohorský, život a dílo«. Roku 1935 odešel Trolda do pense, aby se mohl — jak praví — »teprve pořadně dát do práce«. Jako člověk je dr. Trolda osobností skromnou a jemnou, jak ani jinak nemůže býti u muže, který většinu svého života zasvětil nejušlechtilejšímu a svrchovaně jemnému umění staré hudby. Zůstal starým mládencem, snad proto, aby se mohl cele a bez výhrad věnovati největší lásce svého života: hudbě; ve svém idylickém bytě malostranském shromáždil úžasné hudební poklady starých partitur, jež pracně spartoval z hlasového materiálu minulých století. Tím zachránil mnohé vynikající dílo před zánikem, a co více: umožnil jeho příští vydání tiskem i jeho živé provedení v rozhlase nebo v koncertní síni. Mnohá z těchto děl starých mistrů lze s úspěchem provésti také na našich kůrech. Tak na př. velmi krásným dojmem působí v provedení sborového unisona umělé písně největšího našeho hudebního skladatele a básníka barokního, Adama Michny z Otradovic, z díla »Loutna česká«, již vydal dr. Trolda před nedlouhou dobou v úpravě velmi sličné a s lehkým průvodem varhan. 74 | ||||
|