|
| ||||
| ||||
|
F. K. Zedínek: Do nového života.
Komu se naskytne příležitost projít řadou českých a moravsky" ch stánků Božích jmenovitě na venkově, pocítí v srdci při pohledu na hudební poměry těchto chrámů ty nejrozmanitější, zřídka však radostné a uspokojující pocity. Vím dobře, že psaním se toho mnoho nespraví, že jest hlavně třeba přiložit ruku k dílu; ale jedny nebo málo rukou toho v takové otázce mnoho nespraví, a proto jest třeba psát a burcovat, aby se pozvedly i ostatní ruce těch, kteří jsou rovněž povoláni a nejenom mohou, ale jsou před Bohem povinni přispět zde k nápravě. Jde zde předně o hudební materiál, který se na našich venkovských kůrech reprodukuje. Myslím, že nikdy není dosti zdůrazňována neměnná zásada: Pro dům Boží vždy to nejlepší. Kdybychom vycházeli z této zásady, neodvážil by se nikdo z nás sáhnout po nějaké nedokrevné »komposici« neznámého autora, s kterou se pak jenom uráží a kazí cit a vkus věřících. At jsou již naše venkovské kůry spravovány kýmkoliv, natolik má jistě každý varhaník — i diletant — rozhled po existující hodnotné literatuře chrámové hudby. Že skladby těchto našich význačných skladatelů jsou s hlediska církevně hudebního na patřičné úrovni, nesnažím se zde prostě dokazovat, je to samozřejmé. Tento předpoklad správnosti našich i cizích skladatelů nás také uschopňuje s větším porozuměním zadostučinit oné zmíněné neměnitelné zásadě: Pro dům Boží vždy to nejlepší. Snad mnohý z čtenářů namítne: Proč jen známí skladatelé mohou komponovat díla důstojná chrámu Páně? Což naši venkovští skladatelé nemají právo, aby se jejich komposice prováděly v kostele? To tím nechci říci, upozorňuji však důrazně, že jest rozdíl komponovat polky a valčíky, a komponovat chrámovou hudbu. Je to takový rozdíl, jaký jest mezi tanečním sálem a chrámem Páně. Skladateli ovšem nestačí si pouze tento rozdíl uvědomit, je třeba ho též svou prací uskutečnit. Toto ovšem vyžaduje zvláštní úvahy, a proto se zatím spokojme s tímto závěrem : kdo chce pro chrám kom-ponovat, musí s chrámem též skutečně žít, svými skladbami jeho ovzduší takřka vydechovat a vonět. Jinými slovy: musí mít církevního ducha. Připouštím, že dobrý skla-datel umí napsat všechno, ale dodávám, že jen v jednom oboru stává se skutečným mistrem. Bud umí vytvořit hodnotná díla světská, a pak není doma v hudbě chrámové, nebo naopak. Podle toho pak ovšem má nebo nemá nárok provádět své práce v kostele. Tak musíme řešit jednotlivé případy, chceme-li zůstat věrni zásadě: Pro dům Boží vždy to nejlepší. Ještě však ožehavější a bolestnější stránkou jest otázka reprodukční. Jak se církevní hudba na našem venkově provádí. Uvědomme si jen jednu věc. Dnešní člověk vlivem zdokonalených technických reprodukčních možností (radio, gramofon) naučil se poslouchat hudbu po stránce zvukové a intonační takřka stoprocentně čistou a dokonalou. Jeho ucho jest náročnější, jemnější a ,citlivější. Tento člověk přijde do kostela a tam slyší hudbu pinou nedostatků a hrubých vad. Vím, že se v kostele nehraje jen pro poslech věřících — hraje se tam pro čest a slávu Boží. Tím ale je to s naší obžalobou ještě horší. Jak se dá sloučit čest a sláva Boží s hudbou ledabyle odbývanou? K tomu si přimysleme ještě v mnoha případech hudbu po stránce skladebné chabou a nevyzrálou. Nezapomeňme též, že se křesEané přišli do kostela pomodlit, a tedy nikterak nejsou takovou hudbou nadšeni a k modlitbě povzbuzeni. Sleduji tyto poměry s velkou účastí a jsem pevně přesvědčen, že s novým volným životem uzrají i četné květy našich tužeb a nadějí o lepší chrámovou hudbu v dokonalé a skutečné plody. Je třeba předně mládež zapojit do tohoto nového tažení. Tu mládež, která dnes stojí na křižovatkách těch nejrozmanitějších idejí a směrů a konečně půjde tam, kde najde, čeho svět dáti nemůže — duševní štěstí a klid. Přátelé, kdybychom si jen trochu uvědomili, co skrývá v sobě hodnotná duchovní hudba za poklady! Jaké to úžasné výchovné hodnoty! Ti hoši a ty dívky vám půjdou s radostí si zazpívat, poněvadž v dobré duchovní hudbě jest něco nadhmotného, něco, co hluboce působí na mladou duši. Z vlastní zkušenosti vím, jak dovede takový kroužek studentů se zanícením zpívat průzračné harmonie starých církevních mistrů, jak jejich srdce se otvírají těmto novým světům a vtiskují hluboko do sebe smysl pro čistý a opravdový duchovní život. Toto jest pro ně více než řada dlouhých kázání. A potom, Bohu jsou tyto duše nejmilejší — proč tak zřídka ozývají se jejich hlasy na našich kůrech? Je třeba, aby jim někdo lámal tento posvátný chléb nadzemských hodnot církevního 76 | ||||
|