|
| ||||
| ||||
|
koncipováno tak, že prvá polovina líčila utrpení Boží matky, druhá pak formována byla jako zvroucnělá modlitba k Matce Boží, končící pravidelně vznosnější kadencí. Jinak
u Zelinky: není tu povahového rozdílu mezi těmito dvěma částmi: Zelinka spájí verše pravidelně po dvou (někdy druhý verš je jenom v části spojen s předchozím), začíná pravidelně smutkem nad utrpením Marie-Matky a dochází k smírnějšímu zakončení, které ve středu skladby se zaúsťuje do hlubokého smutku nad smrtí Kristovou, ve druhé však vystupuje ve vysoké končiny božského ovzduší — nejvypjatější část skladby, hotový hymnus uctívání svaté osobností Matky Boží. V celku neproniká skladbou rozryvný smutek, spíše závoj se zavěšuje nad veškeru bídu největší z lidských žen, závoj, který zmírňuje pohled na líbezný portrét Boží Paní, jež pro svoje velké utrpení zde na světě získává si postavení Přímluvkyně, Orodovnice, a tak je pro svoje zásluhy adorovanou ztichlým hymnem lásky, kterou lidstvo za všechno k ní má — neboť je povznesena nade všechny a trůní v nebesích, Ona, milovaná, hluboce uctívaná. Jaromír Uhlíř: Proč zpíváme chorál? Protože nám představuje správný liturgický zpěv, který katolická Církev zavedla pro své bohoslužby a přisoudila mu v nejvyšší míře vlastnosti posvátné hudby. Jak jméno ukazuje, zpívá se chorál ve sboru, ale zůstává zatím nedostižným ideálem, aby byl zpíván také věřícími, nikoliv jen cvičenými zpěváky na kůru. Leč, buďme skromni a přejme si, aby opravdu zdomácněl na každém kůru a nebyl tam pěstován jen ojediněle podle toho, jak štastná náhoda svedla ke společné práci regenschoriho a faráře. Chorál tedy zpíváme nejen proto, abychom ochotně pinili příkaz Církve, ale také ze sobeckého zájmu, abychom se naučili chorál správně zpívati. Je mnoho užitečného ve zpívání chorálu. Kdo se věnuje soustavnému pěstování tohoto vznešeného zpěvu, získává veliký prospěch hudebně výchovný, vždyť každý chorál je v zásadě ideální pěvecké cvičení, a to v piném smyslu toho slova. Zpěvák, obdařený dobrým a tvárným hlasem, hudebním sluchem a kulturou mozku a srdce, záhy postřehne, že častým zpíváním chorálu se zdokonaluje v intonaci, stále přesněji a bezpečněji si osvojuje představivost intervalů, zvyká si intonační čistotě, bez níž je zpívání chorálu nemyslitelné, a získává hlasovou pružnost. To je první výsledek chorálního zpívání, máme-li na mysli technickou průpravu, a díváme-li se na chorální notaci jako na výtečnou hlasovou etudu. Je-li překonáno toto první úskalí, učí se zpěvák chorálu pěvecké ukázněnosti. Přestává pohlížeti na chorál jako na snadné zpívání, odhazuje ješitnost a všechny odposlouchané zpěvácké nectnosti, zvyká si zpívat v přesném rytmu jen to, co je v notách, nic nepřidává, ani nezlepšuje, protože bystře vyciťuje, že veškerá dokonalost a krása je' v nevinně vypadajících notách, které přímo prosí, aby jim bylo dáno, což jejich jest. Z těchto poznatků plyne, že kdo chce dobře zpívati chorál, musí se státi jeho pokorným služebníkem. To je zákon, z něhož není odvolání v žádném směru, ale i zde platí zásada: serroire regnare est. Kdo se mu podrobí, bude snadno technicky Qvládati nejen chorální pasáže, ale ocení tuto technickou vyzbrojenost i při zpívání skladby jiného druhu, která vychází z ducha chorálu a je tím dokonalejší, čím více se mu přibližuje. Chorál se ovšem musí zpívati soustavně, aby jeho styl přešel zpěvákům do krve. Velké chyby se dopouští regenschori, dává-li zpívati chorální mši jen časem anebo dokonce z nouze, není-li po ruce jiná nacvičená skladba. Pak nutno mluviti spíše o chorálním blábolení, než o chorálním zpěvu, a toho si chorál nezasluhuje. Kromě technické vyspělosti získává uvědomělý a snaživý zpěvák též přednesovou kulturu. Přednes chorálu neúprosně žádá prostotu a přirozenost podání, tedy požadavek umělecky z nejzávažnějších. Z mnoha příčin jsou dobrými chorálními zpěváky hlasově nadané děti, protože správ-ně užívají přirozených darů. Je to předně lehký hlas, který nemá tremola a není zatížen ješitností, ani světskou marností. Dítě zpívá, jak zpívati umí a musí, zpívá, jako pták : prostě, přirozeně a radostně. Učme se tedy takto zpívati od dětí, neboť i zde platí obměněné slovo Kristovo, že nevejdeme do království zpěvního umění, nebudeme-li jim podobni. Chválu dětí, zejména chlapců jako chorálních zpěváků, nutno ovšem hlásati s výhra- 82 | ||||
|