|
| ||||
| ||||
|
dou a jen do jisté míry. Umělecké předpoklady mohou býti spiněny toliko u pěvců, ovládajících latinu a zákony krásného zpěvu (bel canta). Pak teprve je možno mluviti o uměleckém přednesu chorálu, neboť chorální part je svěřen pěvcům, kteří mají smysl pro plynulou zpěvní linii v celé její šíři a výstavbě, umí promyšleně vystupňovati svůj zpěv a mají žádoucí duchovní zaměření.
Při takovém zpívání vynikne i vnitřní hodnota chorálu, totiž jeho nejužší spojitost s liturgickým obřadem, spojitost, která je vyjádřena krásným, všestranně ušlechtilým zpěvem. Co je zpěv? Mluva duše, výraz citového života, zpověd' srdce přepiněného radostí i žalem, vděčností i doufáním. Co je zbožnost? Pokor--lý postoj před tváří Boží, záležitost nejen rozumu a vůle, ale i čistě citová, kterou zpěv dovede zvlášt dobře vyjádřit. Co je chorál? Harmonické a výsostně umělecké spojení všech projevů života v pravdě křesťanského a duchovního. Může být zpíván jen při pobožnostech v katolickém,chrámu, protože s ním má stejný ideový základ, má stejně vznešenou a velkolepou linii, a spolu s chrámem je vnějším výrazem stylové i duchovní jednoty. Chorál je pře-vzácný umělecký originál katolické Církve jako doklad její tisícileté kultury. Na kůru kostela Matky Boží Sněžné poznali jsme již mnohé hodnoty chorálu, proto rádi jsme se dali do jeho služeb. Nevadí, že ještě dlouho zůstaneme skromnými začátečníky. Navazujeme na dobrou českou tradici, na zbožné zpěvy svých ctihodných předků, a chceme Bohu i sobě dokázati, že v zemi slavných českých patronů a ve vlasti dobrých českých muzikantů hlásí se chorální zpěv k životu s pinou vážností a odpovědností. Dr Jan Vyskočil: K dějinám františkánského církevního zpěvu a hudby. (Františkánský zpěv v zámořských misiích ve středověku.) (Část další.) Čtenáři mých článků o dějinách františkánského zpěvu a hudby mně nyní musí od-pustit, když je tímto článkem povedu nikoli do středověkého hudebního a pěveckého archivu v našich vlastech, jak by snad očekávali, nýbrž je povedu do dalekých končin františkánských misií až v Dálném Východě. U nás, bohužel, z památek středověkého života řádového vůbec, a také i františkánského, najdeme jen nepatrné trosky, a proto tím méně se můžeme těšiti na nějaké archiválie zpěvu a hudby františkánské. Ale zato máme zajímavé zprávy o františkánském působení na misiích v dalekých končinách, kam hlasatele apoštolského a láskou zaníceného zakladatele zanesla horlivost v šíření evangelia. Od roku 1929 začali vydávati členové vědeckého kolegia sv. Bonaventury v Quaracchi u Florencie zprávy o nejstarších františkánských misiích pod názvem: Sinica franciscana. Dosud vyšly tři objemné svazky v letech 1929-1936. První svazek obsahuje zprávy františkánských misionářů XIII. a XIV. století. A tam právě nacházíme zajímavé zprávy také o hudbě a zpěvu františkánském na misiích. Mezi jinými jsou to zvláště zprávy vynikajícího misionáře a cestovatele františkánského, blahoslavené-ho Odorika z Pordenone, kraj Udine, rodem, jak se má zato, Čecha,l) jenž se tam na-rodil za doby, kdy Přemysl Otakar H. byl pánem této krajiny (český otec byl králův rytíř) ; pak vstoupil Odorik do řádu františkánského v tamější řádové provincii. Dále jsou to zprávy nám opět známého kronikáře a cestovatele a pozdějšího papežského legáta a biskupa který prodléval delší dobu také na dvoře Karla IV. v Praze, Jana de Marignolli. Ale zvláště nás poučují o hudbě a zpěvu na misiích františkánského Dálného Východu zprávy Jana de Monte Corvino, pozdějšího arcibiskupa a apoštolského legáta v Číně, vlastně v Mongolsku. Veliký chán mongolský Kubilai nebo Kublaj, tehdy také císař čínský, dověděl se od dvou benátských kupců, Mikuláše a Mafaela Pola, o katolické církvi a o její nejvyšší hlavě papeži. Tyto zprávy ho napinily velikou touhou poznati blíže a podrobněji křesEanství katolické. Proto poslal několikrát poselství k římskému papeži se žádostí o sto učených mužů. Bylo z počátku mnoho překážek i událostí, které zabránily vyhověti jeho žádosti. Až posléze papež, vyšlý z františkánského řádu, 1) Viz o něm včas. Cyril roč. 71 (1946), str. 8. 83 | ||||
|