|
| ||||
| ||||
|
zal mnoho dobrodiní misionářům, a zachoval přízeň svou jemu i jeho soudruhům přes všecky intriky nestoriánů. Pak vypravuje, jak se mu podařilo postupně vykoupiti 40 pohanských hochů ve věku asi 7 až 11 let, kteří ještě neznali žádného náboženství. Tyto vyučil a pokřtil a spolu je naučil i latině a latinskému ritu a napsal pro ně psalteria a hymnaria počtem asi 30 a dva brevíře, z nichž jedenáct chlapců již se naučilo zpívat offi,cium františkánské. Tito chlapci zpívali již dokonce sami v chóru jako v nějakém konventě, at byl Jan s nimi v chóru, nebo ne. A někteří z nich se naučili i psát a opisovat psalteria i jiné věci. A císař sám má prý, jak píše dále, velíké potěšení, když slyší je-jich zpěv. Má také na věži kostelní zvony, a jimi zvoní ke každé kanonické hodince a tak koná bohoslužbu chórovou s konventem »nemluvňat a kojenců«, jak o tom praví Písmo svaté.') Pak vypravuje o vasalském králi Jiřím (Georgiovi), kterak se obrátil ze sekty nestoriánské ke katolicismu. Praví o něm, že prý jest z rodu onoho ve středo-věku tak často jmenovaného velikého krále a spolu kněze Jana z Indie.8) Tento král Jiří brzy zemřel, vlastně zahynul v boji jako pravý, zbožný 'křesťan, zanechav dědice syna ještě jako dítě, jenž měl právě tehdy 9 let. Ale bratři zemřelého krále byli zuřiví nestoriáni, takže všecku práci misionářskou ve své zemi zničili. Dále prosí ve svém listě o více pomocníků, aby mohl s větším úspěchem pracovati. Zároveň prosí o zaslání liturgických knih: antifonářů, legend svatých,°) graduálů a žaltářů s notami, jakožto exemplářů k dalšímu rozmnožení, poněvadž prý má jen brevíř, který možno bráti na cesty, s krátkými lekcemi a malý misál. Bude-li míti aspoň jeden exemplář od každého druhu liturgických knih, chlapci jeho je opíší.
Dále sděluje, že právě staví druhý kostel, aby rozdělil hochy na více míst. Jest již stár spíše pro práce než věkem, maje padesát osm let. Naučil se dostatečně jazyku i písmu tatarskému a do něho přeložil celý Nový Zákon a psalterium, jež dal opsati krásným písmem jejich. Píše, čte i káže v jejich jazyku všude veřejně: Se shora jmenovaným králem Jiřím, kdyby byl zůstal na živu, měl smluveno, že přeloží celé latinské officium do jejich řeči, aby se zpívalo v jeho království. Dokud ještě žil tento král, sloužila se mše svatá podle ritu římského v jejich jazyce, a to jak mešní kánon, tak i preface. Jeho syn, který se nazýval podle něho Jan, jak doufá, půjde ve šlépějích svého otce. Po-dle toho prý, co viděl a slyšel, domnívá se, že žádný král ani kníže na světě nemůže se rovnati velikému chánu tatarskému rozsáhlostí země, množstvím poddaných a velikostí bohatství. V druhém listě, který psal generálovi řádu 14. února 1306,10) nazývá se kazatelem křesEanské víry, legátem a nunciem Apoštolské stolice římské. V něm sděluje mezi jinými věcmi, které nás prozatím nezajímají, že podle zvykull) (patrně františkánského) zpívají slavnostně officium zpaměti, poněvadž ještě nemají not. Veliký chán ve svém pokoji, poněvadž jest kostel postaven vedle jeho paláce, může naslouchati jejich zpěvům, a to právě se rozhlašuje daleko široko mezi těmi kmeny a jest proto ve veliké úctě a vážnosti. Od prvního kostela ke druhému, který právě vystavěl, jest vzdálenost půl třetí míle, poněvadž město jest velmi rozsáhlé. Hochy rozdělil tak, aby v obou koste- 7) Psalmus 8, 3: »Ex ore infantium et lactentium perfecisti laudem...« 8) Viz o tom šíře v Sinica franciscana: Introductio CIX-CXIV. V tehdejší době (ve XIL, XIII. a XIV. století) totiž byly zaměňovány země v Asii a Africe, takže Armenie byla zaměňována za Indii i za Aethiopii. Ve století XII. by1 nazýván tento báječný »kněz a spolu král Jan« králem indickým, ve věku XIII. králem čínským, ve XIV. pak věku nazývají ho knězem a králem v Aethiopii. Srovn. o tom také Mon. Germ. SS. XX, 266 u Otty Frisinského pro XII. stol. a pro následující století u jednotlivých cestovatelú františkánských v Sinica franc. I. Literatura o něm jest dosti hojná, na př. D'Avezac: Eclaircissements historiques sur le Prétre Jean, 547—64; Oppert G.: Der Presbyter Johannes in Sage und Geschichte; Huc: Histoire du Christianisme en Chine, I, 116—34; Zarncke: Der Priester Johannes; Beazley: The texts and Versions 278—80; Yule-Cordier: The Books I, 132—37; Howorth: The Kirais and Prester John; Barthold-Stiibe: Zur Geschichte des Christenthums im Mittel-Asien, 55—58; Halberg J.: L'Extrěme Orient dans la Littérature, 281—85; Cordier H.: Histoire générale de la Chine II, 372--78; Kirtland Wright J.: _The geographical Lore of the Time of the Crusades 114—86; Martinescu C.: Le Prětre Jean. Son Pays. Explication de son Nom. 9) Jsou to vlastně životopisy světcú, jak se čtou v lekcích II. nokturnu v breviáři v t. zv. Proprium sanctorum. 10) »...anno Domini MCCCVIo in dominica quiňquagesimae mensis Februarii...« Sinica franc. I, str. 355. Ť1) V textu se praví doslovně: »secundum usum...« 85 | ||||
|