|
| ||||
| ||||
|
svou obzvláštní souhrou ukazoval mnohé přednesové krásy zaniklého útvaru Lucien Capeta, jehož Maurice Hewitt byl vynikajícím secundariem. Onoho Capeta, jehož sdružení přímo s náboženskou vroucností odkrývalo nadhvězdné taje posledního Beethovena (Lucien Capet, Maurice Hewitt, Henri Casadesus a Marcel Casadesus), vzniklé asi v těchže letech jako Ševčíkovo-Lhotského kvarteto (r. 1903), a tvořící vážnou, ba jedinou mezinárodní konkurenci našemu Ševčíkovo kvartetu na desátém mezinárodním festivalu komorní hudby v Bonnu v r. 1911. V soutěži mezi vídeňským
Kvartetem Roséovým, berlínským Klinglerovým kvartetem a Kvartetem Capetovým Ševčíkovci neměli snadnou posici. Téměř mystické zbožnění, jež pronikalo pojetím Beethovenova obrovského opusu 127 Es dur v podání Capetovců, před nímž stál v umělecké kolegiální pokoře i takový primarius, jakým byl sám slavný kdysi rival Kubelíkův na pražské konservatoři — Bohuslav Lhotský, přece jen muselo ustoupiti před nezapomenutelným a sladce vábivým kouzlem As dur kvartetu Dvořákova, jehož opojná melodika a slovanský kolorit rytmického proudění, přednášený Ševčíkovci, tak hutně se doplňoval podáním Glazunovova op. 64, zejména jeho rondem, jímž uchvacovali celý kulturní svět. A tak Hewittovo kvarteto svým thematicky nezdůrazňovaným přednesem duchové kouzelnosti odhalilo cíp hlubokého cítění Capetovců, byt i Calvetovo kvarteto zvukově jinak až omamovalo. Kritické zhodnocení výkonů ovšem vymyká se rozsahu tohoto článku již také proto, že chyběl posouzení důležitý koeficient kvalifikační, totiž přednes díla autora jiného, než příslušníka vlastního národa, jehož pochopení a interpretace mohla teprve objeviti u Hewittova sdružení určitá pozastavení. Tomu nebylo ovšem ani u Kvarteta Calvetova, ani u Aeolianova Quatuoru. I tak jsme vděčni České filharmonii, že nám umožnila první poválečnou konfrontaci smyčcových souborů, a lze jen litovati, že nebyla zastoupena tělesa současného výkonného umění ruského, ač byl by vzácným požitkem poslech jednoho z nejlepších smyčcových kvartetů, jakým jest Kvarteto Beethovena (D. Cyganov, V. Širinskij, V. Borisovskij, S. Širinskij), existujícího již od r. 1924 z přeměny Quartetu moskevské konservatoře s titulem Tanějevův Státní kva7•tet, i když opomíjíme tělesa ostatní, jakým byl na příklad Quatuor Stradivarius neb Glazunov. Minulosti již patřící nadpizodukce německých souborů byla by sovětskou účastí na-byla jiného smyslu, neboť soubory americké jsou dnes těžce dosažitelny, a pokud kdysi zajížděly do Evropy, tak to bylo jen Flonzaleyovo kvarteto, které zaznamenávalo před válkou mezinárodní úspěchy, stejně jako zaniklé již kvarteto Bruselské. Zajímavé však je, že v Americe působí nyní mladší těleso Kolischovo (známé svou geniální hrou po pa-měti bez partů), které se do Nového světa uchýlilo před světovým válečným požárem. Do tohoto období světového obrazení komorního kultu zasáhl ovšem mocný proud české interpretace komorní zejména mistrovským Ondříčkovým kvartetem (R. Zika, J. Pekelský, V. Zahradník, B. Jaroš), které ustálenou dikcí svého delší dobu neměnného složení vedle znamenitého Pražského kvarteta (A. Plocek, H. Berger, L. Černý, J. Šimandl) representují nás svými vystoupeními podobně jako České a Ševčíkovo kvarteto, k nimž svou osobitostí připojuje se Moravské kvarteto (F. Kudláček, J. Jedlička, R. Kozderka a V. Černý), a konečně i Československé kvarteto (Peška, Vohanka, Svoboda, Smetana). Zmínku lze dále učiniti i o Kvartetu Smetanovu, slibném mladém souboru, a kvartetu Pro arte moderna, kteréžto všechny soubory se zúčastnily »Pražského jara«. Na prvním festivalu byla tedy komorní hudba zastoupena podílem značným, neboť hostovalo na něm vedle jmenovaných dvou ensemblů zahraničních šest souborů českých a jeden slovenský (Kvarteto Slovenské). Jestliže naše tělesa (zejména Ondříčkovo a Pražské kvarteto) prokázala svou vy-nikající úroveň, jíž otevírá se možnost reprodukční mimo republiku, pak návštěva podniků jimi odbavovaných ukázala se hodně »festivalová«. Koncertní síně (zejména v Do-mě umělců) vydechovaly stísněnou náladu prázdných sedadel, čehož příčina kotvila v přesycenosti programu, a tím nutně souvisící kolisi, skoro nedostatečná služba informační a předplatného, určitá vlažnost nabídky, zřejmě postrádající agilnosti soukromého podnikání, tvrzení paradoxně kolportované o vyprodaných sálech — ve skutečnosti poloprázdných — ale na konec přece jen nikoliv podružnou úlohu hrála i otáz- 88 | ||||
|