|
| ||||
| ||||
|
Taková věc církevní nespadá pak pod pojem »věci hudby«.
Podle předeslaného mají stížnosti za to, že nebyl dán zákonný předpoklad pro to, aby žalovaný úřad provedl disposice s varhaníky (řediteli kůru) jako pracovními silami, ježto nelze považovati tyto zaměstnance kostelů církve římskokatolické za »věci hudby« po rozumu § 3, odst. 2, písm. b) vlád. nař. č. 208/1942 Sb. Naříkané rozhodnutí se sice neopírá výslovně o tento předpis, z jeho znění však (srov. slova: obsadí ministerstvo lidové osvěty, odd. hudby) vysvítá nade vší pochybnost jasně, že jeho práv-ním základem byl § 3 cit. nař. a tedy předpis z doby nesvobody. O předpisech tohoto původu nařizuje čl. 3 ústavního dekretu presidenta re-publiky ze dne 3. srpna 1944 (o obnovení právního pořádku), vyhlášeného vyhláškou ministra vnitra pod č. 30/1945 Sb. soudům a správním úřadům, aby — řešíce určitou právní věc — rozhodly, vyhovují-li ustanovení čl. 2, odst. 1 tohoto dekretu, t. j. zda se předpisy ty nepříčí svým obsahem znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (ústavní listiny, jejich součástek a 'zákonů ji měnících a doplňujících do 29. září 1938), ježto by šlo jinak o ustanovení ve smyslu odst. 1, čl. 2 cit. dekretu nepouživatelná. Je proto i věcí nejvyššího správního soudu, aby především se obíral ustanovením § 3, odst. 2b) vlád. nař. č. 208/1942 Sb. s hlediska cit. dekretu presidenta republiky. Po-dle § 3, odst. 2, lit. b) cit. vlád. nař. přecházejí na ministerstvo lidové osvěty z působnosti ministerstva školství a národní osvěty věci divadelnictví... hudby, zpěvu a tance. Předpis ten upravuje tedy podle svého obsahu působnost jmenovaného ministerstva a je proto svou po-vahou ustanovením, kterým se určitým způsobem organisuje činnost státní správy. Předpisy takového obsahu se znění ústavy zřejmě nepříčt L.e by se příčil uvedený předpis některé z demokratických zásad, soud neshledal již vzhledem k jeho ryze a vy"lučně organisačnímu obsahu. Ústavnost způsobu, jak norma z doby ne-svobody vznikla a tedy i její formy, pak soud vzhledem k positivnímu obsahu ústavního dekretu ze dne 3. srpna 1944 (slova »svým obsahem«) zkoumati není oprávněn a nemohl proto ani v daném případě přihlédnouti k tomu, co 0 organisaci a působnosti ministerstev předpisuje § 85 úst. listiny (zák. č, 121/1920 Sb.). Z toho, co uvedeno, vyplývá, že čl. 2, odst. 1 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 nebrání použitelnosti § 3, odst. 2, písm. b) vlád. nař. č. 208/1942 Sb. na skutkovou podstatu nařfkaného rozhodnutí. Mohl pro-to soud přikročiti k jeho přezkoumání na podkladě shora vzpomenuté výtky stížnosti, že žalovaný úřad nebyl oprávněn na základě cit. předpisu upravovati služební a pracovní poměr varhaníků (ředitelů kůru) jako kostelních zaměstnancú římskokatolické církve. Soud uznal výtku tu důvodnou. Zákon č. 50/ 1874 É. z. o vnějších právních poměrech církve katolické, který se stal zřetelem na recepční normu čl. 2 zák. č. 11/1918 Sb. součástí čs. právního řádu, obsahuje i podobná ustanovení, jimiž jsou uspořádány v rámci ústavně-právně uznaného postavení této církve její vztahy ke státní moci. Úpravu a správu vnitřních záležitostí církve ponechává však zákon předpisem § 14 církvi a jejím orgánům, aniž by ovšem definoval, co sluší rozuměti »vnitřními záležitost-mi«.' Pojmově patří sem zajisté především věci, týkající se věrouky a liturgie, jako soujemu předpisů o všech bohoslužebných a jiných náboženských úkonech. Dogma, kult a ritus patří tedy nesporně mezi vnitřní věci církve katolické. Vysvětlení o tom, v čem kult záleží, jak je uspořádán a pomocí kterých úkonů a prostředků se projevuje na venek, mohou proto podati jen předpisy církve, z nich pak zejména její zákoník Codex juris canonici z 27. května 1917. Podlc jeho ustanovení (srovn, na př, can. 733 § 1, 1264 § 1) je hudba chrámová (hra na var-hany) spolu s církevním zpěvem rituální součástí bohoslužebných a jiných náboženských obřadů církve katolické a patří mezi vnitřní záležitosti jejího kultu. Kultové věci nechtělo však vlád. nař. č. 208/1942 Sb. vyjmouti podle svého znění z oboru působnosti tehdejšího ministerstva školství a národní osvěty a nelze pak ovšem zahrnouti ani hudbu chrámovou (hru na varhany) a církevní zpěv pod pojem »hudby (zpěvu)« ve smyslu § 3, odst. 2, písm. b) cit. nařízení jako jednoho druhu umění musického. Důsledně nebylo ovšem možno ani osoby, které jako zaměstnanci církve chrámovou hudbu provozuji a církevní zpěv řídí, podřizovat z titulu »hudby« pravomoci žalovaného úřadu a odnímat disposici s nimi příslušným orgáxxům církve. Nedostávalo se, tedy žalovanému úřadu kompetence k tomu, aby vydal naňíkaná rozhodnuti, jeho výroky jsou proto výroky úřadu nepříslušného a bylo je tudíž zrušiti podle § 6 zák. o nss. V Praze dne 14. ledna 1946. Senátní president: Sekretář: Ehlich m. p. dr. Haissinger m. p. S kruchty a podia Varhanní a klavírní koncert prof. Josefa Stieglera S. září ve Smetanově síni ukázal v příznivém světle tohoto umělce brněnské konse.rvatoře, bývalého žáka prof. Kurze, nyní prof. Hoffineistra. Na obou nástrojích ukázal se jako pohotový umělec pevné techniky v klavíru a pozoruhodného rejstříkování i procítěného výrazu u varhan. Bude dobře, když nebude spokojen sám sebou a bude pamatovati na poře- kadlo, že umění nemá konce; tím si bezpečně zajistí svůj pokrok v umění. L. L. i e Světlý bod filmu »Nezbedný bakalář« je vánoční píseň, zpívaná »Scholou cantorum«« prof. Miroslava Vonhody. Dojem je strhující, a posluchač vycítí z této scény, co znamená duchovní hudba pro kulturu národa. Visuálně tento film přestřeluje, což poněkud zeslabuje jeho dokumentární cenu. -r. 94 | ||||
|