|
| ||||
| ||||
|
Různé zprávy
Čtyřicátých narozenin dožil se dne 4. září 1946 čáslavský ředitel kůru a hudební skladatel S t a n i s l a v M a c h. Obecná Jednota Cyrilská přeje milému členu hojnosti zdraví a Božího požehnání a redakce přinese v příštím čísle Cyrila k jeho jubileu článek, v němž pro-zradí svému čtenářstvu všechny hříchy, jež má St. Mach od svého dětství vztažmo k církev-ní muzice, na svědomí. -ek. • Ing. Ladislav Novák zemřel. Česká hudební kul-tura má smutnou, ale čestnou povinnost za-znamenati jeho jméno mezi zasloužilé muže, kteří zemřeli v jejích službách. Kdykoliv zazní v divadle hudba Nedbalova, at je to na příklad »Princezna Hyacinta«, »Andersen«, »Z pohádky do pohádky«, »Sedlák Jakub« vždy vystoupí také libretista Lad. Novák, jako vzdělaný a vkusný spolupracovník tohoto vynikajícího českého skladatele, jemuž postavil trvalý památník též vživotopisné-kritické studii »Oskar Nedbal«. Jako žák V. J. Novotného a pokračovatel jeho hudebně referentské činnosti v »Pokroku« znal náš hudební život v jeho nejštastnější době a největším rozvoji, proto mohl později na podkladě vlastních poznatku a vzpomínek výrazně oživiti postavy našich umělcú, zejména v knize »Stará garda Národního di-vadla« a vylíčil život K. Kovařovice, K. Weisse a j. V denním tisku byly vždy vítány jeho příležitostné články rázu vzpomínkového i kritického, kdykoliv se naskytla vhodná příležitost připomenouti, jak žil a tvořil český herec, zpěvák, skladatel a umělec. Celá tato činnost Lad. Nováka dokazuje jeho životní lásku k české-mu hudebnímu životu a účinnou snahu, aby činnost významných českých umělcú neupadla v zapomenutí. Lad. Novák poctivě sloužil tomuto ušlechtilému poslání a zaslouží si, aby jeho jméno bylo vždy vyslovováno s úctou a vd,ěčností. Jar. Uhlíř. • V Zábřeze na severní Moravě zemřel stařičký a velmi zasloužilý ředitel kůru F r a n t i š e k H ý b 1, majitel papežského vyznamenání za zásluhy o církevní hudbu. Zesnulý byl dlouho-letým sbormistrem F. C. J., vzorným pěstitelem církevního zpěvu. Po desítiletí vyučoval zpěvu na zábřežském gymnasiu. Ve své hudeb-ní škole odchoval řadu dnes zdárně púsobících varhaníků. • V Kamenici n, Lápou zemřel po delší nemoci 57letý kolega J i n d ř i c h V a c e k, bývalý člen filharmonických orchestru v Lublani, Bruselu a j. Jako ředitel kůru púsobil v Rovni u Pardubic a dlouhou dobu v Kamenici n. Lípou. - R. i. p.! A. B. • Slavná americká zpěvačka v Římě. Papež Pius XII, přijal ve slyšení slavnou zpěvačku metropolitnf opery v New Yorku Grace Moorovou. Po své návštěvě ve Vatikánu pravila: »Odnáším si nejkrásnější dojem svého žití. Svatý Otec je nade vším a nade, všemi. Pozírá na svět s výše. Vidí jej v duchu božského otcovství a lidského bratrství. Chci se státi katoličkou. Studuji katolické náboženství, k němuž směřuje celá má duše. V září se vrátím do Říma a vstoupím do Církve katolické«. • Kůrový obrázek z českého pohraničí. Byl jsem na letošní své dovolené v Doksech na Máchově jezeře. Překrásný kraj. Na mé loňské do-poručení stal se zde ředitelem kúru p. Jaro-slav Švec, který muže býti vzorem mnohým ředitelúm kúru. Ač je v hudbě samoukem a povoláním mistr knihařský a majitel papírnictví (též je členem národního výboru a předsedou lidové strany), ovládá pozoruhodně pohotově a zručně hru na varhany. Byl před tím 12 let ředitelem kůru v Dolních Kralovicích, má tedy dostatečnou praxi. Na svém kůru zavedl »Český kancionál« a věnoval kostelu přes 100 kusá tohoto zpěvníku, které měl v zásobě ze své dřívější činnosti. Lid tu zpívá velmi pěkné. (Kolega Trumpus by měl radost ze svého »Ježíši, králi.«) Zavedení českých písní byla těžká práce. Dříve zde zaznívaly jen písné německé, které zpívali i tehdejší, zde bydlící Čechové. Varhany jsou tu velké, dvoumanuálové, skvělého zvuku a opojných jemných rejstříku (Rieger). Za mého pobytu byly zde dvě svatby. Tajně jsem šel poslouchat, zda uslyším »Věrné milování«« či »Už mou milou«. Leč nic podobného se nestalo. Důstojně se brala varhanní hra a ke konci p. ředitel zazpíval svým výrazným hlasem klidnou svatební píseň — tuším Nešverovu. Při pozdějším rozhovoru podotknul jsem, že jsem čekal shora jmenované písné. Bylo mi odpověděno: »To nehraji, vždyť je přísný předpis, že se něco takového nemá při svatbě v koster hráti.« Podobně je pan ředitel ve všem — i v soukromém životě — přesný, poctivý a ryzího charakteru, Na kúru vždy krajně dbalý liturgických předpisů. »Cyrila« čte, jak řfkal, se »zbožným zaníoaním«. Um vším zaslouží si chvály, nebot je tahový, jaký má ředitel kúru býti. A Vy, příteli Jaroslave, pokračujte ve své záslužné práci! At se Vám vypiní vřelé Vaše přání: sestaviti si dobrý církevní sbor. Chorální »Missa de Angelis«, kterou jste velmi dobře provedl s dívkami a ctili. sestrami O.S. F., dokazuje, že se tak brzy stane. — Vojtěch Říhovský. • Z moravského pohraničí. »Po čase budu se, i já přičiňovati s' pomocí Boží pěkným zpěvem sborovým přiměti zdejší lid k větší docházce do kostela, chut i nálada zde jest, a zpívají tu pěkné i rádi. Ke zpěvu jest zde velká chut, a to mne těší.« — Josef Martinka, varhaník, Jakartovice. Hovorna Stará bolest. »V mé době nás učitel učil hrát valo, a proto, se na výchovu uměleckou zapona housle a cvičili jsme se ve zpěvu hlavně míná — tož, myslím, zdokonalit methody vyucírkevním — to bylo něco; dnes se žalujie na čovacf, a času bude vfc.« (Hovory s T. G. Manedostatek času, učební látky je víc než bý- sarykem.) 95 | ||||
|