|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Československé republice ROČNIK LXXI 1946 ČÍSLO 9-10 O. A. Tichý: Dílo solesmenských benediktinů. Studujeme-li dějiny Církve, zaráží nás jedna skutečnost: tato společnost smrtelných lidí je nesmrtelná. Byly doby, kdy jižjiž se zdálo, že Církev vezme za své, ale ona se zase vzkřísila a žije týmž mladým životem, jako žila v prvních stoletích po Kristu, třebas nelze říci, že by její údové byli naprosto dokonalí. Tedy lidská slabost s jedné strany a na druhé straně nadlidská odolnost proti všem útokům nepřátel. S jejím posvátným zpěvem je tomu nejinak. V minulém století se již podobalo, že netušený rozvoj moderní hudby definitivně pohřbí zbytky oficiálního církevního zpěvu, na-zývaného gregoriánský chorál, ale v témž revolučním století týž oficiální zpěv ožívá s mnohem větší intensitou, než žil ve stoletích předchozích. Genese obrozeného chorálu zní skoro pohádkově. Jak byla možno rekonstituovati starobylé ty melodie, když se vlastně nikde nezachovaly? Vždyť prvotní rukopisy jsou notovány jenom přibližně, bez možnosti určovati přesnou výšku noty a jednotlivé intervaly! Bylo opravdu potřebí mravenčí píle, aby se vyhledělo něco z těch klikyháků, poskakujících nad textem nejstarších graduálů a antifonářů, a přece se našli lidé, kteří přes úmornost takové práce, srovnáváním nesčetných manuskriptů dospělí k velezajímavým výsledkům. Hrdiny těmi byli právě solesmenští benediktini. Ne-bylo to ovšem dílo několika měsíců, nýbrž pracovalo se na něm dlouhá desetiletí a vlastně pracuje se na tom do dneška, neboť i obrozený chorál jako každé lidské dílo je stále zdokonalitelný, třebas lze říci, že naše nynější knihy jsou skoro věrnou reprodukcí chorálních knih z doby největšího rozkvětu gregoriánských melodií. Sledujme vývoj toho veledíla lidské píle a lidského důmyslu. Reforma gregoriánského chorálu je těsně spjata s obrodou liturgie. Bohoslužebné obřady se snadno stávají nádobou bez obsahu, vyprchá-li z nich Duch. Nedivme se tedy, že se pak do nich vkrádá tolik nešvarů, a že je třeba takové ostražitosti, aby si uchovaly svou integritu. Ve Francii se velmi záhy ujal tohoto úkolu mladý benediktinský mnich dom Prosper Ludvík Packal Guéranger. Je pochopitelno, že bouřlivé doby velké revoluce měly zhoubný vliv na život řeholních domů, jež vlastně přestaly existovati. Lze si však položiti otázku, nebylo-li právě potřebí tohoto násilného přerušení, aby budoucí kláštery procitly k plodnějšímu životu, aby na rovech mučedníků vzrostly květiny dotud netušené duchovní krásy. Dílo doma Guérangera je zjevným důsledkem toho zkypření duchovní půdy ve Francii a toto požehnání se přenášelo i do ostatních křesťanských zemí, jež sledovaly myšlenkové proudy nejvzdělanějšího národa tehdejší Evropy. Zjev doma Guérangera je zcela jedinečný, řízení Prozřetelnosti je u něho takřka hmatatelné. Jako mladý kněz zakoupí r. 1833 sol.esmenské převorství, jež se po jeho návratu z Říma, kde vstoupí k benediktinům, stává ohniskem liturgické obnovy ve Francii. Stav se opatem nově zřízeného opatství solesmenského, je jmenován prvním generálem benediktinské kongregace ve Francii. V době zasedání vatikánského koncilu je horlivým zastáncem papežské neomylnosti, a prokopav cestu novým liturgickým směrům, umírá r. 1875 ve věku sedmdesáti let. Již r. 1830 vydává řadu » TJvah o katolické liturgii«, jež vyústí dílem čtyřsvazkovým »Liturgická zřízení« (1840-1851). Nejčtenější knihou doma Guérangera je »Liturgický rok«. Mnoho jeho prací vyšlo podle zachovaných po-známek až po jeho smrti. Byla to postava Bohem určeného reformátora, a jeho ostatky se chovají v solesmenském opatství jako vzácný poklad i jako záruka požehnané bu- 101 | ||||
|