|
| ||||
| ||||
|
všecky naše pohyby ve svém původu závisí na tepu srdce. Tak je tomu i s rytmem chorálu: na pohled se vymyká matematickému rozboru, ale blíže-li přihlédneme, vidíme, že i nejsmělejší melodické výkruty chorálu sestávají z prvotních rytmických buněk, jež ovšem — na rozdíl od hudby mensurální — předpokládají volné střídání rytmu dvoudobého s třídobým.
Otázku chorálního rytmu studoval již dom Pothier, ale na nerozborný vědecký základ postavil své řešení až dom Mocquereau. Jeho dvousvazkové dílo Nombre musical grégorien ou rythmique grégorienne (chorální hudební počet nebo chorální rytmika) stu-duje nejprve rytmus sám o sobě, a pak teprve ve vztahu ke gregoriánským melodiím. Poznáváme, že slovní přízvuk nedostačuje k udání chorálního rytmu a že je naprosto nepřípustno považovati noty, na něž připadá, za jakousi těžkou dobu, obdobnou 1. nebo 3. době moderního taktu. Dom Mocquereau přijímá definici rytmu, jak ji vyslovil řecký filosof Plato: Rytmus je uspořádání pohybu. Ač tedy jeho methoda uvádí do »počtu« nejdrobnější rytmické skupiny o dvou neb třech notách, tíhne vždy k synthesi, která činí ve velkém, co se při elementárním rytmu dálo v malém. Tím se stává, že chorální zpěvy nabývají neobyčejné výraznosti, takže věty, jež se nám zdávaly nudným opakováním nebo rozmělňováním, dostávají nádhernou hudební architekturu a vracejí se k svému životu. Tot také nejhlubší dojem, který si odnášíte ze Solesmes, kde sice zpívají jen prostí mnichové s neškolenými hlasy, kde však i vzněty srdce i vzlety hl.asu jsou vždy na pravém místě. Tato hierarchie hudebních hodnot je u solesmenskýhh přirozeným důsledkem vnitřního uspořádání života, takže oni nemusí ani konati dlouhé zkoušky, aby dospěli k udivujícím výsledkům, jichž docilují. Solesmenský zpěv je výkvětem dlouhé domácí tradice, jejíž kořeny tkví mnohem více v řádu duchovním, než v naučených hudebních formulích. Hostinné zdi solesmenského opatství vábily odedávna nejen umělce, ale i vědce a filosofy, neboť všichni ti hledatelé pravdy a krásy aspoň na několik dní si tam přáli požívati slasti, jež plyne z obnovení řádu, porušeného pádem prarodičů. Za řeči s prostými duchovními syny doma Guérangera, kteří at theoreticky, jako takový dom Mocquereau, či jen prakticky uskutečňují království Boží na zemi, máte dojem neobyčejného uvolnění, toho pokoje, jehož svět dáti nemůže, třebas se tolik napachtí, aby si jej aspoň na krátkou dobu udržel. Den vám s nimi uplyne jako minuta, tak málo času vám zbylo, abyste se nudili. Posloucháte-li zpěvy při bohoslužbách, uvědomujete si jich volné tempo, ale správně volený rytmus vás udržuje ve stálé pozorností, v intensivním prožívání pravd, o nichž se zpívá. Duchovní síla, nashromážděná živými neb již zvěčnělými údy klášterní obce v Solesmes, je nesmírná, a její bezprostřední působení na srdce — tot' možná největší dílo, jímž nás obdařuje. Dr Cyrill Sychra: Karel Vedral. (Jeho hudba církevní.) Případ církevního skladatele, který pro dnešní poměry je typickým : neznám, žije v malém městě u Prahy, vyčerpáván hodinařením; a přece nemohl v sobě utlumiti tvorebnou vůli, z níž vycházely po jeho studiu na pražské konservatoři jednodušší skladby světské (pro housle s klavírem, písně, menší sbory), vedle toho i menší skladby církevní. Bezprostředně před válkou pohroužil se skladatel více v sebe a psal věci větší: ve mši »solemnis«, vrhané v rozlehlých konturách, vybíjí se skladatelova hudební mohoucnost, nebot již dávno potřebovala prostor, aby se mohla aspoň trochu vyžíti. V tomto tvůrčím rozmachu vede se Karlu Vedralovi velmi dobře; lehce, přirozeně tu tvoří, at' větší motetta či requiem a další mši; v krátké době vyrůstá před námi význačná osobnost skladatelova, kterou se vynasnažím ve způsobě lehce nahozeného portrétu prokresliti. Nejprve tu jsou drobnější skladby sálové : »O salutaris Hostia« pro soprán, alt, »Angelus Domini« pro dva hlasy, »Ave Maria« pro alt (1931), »Ave Maria« pro mezzosopran nebo alt (1940), »Ave Maria« pro mezzosopran, cello — sólo, varhany (1940), »Assumpta est« pro soprán (tenor) a alt (1940) s průvodem varhan. Do této řady skladeb povahově zapadají: »Vánoční ukolébavka« pro soprán nebo tenor s průvodem 103 | ||||
|